Firma Redlich a Berger se pustila do stavby této přehrady roku 1910 a dokončena byla v roce 1916. V té době celá stavba stála 3 500 000 rakouských korun. Labská přehrada se nachází u města Špindlerův Mlýn. Byla postavena díky tehdejším zákonům z roku 1902 (o stavbě soustavy nádrží) a 1903 (o provádění říčních úprav a zřizování ochranných nádrží). Tyto zákony byly vydány jako reakce na katastrofální povodně v letech 1888, 1890 a 1897. Tato přehrada zachytává převážnou část sněhových vod ve střední části Krkonoš. Přehrada se také využívá pro zachytávání povodňových vln, zajišťuje minimální průtok v Labi (440 l.s-1), rybí hospodářství, má také rekreační využití. Jedná se o obloukovou přehradní hráz ve výšce 820 m n.m. Celkový objem nádrže je 3,292 mil. m3. Délka hráze je 153,5 metrů, šířka 6,15 metrů a výška 41,5 metrů. Při napouštění přehrady docházelo k tomu, že voda prosakovala a průsaky se postupně zvětšovaly. Opravy se přehrada dočkala až v letech 1966 – 1986, kdy byla provedena injektáž a řada dalších oprav. Je zde také umístěna malá vodní elektrárna se čtyřmi turbínami, která se nachází pod přehradou. K Labské přehradě se dostanete po modré turistické značce nebo po zelené, která vede ze Špindlerova Mlýna.

Kvilda a její okolí patří mezi turistická střediska. Tuto obec naleznete v Národním přírodním parku Šumava, cca 20 kilometrů jihozápadně od města Vimperk (po silnici číslo 168). Kvilda leží na soutoku Teplé Vltavy a Kvildského potoka. Obec leží v nadmořské výšce 1058 metrů a je nejvýše položenou obcí v České republice. V zímním období zaručuje kvalitní sněhové podmínky pro lyžaře, v letních měsících naopak krásnou přírodu a spoustu turistických tras. Název obce Kvilda nebyl původně jménem pro obec. Dříve se tak nazýval les, kde již v polovině 14. století byla naleziště zlata. Od roku 1366 tu také procházela slavně Zlatá stezka. První zmínky o obci se datují k roku 1569, kdy tu byla na přelomu 15. a 16. století založena dřevařská osada. V Kvildě také vznikla v roce 1794 sklárna, která se proslavila výrobou lidových obrázků malovaných na skle. V obci můžete navštívit pseudogotický kostel Svatého Štěpána, který byl postaven v letech 1892 – 1894. Jeho přední strana je kryta šindelem, což jej činí zajímavým. V okolí můžete navštívit pramen Teplé Vltavy (po modré turistická značce, 7 kilometrů), Jezerní slať (3,5 km). Také se můžete projít po Zlaté stezce Kašperskohorska, Antýgl (10 km), Horskou Kvildu (5 km) či projet tento kraj na kolech.V obci můžete navštívit pseudogotický kostel Svatého Štěpána, který byl postaven v letech 1892 – 1894. Jeho přední strana je kryta šindelem, což jej činí zajímavým. V okolí můžete navštívit pramen Teplé Vltavy (po modré turistická značce, 7 kilometrů), Jezerní slať (3,5 km). Také se můžete projít po Zlaté stezce Kašperskohorska, Antýgl (10 km), Horskou Kvildu (5 km) či projet tento kraj na kolech.

Kostel Nejsvětější Trojice, klášter a špitál jsou součástí areálu zámku Kuks. Hospitál Kuks patří mezi dominanty okolí. Nabízí několik expozic. V areálu se nachází druhá nejstarší barokní lékárna v České republice z roku 1743, známé sochy ctností a neřestí od sochaře Matyáše Bernarda Brauna. V areálu najdete 12 alegorií Cnosti, 12 Neřesti, na terase před kostelem 8 soch Blahoslavenství, sochy andělů Blažené a žalostné smrti a Náboženství. Zakladatelem zámku a špitálu byl hrabě František Antonín Špork (Sporck). Projekt velkolepých lázní pravděpodobně zpracoval italský architekt G.B. Alliprandi na objednávku hraběte. Areál je zasazen do krajiny a postaven symetricky. Osa areálu je kolmá na řeku Labe. Část sloužila k duchovním činnostem, druhá část sloužila pro společenský život. K zámku Kuks se můžete dostat automobilem z Jaroměře (silnice č.37), Dvora Králové nad Labem (č.37) nebo České Skalice (přes Jaroměř). Pokud pojedete vlakem, vystoupíte ve stanici Kuks. Z Hospitalu Kuks můžete navštívit samotné město Kuks, naučnou stezku Kuks – Betlém či NS Pevnost Josefov.

Rozhlednu Žaltman naleznete v Jestřebích horách, v okrese Trutnov. Nachází se v blízkosti obce Malé Svatoňovice. Na tuto rozhlednu můžete dojít z Malých Svatoňovic po turistické značce, je odtud vzdálena cca 4 kilometry. Také se můžete vydat z Radvanic či Markoušovic přes Paseky, kde se můžete občerstvit v několika chatách (chata Čepelka, Jestřebí bouda). Pokud zavítáte do Markoušovic, můžete navštívit sochu Josefa II. Žaltman je jednoduchou železnou rozhlednou na jejíž vyhlídkovou plošinu vede točité schodiště s 51 schody. Byla vystavena roku 1967, slavnostně pak otevřena 24. září. Nachází se v nadmořské výšce 739 metrů. Rozhledna je ukryta v lesním porostu, na hřbetu, který se táhne od Petříkovic česko-polskou hranicí. O výstavbu se přeli čeští a němečtí turisté. Nakonec zvítězil Klub českých turistů a roku 1921 byl zhotoven návrh a maketa rozhledny. Díky nedostatku finančních prostředků mohla být vystavena až o mnoho let později. Za realizací stojí zámečník Josef Bernard, který vedl dobrovolníky, kteří si za práci nenechali zaplatit. Rozhledna Vám poskytne rozhled do dalekého okolí, na Adršpašsko-teplické skály, Jestřebí hory, Broumovské stěny, Orlické hory, Stolové hory v Polsku (Bor, Hejšovina), přehradu Rozkoš u Hradce Králové, Kralický Sněžník a podkrušnohorskou krajinu. Vstup na Žaltman je volný, žádné vstupné se tedy neplatí.

Krásu Zeleného dolu můžete obdivovat pokud se vydáte do Pece pod Sněžkou, do Krkonoš. Je to údolí, které se táhne od Liščí hory až k Peci pod Sněžkou. Odtud vede dřevěný ukazatel směrem do Zeleného dolu, turistické značení není. Půjdete po modré či zelené turistické značce směrem Vlčí důl, ale jen kousek, před mostem odbočíte na lesní cestu. Tato cesta vede okolo Zeleného potoka. Je velice příjemná, mírně stoupá a Vy tak můžete obdivovat krásy Zeleného potoka. Po nějaké době se cesta napojí na asfaltovou silnici, u které se do Zeleného potoka vlévá potok Liščí a tvoří nádherný vodopád. Zde si můžete odpočinout a vodopád si prohlédnout, je tu k dispozici lavička se stolem. Dále se již jde po červené turistické značce. U odbočky na Richtrovy boudy si můžete ještě kousek zajít na Jelení louky, které jsou vzdáleny pouze 300 metrů od rozcestníku. Zelený důl se velice dlouhou dobu jmenoval Zehgrund. Dříve tu byla hojně rozšířena hornická činnost, ale také se zde těžilo dřevo. Ruda a dřevo bylo odnášeno do osady Zelený potok, která se nacházela kousek od dnešního parkoviště v Peci pod Sněžkou. Zanikla v 19. století. V Zeleném dole lze nalézt zbytky pece, ve které se tavilo železo.