Vybavil se mi jeden dávný sen. Řekl jsem si, že bych vám ho rád řekl. Ty postavičky neznám. Neznám je, ale přitom s nimi tak soucítím. Že si to, prosím, také přečtete?

Pořád na Tebe musím myslet. Chtěla jsem Ti toho tolik říct! Slibovala jsem Ti pomoc se stěhováním, ty jsi ji nadšeně přijal. Chtěl jsi jít s námi na bowling a já nadšeně souhlasila. Měli jsme tolik plánů, o kterých jsme oba věděli, že už se NIKDY neuskuteční! Nikdy nezapomenu na ten pohled, na ten letmý dotyk, na stisk ruky, který byl jak pohlazení, na ten hlas doktora - Rychle se rozlučte a už nechoďte, pán má teplotu a zákaz návštěv. Oba jsme chtěli ještě něco říct, já ti nakonec stiskla ruku a řekla, že přijdu, až Ti bude líp. Že určitě přijdu! To byla středa a v pátek jsi byl mrtvý.
Teď Ti můžu dát akorát kytičku na hrob. Chybíš mi. Byl jsi správný kamarád.
Při jedné návštěvě hřbitova najednou začal foukat silný vítr a mně se vybavila Tvoje tvář. Zavřela jsem oči. Zdálo se mi, že mi něco říkáš. Jdi, jdi rychle domů. Všechno bude dobrý.
Chvátala jsem domů a za chvíli jsem měla telefon. Volal mi přítel, že měl nehodu. Sletěl ze srázu. Auto úplně zničené, ale on měl 1 škrábanec a 1 modřinu.
Já přestála ošklivý úraz jen díky tomu, že mě ,,něco" probralo z mdloby. Věřím tomu, že jsi náš anděl strážný.
Říkejme lidem okolo sebe, že je máme rádi. Jednou na to může být pozdě.