...Pár posledních...
Pro pár posledních…
Párposledních chvil,pár posledních okamžiků.Střípky léta co ještě máme před seboua kdy nevyhnutelně uhodí podzim i u nás tady na Vysočině.
Sedím na své terasekde jako kdy jindy je slyšet pochrupávání mého psa na studené dlažbě a o kterousi odebírá teplo svého kožichu.
S očimaupřenýma na své letos už celkem košaté muškáty se vracím v proudechmyšlenek na svoji cestu,na svoji poslední cestu k domovu .
Svoji poslední cestuco vede loukou a přes rušnou trať vlaku a kde všechno končí silnicí co pro svůjrachot zabijí všechny zvuky přirozeně šumící. .
Po rozbité cestě ,polouce plné vší té havěti co patří do divoké přírody a co nám dává všechnu tusílu i energii kterou nutně potřebujeme k životu.
Zády opřen o studenýkámen zeď domova je cítit ten chlad vší té obyčejné a hrubé krásy co vytvořilyruce nejen mých předků ale i sama sebe.
Praskajícízbytky suché trávy …
co seztrácí pod nohou a kde odchází všechna ta síla tohohle zbytečku léta.
Proč praská právěstejně u mě na tom malém kousku položeného koberce trávy,proč praská stejně aodchází i u rybníka kam chodíme spolu se psem si dobíjet tu životní energii,tusílu co nám dává chuť zase znova žít.
Nemůžu se soustředitna to co přijde,nemůžu se soustředit na podzim co stále silněji začíná klepatna dveře.
Mám jen pocit as tím už zápasím několik předešlých dnů jak něco hezkého a příjemnéhoprochází okolo nás a dává nám naděj i sílu do dalších dnů.
Kde na mezi už v trávěse spolu pořád zeleným kobercem. Dozrávají ve stínu jahody,ty malinké,lesní cotěsně před soumrakem tak silně a štiplavě voní a provokují po nich jennatáhnout ruku.
Kde dlouhé aostré šlahouny ostružin.Ty kuličky spletené v černý hrozen podobný plodsvou barvou berou bělost našich zubů .
Kde ta chuť trpká azároveň i sladká nám dává pocítit sílu přicházejících dnů
Mám rád tyhleposlední záchvěvy léta.mám rád všechny ty i když malé dary přírody co našimdnům dají příchuť snesitelnějšího období než dostáváme za svého okolíuspěchaných měst.
Těšímse na dobu,,,,,,,,
kdy zase jen tak v těsných kalhotáchbudeme se psem procházet za míst na nichž jsou vždycky hříbky a pro které seznova vracíme a ohýbáme hřbet.
Ten pocit ,ta jistota kde ze zdravého atvrdého klobouku pěkných hříbků vytvořím něco na co člověk musí čekat celýrok.Na všechny ty dobroty pro který musí i podzim milovat i ten nejzarytějšíodpůrce všeho živého.
Prostě je tady jenobyčejný a přitom tak nádherný podzim.
Chtěl bych Ti dátjen kousek ochutnat všech těch vůní i okolí co mi dává pohled do příkop ucesty, na cestě kde všechno nejen kvete úrodou,ale i obyčejností těchlechkouzelných dnů
Na pocit kdy na podzim,,,,,,,,
v Rozsocháchzase zavládne pouťové veselí.Kde houpačky i kolotoče zase rozzáří nejen dětskéoči.Na místa kde si pro svoji symboliku a význam hledíme každý rok v tétodobě odpočinout a načerpat nových sil na všechny ty časy co nás neminou a kdypaní zima udeří plnou svou silou.Chtěl bych se obrátit a jít zase směremk létu a to nejen pro to že ze zimy mám svůj osobní strach,.Chtěl bychzase znova prožívat ty chvíle napětí i očekáván v něco co se ke mně pomaluz rostoucím podzimem plíží nepatrnými krůčky. Chtěl bych mít vedle sebe zasetu jistotu ,toho kluka se kterou jsem si nastartoval v mládí život.
Vím,že miv tomhle rozumíš Ty i ta všechna ta podzimní příroda co nám dává základjistoty před nastávajícím koncem roku.
Podskalák.
