Už dlouho jsem sem nic nenapsal. Jenže ono není potřeba... všiml jsem si, že sem píšu jen tehdy, když je mi smutno, nebo když se doma něco děje. Prostě když nemám tu náladu, kterou bych chtěl mít. Teď jsem ale rád, že jsem, i když bych nejradši místama vraždil - ohledně školy. Něco jsem si s jednou osůbkou vyříkal a hned je mi od tý doby mnohem líp a jsem rád, že jsme si to mohli takhle říct. Je mi jedno, co se kolem mě děje, jen bych ještě chtěl vyřešit tu školu. V Brně. Tati a babi... PROSIIIIIIIIIIM! Já vím, že to nedokážete pochopit, ale... mě by ta škola bavila. Vím, že to stojí peníze, ale pořád platí to, co jsem vám řekl. Doufám, že jste mě aspoň poslouchali a máte to v hlavě a aspoň nad tím přemýšlíte. Prosím.

Jinak děkuju všem těm, kteří si ty moje kecy čtou...