Kdo by se chtěl podívat: http://moje.auto.cz/ROBi/felda.html ... udělá mi tím radost.
Kdo by se chtěl podívat: http://moje.auto.cz/ROBi/felda.html ... udělá mi tím radost.
Myslím si, že tak, jak to je teď, to moc dlouho nevydržím. Ono je to tak namáhavý. Nevíte, o čem mluvím, že? Aha. To, co je tu doma. Zase. Představte si pomyslnou čáru. Když stoupá, je to lepší. Když klesá, je to horší, když je vodorovně, je to stabilní a mám se fajn. Momentálně ta čára letí k zemi kolmo. Je mi z toho smutno. Proto mám dneska takovou náladu. Takovou hrozně smutnou, stýská se mi. Po Bjetunce. Kdyby to věděla, jak moc... takhle smutno a takhle moc se mi nestýskalo už hodně dlouho. Hrozně moc mi chybíš, lásko. Připadám si jak ufňukanej fracek, ale co... ať si každý myslí, co chce. Je to pravda, že je mi tu špatně. Jenže to oni nevědí. Táta, babička a brácha. jenže i kdyby to věděli, tak s tím stejně nic neudělají a bude jim to jedno, maximálně by se vysmáli. Třeba jako s tou školou babička, že?
Za chvíli jdu na housle. Po měsíci. A mám mít koncert a to o tom ještě ani nevím. Ach joo, to to zase dopadne. Držte mi palce.
Dívám se, NE koukám, řekl jsem, NE řek... to nic. Nevšímejte si toho, jen si tu něco opakuju, co si musím pamatovat.
Nic pro mě nemá větší cenu, než...
... Bětka, princezna moje
... Hyneček, nejkrásnější a nejhodnější děťátko na světě
... Honza, nejlepší kamarád, jakýho si můžu přát. Nikdy mě nenechá ve štychu a to už se známe 12 let...
... Tomáš, to samý, jako Honza s tím rozdílem, že naše kamarádství trvá "jen" něco málo přes 6 let...
Děkuju vám. "Dám za vás ruku do ohně a vím, že se nespálím. Nikdy."
Díky vám jsem takový, jakého mě znáte a díky vám tu vlastně jsem...
Tak jsem se sem zase dostal. Chce se mi hrozně spát, ale zase to nějak nepůjde. Mě je smutno. Hrozně moc. Celý den jsem byl pryč a ani teď večer jsem si s Bětkou moc nepopovídal. Co se zase stalo? Bude mi to vrtat hlavou, než nadobro zavřu oči...
Mám nervy napnutý jak špagáty. Zase se tu byla podívat babička. A zase mi nadávala. Zase se do toho vložil brácha. Táta. Všichni si nadávejte! Mě to nevadí! Jsem na to přece zvyklej. Jestli vám to udělá dobře, proč by ne... že? Že je to tak... řekněte, že ano? "Hulváte! Blbče! Podívej se na sebe co děláš! Stydíme se za tebe, kudy chodíš! Koukej ze sebou něco udělat a vzpamatuj se!". Já už zase nevím, kde jsem... já už snad ani nežiju, jen blouzním. Říkám si, že by tu bylo líp beze mě, vždyť já tu jsem stejně pro nic za nic, jen další hladový krk doma navíc. Nad tou věcí, co mi teď vrtá hlavou uvažují jen srabi, ale já srab asi jsem. Protože jestli to takhle půjde dál, já se z toho zblázním. Je toho moc. Já to nevydržím pořád v sobě dusit. Já se bojím, že to jednou bouchne. A až to bouchne, to bude sranda. Já pak uteču a něco si udělám. I když nebudu chtít. Já to vím, že to tak jednou dopadne. Bojím se. Bojím se sám sebe. A to je ta nejhorší věc, co může být. Až se to jednou doopravdy stane a až mi rupne v hlavě a já nebudu vědět, co dělám... udělám třeba něco, čeho budu hrozně litovat. Jenže to už mi bude jedno. To už tu nebudu a budu někde... někde pryč. Nahoře. Třeba. Nebo v pekle? Nemůžu se na sebe podívat v zrcadle, musel bych si dát facku.
Měl jsem doma schovaný kapky do očí. Naši o tom nevěděli a dneska je našli. To bylo povyku, že jsem závislý na drogách a bůhví na čem ještě. Blbý kapky do očí... Myslíte, že mi to někdo věřil? Myslíte, že se někdo podíval, co to je, než mi začal nadávat? Ani náhodou. Proč by...
Roberte, radši chcípni, bude líp... "Vracíš se domů a nikdo tě nečeká..."
Jen ještě něco... Irsko. Chtěl jsem se už dávno hrozně moc podívat do Anglie. Nikdo nepochopí, proč to tu píšu. Jen jeden človíček. Chci ti vzkázat - zkus to nějak. Prosím...
Už dlouho jsem sem nic nenapsal. Jenže ono není potřeba... všiml jsem si, že sem píšu jen tehdy, když je mi smutno, nebo když se doma něco děje. Prostě když nemám tu náladu, kterou bych chtěl mít. Teď jsem ale rád, že jsem, i když bych nejradši místama vraždil - ohledně školy. Něco jsem si s jednou osůbkou vyříkal a hned je mi od tý doby mnohem líp a jsem rád, že jsme si to mohli takhle říct. Je mi jedno, co se kolem mě děje, jen bych ještě chtěl vyřešit tu školu. V Brně. Tati a babi... PROSIIIIIIIIIIM! Já vím, že to nedokážete pochopit, ale... mě by ta škola bavila. Vím, že to stojí peníze, ale pořád platí to, co jsem vám řekl. Doufám, že jste mě aspoň poslouchali a máte to v hlavě a aspoň nad tím přemýšlíte. Prosím.
Jinak děkuju všem těm, kteří si ty moje kecy čtou...
