Myslím si, že tak, jak to je teď, to moc dlouho nevydržím. Ono je to tak namáhavý. Nevíte, o čem mluvím, že? Aha. To, co je tu doma. Zase. Představte si pomyslnou čáru. Když stoupá, je to lepší. Když klesá, je to horší, když je vodorovně, je to stabilní a mám se fajn. Momentálně ta čára letí k zemi kolmo. Je mi z toho smutno. Proto mám dneska takovou náladu. Takovou hrozně smutnou, stýská se mi. Po Bjetunce. Kdyby to věděla, jak moc... takhle smutno a takhle moc se mi nestýskalo už hodně dlouho. Hrozně moc mi chybíš, lásko. Připadám si jak ufňukanej fracek, ale co... ať si každý myslí, co chce. Je to pravda, že je mi tu špatně. Jenže to oni nevědí. Táta, babička a brácha. jenže i kdyby to věděli, tak s tím stejně nic neudělají a bude jim to jedno, maximálně by se vysmáli. Třeba jako s tou školou babička, že?

Za chvíli jdu na housle. Po měsíci. A mám mít koncert a to o tom ještě ani nevím. Ach joo, to to zase dopadne. Držte mi palce.

Dívám se, NE koukám, řekl jsem, NE řek... to nic. Nevšímejte si toho, jen si tu něco opakuju, co si musím pamatovat.