Přišel jsem z práce, usedl k počítači a tak, jako každý den, se přihlásil na icq, skype, poté k mailu a nakonec na libimseti. "Mám nový vzkaz", klikl jsem na něj a hle, kdo mi nepíše. Jirka. "Co může chtít", říkám si...

Zdravím tě!
Dříve bych to do tebe řekl s mnohem menší pravděpodobností, než nyní. Ale po přečtení pár tvých zápisů do deníku sem si tím už jistější. Ty jsi člověk který si jde za svými cílem. Přes všechny překážky. Dokázal si překonat to, co jiní nedokážou. Dostal ses z úmorné školy, když jsi viděl že to dál nepůjde táhnout tímto způsobem. A to je obdivuhodné. Ty jsi Osobnost. Ne ve smyslu televizní hvězdy, ani supergeniálního jedince. Toto je zcela odlišně definovaná osoba. Takových lidí, které nazývám osobnost jsem potkal v životě velice málo. První odlišnost od obyčejného člověka: není konzumní ( konzumnost viz. http://www.beleven.xf.cz/Comment008.html ).
Někdo běžný si žije svůj obyčejný život a nemá ambice, maximálně ve vymezeném prostoru. Ten nudný život tito lidé prožijí ve sladké nevědomosti, že vlastně nejsou svobodní. Dva tyto jedince by člověk mohl vyměnit a nic by se nestalo. Stereotypie je hrozná věc. Ale lidé –> Osobnosti –> jsou jiní. Mají charakter a neprožívají nebo nechtějí prožívat obyčejný život. Už od jádra chtějí něco jiného, ale není to jen takový minoritní názor, který zneužívají ve snaze být zajímavými. Mají to v sobě. Cítí to. Já to vnímám. Většinou jsou tito lidé pesimisté. Jak říkám já: Bez pesimistů by optimisté nepřežili. A realisté? Nic takového neexistuje.
Já si přeji prožít život, ve kterém něco dokážu. Pro lidi, pro všechny. A nechci se zařadit mezi šeď všednosti. Skutečně, škola kam chodím, byl řádný krok vedle. Mám novou naději. Můj cíl je teď jasný – dostat se na vysokou, se kterou bych byl spokojen, třeba žurnalistiku. Ty jsi to vzal jinak. Začal jsi od začátku. To je opravdu zajímavé, když se někdo dokáže dostat z něčeho nechtěného, jako ty.
Je spousta lidí kteří nedělají přesně to, co vždycky chtěli, nebo si představovali. Nedokázali se vymanit osudu. Je tu spoustu ztracených existencí. A stává se to znovu a znovu. Neskončí to. Škoda.
A ty jsi se dostal k něčemu, co pro tebe bude s největší pravděpodobností lepší. Samozřejmě v tom, být Osobnost, nehraje roli jen tato skutečnost. Ale po přečtení tvého deníku a tvých dosavadních činech jsem stále více přesvědčen o tom, že ty mezi ně patříš. Opravdu jsem takových lidí potkal jen pár. Vlastně si ani sám sebou nejsem jistý jestli jsem Osobnost, ale to je úloha nás skeptiků. Zdá se mi, že mám nějakou intuici vycítit výjimečné osoby. Osobnost nemá přesně vymezenou specifikaci. Někdo se jí stane ve dvaceti, někdo v ve třech. Nebo se může i stát, že Osobnost ztratí to, co je a zařadí se opět do davu.
Všechno tohle jsou samozřejmě jenom moje dohady a předpoklady. Jsem člověk, který o všem hodně přemýšlí a to mi vyvozuje spoustu teorií a názorů. Stačí se podívat jen na moji stránku, která je plná zamyšlení. Možná jsou tohle všechno jenom žvásty, ale já v to věřím. Proto tvrdím, vzepři se osudu, pokud se dá něco takhle nazvat...
Zdravím podruhé
Beleven

Tak už to vím, co chtěl. Dalo mi to dost času. Četl jsem si to poprvé. Podruhé. Potřetí. ne, že bych nechápal, ale proto, že ono na tom něco bude. Nevím, jestli zrovna já jsem ta Osobnost, ale po přečtení mi bylo hned nějak tak lépe. Takové věci vždy potěší a jí z toho mám radost. Dvojnásobnou radost. Vidím, že moje texty si někdo čte, takže to nepíšu zbytečně. Dále mám radost, že si na mě vzpomněl i někdo, s kým už do školy nechodím a jen tak se neuvidíme. Zamyslel jsem se nad tímto textem. Myslím, že stojí za to, abych ho tu ukázal. Nejde o to, že se tam píše o mě. Zkuste to brát obecně a zamyslete se nad tím. Osobnost...