Zase ráno. Ach joo... na budíku se rozsvítila zářivá červená čísílka oznamující 6:30 hod a budík začal drnčet, dokud jsem ho nezastavil. Vylezl jsem z postele a těšil se na to, až nastane sedmá hodina a já si budu moci povídat s miláčkem. Už... odbyla sedmá hodina a volám. Jsem rád, že ten hlas slyším, uklidňuje mě a dává mi radost do nového dne. Jsem rád, že můžu tu slečnu slyšet. Vždycky se na to těším. Uaa! V 11,30 schůzka v McDonaldu. Ne, to přeci ne. Viděl jsem lepší možnost práce. Ano, telemarketing. Zkusíme tam zavolat. Ach joo, proč mi to zase neberou. Copak je tak brzy? Ano, sekl jsem se o hodinu. Počkám. Čas běžel a já se konečně pokoušel znovu dovolat. Tentokrát úspěšně. Můžu se zastavit? Ano? Dnes? To je výborný! Ve tři? Super! Těším se... ve dvě klušu a doražím na místo. Povídám si s miláčkem. Fotky se ti nelíbí? Ale Ňuňuňu... stejně víš, že jsi krásná. Pořád. I na fotce, co bude na občance. Fakt. Začíná výběrový řízení a já sedím s dalšími deseti lidmi v místnosti, kde vyplňujeme dotazník. Vysokoškoláci, důchodci, studenti. Nemůžu se zbavit dojmu, že jsem v té místnosti nejmladší. Kam jsem to zase proboha vlezl? Snad to dopadne dobře. Chci, aby to tak dopadlo. Pak nám ta paní říká, že máme každý o sobě něco říci. Co o sobě říct? Tak dáme něco dohromady a uvidíme. Ruce jsem měl najednou úplně studené. Ajéje. Už je na mě řada. "Jsem Robert Hlava, studoval jsem na základce, kde jsem měl rozšířenou výuku informatiky..." - "Vám je 17 let?" - "Ano". To se nesmí? "Vydržte chvíli" řekla ta slečna a odešla. Za chvíli se vrátila a oznámila, že ne všichni můžou pokračovat dále. Tak jsem si říkal, že mezi takovými lidmi se můžu rovnou sebrat a odejít... odejít domů. Počkat. Robert Hlava? Ne, nejdu domů! Oni mě vzali! Vzali mě a já mám práci! Jupí! Jen je nechápu. Vysokoškoláci a jiní jdou domů a já zůstávám. Nechápu. Ale nevadí. Jsem rád. Moc rád. Pane, zítra v 8,30 nástup. Usmívám se a těším se na pátek. Těším se na ráno, až uslyším ten krásný, něžný hlas osoby mě nejdražší a těším se na to, až budu v 8,30 klepat na ty dveře a čekat na to, co mě čeká...