Já už nechci. To hrozně bolí... proč se to pořád opakuje a je to takový? Proč? Proč sakraa? Proč se to nedá tak pochopit? To nejde takhle! Copak to není vidět, že mě to mrzí? Já to tak nechci. Já myslel, že se snažím. Jenže koukám, že myslet zase jako vždycky znamená hovno vědět. Já si připadám jako strašně velký omyl. Omyl. Omyl, co tu nemá být. Nebo si to asi zasloužím, abych se pořád nějak trápil. Já už nevím, co s tím mám dělat. Asi nedělám každému nejlíp, ale... já šel jen ven. Do kina. Jenže jsem to zase podělal. Mělo mi to dojít. Vybral jsem si špatný den, dneska ne. Dneska jsem chodit neměl. Jenže to už se nedá vrátit, když odpoledne je pryč a je večer. Jak to mám udělat? Já už nevím, vůbec nevím, jak z toho. Ta psychická bolest je mnohem větší, než kdejaká fyzická. Ta bolest dokáže vytlačit i slzy. Už zase. Jak malý děcko. Já si připadíám oproti všemu tak maličký a bezvýznamný. Proč mě už někdo nadobrno nezašlápne?! Bolí... bolí! BOLÍ! Hrozně moc... jak vám to mám ukázat, když to nejde napsat? Chápete, že to prostě nejde? Asi jsem jinej, jinej, než ostatní, asi horší, špatnej, ale já to takhle nechci... já se nechci takhle trápit. Pořád... copak to nejde nějak udělat? Prosím? Budižkničemu... sám doma. Nikde nikdo, ticho. Hrobové ticho a jen cvakání klávesnice. Svírá mě samota a smutek. Smutno mi je, víte? Já vám to přeju, ať je vám dobře, nechci, abyste to měli takový doma, jako já. Jenže mě je to už jedno, co je doma. Ať se pozabíjej, ať zabijou mě. Já jen chci... Betty? Ty to víš. Moc prosím... Ať už to všechno ošklivý skončí. Já to chci začít všechno nanovo. Od začátku a ukázat všem, že jsem taky člověk, co něco zvládne. Snad... nebo si zase jen moc věřím? Ach joo... Jdu po ulici, okolo mě chodí cizí lidé, co se na svět usmívají a já chodím s tváří upřenou do země a s rukama v kapsách. K ničemu... nevím, co je přede mnou, okolo mě a co bude. Jen vím, co je za mnou. Táhne se za mnou slet myšlenek a jedna bolestivější než druhá. Při každé té myšlence mi prijede srdcem bolest a trpkost, s jakou na tu myšlenku vzpomínám. Syknu a přivřu oči. Bolí to...