Rád si představuju, jak bych mohl žít, když by mi v životě všechno vycházelo tak, jak bych si přál. Mám jasnou a přesnou představu o tom, jak by měl můj život vypadat. Jde spíš o to... no, to si nechám až na konec.

Když jsem byl malý, chtěl jsem být řidičem. Nevím, proč zrovna to. Pak mě to pustilo a došel jsem k tomu, že bych rád dělal programátora. Jenže postupem času jsem zjistil, co všechno to obnáší a tak jsem si řekl, že to asi nebude to pravé. V té době mě začlo bavit dělat grafiku, tím pádem jsem si říkal, že grafik by mohlo být moje budoucí povolání, co by mě mohlo i celkem slušně živit. Jenže pak skončila devátá třída, skončila informatická třída, já přišel na elektroprůmku a tam zjistil, že je to vlastně úplně jiné, než jsem si představoval. Od té doby jde vše z kopce. Ale představy o tom, jak bych to rád měl v dospělosti pořád žijí. Představy o tom, že budu mít krásný vytuněný auto s ještě krásnější přítelkyní na sedadle spolujezdce mě už přešly. Myslím si, že tentokrát jsou důležitější mnohem jiné věci. Předně bych chtěl říci, že tu krásnou přítelkyni, která je ještě krásnější, než kdejaký vytuněný auto jsem už našel. Mám jí tak dlouho, že můžu říct, že je moje a to napořád a taky vím, že o sebe stojíme. Zjišťuju to každým dnem, kdy jsme spolu. Děkujz a to, že jí mám a za to, že je to s ní takový, jaký to je. Jiný to nechci a nehodlám jí měnit s nikým jiným a za nic na světě. Muselo by se stát jedině to nejhorší a to já vím, že se nestane, protože by to neudělala. Až se odstěhuju, budu si muset vydělat penízky na něco, kde budu moct bydlet. Je jasný, že ze začátku to nebude určitě takový bydlení, které by se dalo nazvat pětihvězdičkovým. Jenže moje sny směřují trochu někam jinam.
Představte si novou zástavbu domků na kraji města Brna. Jeden domek hezčí, než druhý a ten s tou krásnou zahrádkou a světlou fasádou na kraji ulice. Vidíte ho tam? Tak ten je náš. Můj a Bětky. Ten domek má dvě podlaží a půdu. Pod domkem je sklep a napravo od domku, kousek vedle se nachází garáž pro dvě auta. Od vchodových dveří vede dlážděná cestička k brance, kde je schránka na dopisy. Vedle branky jsou příjezdová vrata pro auta, která se otevírají na dálkové ovládání. Mezi brankou a vraty roste vysoký strom, který toto místo zakrývá a v létě tvoří stín. Od vrat vedou po upraveném trávníku dvě dlážděné koleje pro auta do garáže. Podél cestičky ke vchodovým dveřím do domu jsou vysázeny růže, které oddělují cestičku od místa pro auta a od zahrady. V noci svítí podél cestičky malé lucerničky, které osvětlují prostor podél této cesty. Zahrádka je upravená, je tam vše uspořádáno tak, aby to jako celek vypadalo hezky. Travnatá plocha, keříky, stromky, kytičky.
Domek má tmavě rudou střechu, bílá plastová okna orámovaná bílou omítkou. Domek má světle béžovou barvu. U vchodových dveří je zádveří, kterým se musí projít, než se vejde do domu. U vchodových dveří visí světlo, které se automaticky rozsvítí, jak nastane šero. Tvoří příjemnou atmosféru spolu s lucerničkami podél cesty. Okolo celého domku vede úzká cestička, která vede dozadu, za domek ke vchodu do sklepa. Otevřeme vchodové dveře a ocitneme se v předsíni. Z předsíně vedou jedny dveře do místností v prvím podlaží a schody nahoru, do podlaží druhého. Otevřeme dveře a ocitneme se v prostorném obývacím pokoji. Pokoj má jedno velké okno spolu se skleněnými dveřmi, které vedou na verandu. Kolmo k oknu je obývací stěna. Přímo proti obývací stěně je gauč a dvě křesla. Jsou buď z tmavé nebo světlé kůže a urpostřed se nachází malý stolek. Gauč sahá až do druhého rohu, kde je zahnutý a má další část, která je kolmá, aby si člověk mohl natáhnout nohy. Nad gaučem visí velký obraz. Na zemi je koberec. Na stropě vysí ozdobný lustr a ve skleněných částech obývací stěny svítí malá světélka. Uprostřed obývací stěny je prostor pro velkou televizi a v každém rohu místnosti se nachází reproduktory domácího kina. Za stěnou je schovaný subwoofer a pod televizí je DVD přehrávač spolu s přehrávačem hudby. Reproduktory jsou kvalitní. Venku, za oknem, se nachází talíř satelitu. Projdeme skleněnými dveřmi na verandu, kde je stůl a pár židlí pro posezení v létě. Nad stolem je připevněn slunečník. Vrátíme se zpět do obývacího pokoje a dveřmi projdeme do další místnosti. Má světlé stěny, na parapetu se nachází pár květin a na stěnách visí obrázky. Uprostřed je velký kruhový stůl spolu se čtyřmi židlemi. V rohu místnosti, nade dveřmi do obýváku, je u stropu na drážku připevněna menší televize. zem je pokryta plovoucí podlahou. Nacházíme se v jídelně. Stejně jako obývák, i ona má velké okno, ale bez dveří na verandu. Místost je rozdělena nízkou zídkou asi ve dvou třetinách. U zídky je u země leštěná trubka, která se používá jako opěrka na nohy. U této leštěné trubky jsou čtyři vysoké židle, jako se používají u baru. na zídce je lesklá deska. Za zídkou, na druhé straně se nachází kuchyň. Po obou stěnách, které jsou na sebe kolmé se nachází kuchyňská linka. V rohu je lednička. Vrátíme se přes jídelnu zpátky do obýváku, tím projdeme do předsíně. Nacházíme se u paty schodů, které vedou nahoru. Nalevo od schodů jsou další dvoje dveře, které jsou tak trochu schované. Jedny vedou na záchod a druhé ukrývají prostornou koupelnu. V koupelně je sprchový kout, velká vana s bublinkami, umyvadlo. Nad umyvadlem je velká zrcadlo. Vedle umyvadla je skříňka. Nad velkým zrcadlem jsou bodové světýlka, které osvětlují celý prostor koupelny . Jsou tam tři, každé osvětluje jiný kout místnosti. Na zemi a po celém obvodu koupelny jsou dlaždičky. Vrátíme se zpátky do předsíně. Pod schody jsou malá dvířka, která schovávají přístěnek pro věci údržby - košťata, vysavač apod. Vydáme se po dřevěných schodech nahoru. Až vyjdeme schody, otočíme se o 90° doprava, protože přímo před námi je bledě červená stěna s obrázkem, oznamující konec schodiště. Stojíme na chodbě. Odleva vidíme na stěně proti nám troje dveře. Na pravém konci chodby je malé okénko ven. Popojdeme dopředu a otočíme se vlevo. Vidíme jedny dveře vpravo a druhé vlevo. Dveřmi vlevo se dostaneme do dětského pokoje. Má modré stěny, postel, psací stůl s počítačem. Za postelí se nachází okno. Hned za dveřmi je skříň a pár menších skříněk, které tvoří stěnu. Nad psacím stolem je polička, na které je připevněna lampička. Na zemi je tmavě modrý koberec s malými hvězdičkami. Vrátíme se zpátky na chodbu a vejdeme do protějších dveří. Na zemi je světlý koberec. Uprostřed místnosti, až u stěny, je obrovská manželská postel. Po každé straně je malý noční stolek. Nad postelí je obraz. Vpravo od postele se nacházejí skříně, nalevo okno s dveřmi na balkon. Na stěně proti posteli, kde se nacházejí i dveře, visí plazmová televize. Sice menší, než v obýváku, ale taky pěkná. Po obou stranách televize se nacházejí dva reproduktory v dřevěných ozvučnicích. Sahají až na zem. Vrátíme se na chodbu a vejdeme do dalších - prostředních - dveří. Pracovna. Má tmavší strop, na zemi tmavší plovoucí podlahu. Stěny až ke stropu jsou vykládány dřevem, aby navozovali atmosféru třicátých let. Skříň napravo ode dveří má stejný úkol jako stěny. Na protější stěně je okno, po obou stranách okna se nacházejí úzké skříňky se skleněnými dvířky, za kterými jsou knížky. Vlevo je prázdná dřevěná stěna, jen s obrazem, vpravo je stěna plná různých skříní stejného druhu, které zapadají do celku. Není vidět dovnitř. Uprostřed místnosti je mohutný tmavě dřevěný stůl. Za stolem je velké kožené křeslo s opěradly. Na stole je tmavý počítač s LCD monitorem. Před stolem je na zemi huňatý kobereček. Celá tatp místnost má působit "přátelským" a "teplým" dojmem. Vydáváme se do poslední místnosti. Místnost pro manželčinu práci, popř. místnost, která se dá použít i pro případné hosty. Napravo ode dveří je okno. Naproti dveřím je stěna s poličkami. Vpravo u okna je jedna skříň. Jinak je stěna holá. Nalevo se nachází pohovka, které se dá použít i jako postel. Na zemi je koberec. Vpravo je do stěny zabudováno vykládací žehlící prkno. Dále je na této stěně zrcadlo se stolkem. Stoilek má po obou stranách šuplíky. Na stolku jsou šmínky. tato místnost má působit svěžím dojmem. Vyjdeme z místnosti a přímo naproti dveřím jsou další dveře. ty tentokrát nevedou do žádné místnosti, nýbrž po jejich otevření se nám naskytne pohled na další schodiště. Tentokrát obyčejnější a tmavší, které vede na půdu. Půda se rozkládá pod celou střechou. Může být prázdná, později se tam může vybudovat třeba velká kolejiště pro modelovou železnici, nebo se tam můžou odkládat nepotřebmné věci, které by v domě překážely. Na každé čelní straně domu se na půdě nacházé malé čtvercové okénko. Sejdeme zpět na chodbu a vydáme se po schodech dolů. Vyjdeme ven a po chodníku obejdeme dům až na druhou stranu. V zemi se nachází výklopné dveře, které otevřeme. Po betonových schodech sejdeme dolů, do sklepa. Sklep určený pro vše. Rozdělen na dvě části, v jedné je dílna s nářadím a ve druhé části je prádelna. Dílna má stěnu posetou držáky na nářadí a dvěma plechovými skříněmi. Jedna plechová skříň skrývá tajný vchod do další místnosti podobných rozměrů. Tato místnost je opět na stropě vybavena bodovými světly, které tuto místnost úmyslně chabě osvětlují. Všechny stěny mají černou barvu, do půlky obepnutou tmavě modrým kobercem. Na zemi je stejný koberec. U zdi jsou malé sedačky a přesně uprostřed místnosti je velký pohodlný gauč pro dva. Na stropě je instalován projektor a v pravé části místnosti DVD přehrávač. na druhé straně, přímo proti gauči a sedačkám je promítací plátno. Malé domácí kino. Na levé straně se nachází v rohu místnosti kávovar.

Tato představa mi přijde krásná. Ještě k tomu bych rád doplnil, že bych měl velice rád za souseda nějakého dobrého kamaráda z dětství. Honzu, nebo Tomáše. Každé ráno bysme vyšli oba ve stejnou dobu do schránky k brance pro noviny a pozdravili se. Řekli si "dobré ráno", prohodili pár vět a zase se stejně rychle, v županu vrátili domů. Prostě krásný život středně bohaté rodiny, na které to nemusí být až tak vidět, že se mají dobře. V garáží by mě mohl stát černý nebo stříbrný trojkový bavorák a manželce nějaké menší auto, ale taky pěkné. Třeba nové Mini, v lepším případě Maserati Spyder. Mohli bysme mít jedno, nebo dvě děti. Dětský pokoj by se přizpůsobil, kdyby to byla holčička, tak růžové stěny, pokud chlapeček, tak modré. Kdybychom měli holčičku a chlapečka zároveň, tak by stěny byly žluté nebo dooranžova.
Tohle vše je jen představa. Třeba to tak jednou doopravdy bude. Třeba budeme mít jen byt v panelovém domě, ale taky by mohl být stejně krásný. Třeba dopadnu špatně a něco se mi stane. To by pak nebylo nic takového. Třeba mě Bětka už nebude chtít. Kdyby se tak rozhodla, zabalil bych to tu a neměl bych tu už co pohledávat. Ale to se nestane. Budeme moc dobrá rodina, ať už to bude jakékoliv. To já vím a moc se na to těším.