Tak vám nevím, co už dělat... už toho je na mě strašně moc. Já to tu nebudu rozepisovat, protože je to moc šílený na to, aby to mohla být pravda. Jenže ona to přeci jen pravda je... a jsou jen tři lidi, kteří mě dokázali pochopit natolik, že to jsou zrovna oni, co mě drží nad vodou... že lásko? Že Tome? A že ty třetí? Proč neříkám, jak se ten člověk jmenuje? Protože to není důležitý, nikdo z vás ho nezná a ani znát nebude... co vy víte, žije ten člověk vůbec? Ale ano, žije... a kde? Daleko ;) a neptejte se mě pořád, já vím stejně nic víc nepovím... autobus? Jezdí za tím člověkem autobus, ano. A neptejte se už! Konec, vím vám o něm už nepovím. Jen bych tu chtěl teď tak nějak napsat, že si tě, Tome, strašně moc vážím a děkuju ti za to, co pro mě děláš a za to, jaký seš. Seš ten nej kámoš, jakýho jsem si mohl představovat jen ve snech. No a oni se ty sny nakonec naplnily a staly se skutečností. Jsem rád, že jsem tě tenkrát v tý první třídě poznal a že to vydrželo až do teď a věřím, že ještě dlooouho vydrží. Dál jsem chtěl napsat, lásko, že ty jsi ta jediná a pravá slečna, kterou jsem našel vlastně úplně náhodou. Pamatuješ si to, jak se to před těmi dvěma roky stalo? Pamatuješ, já vím, že ano... a přeci ti to pořád opakuju, jak to bylo. V tý době to ale vůbec nevypadalo, že to zajde tak daleko, jak to zašlo. Za hranice všedních dnů, za hranice krásy a pochopení. Ono to zašlo ještě dál. Sama víš, že to doma nemám nejlepší a nejlehčí a děkuju ti za to, že jsi mě pochopila a že mě bereš takovýho, jaký jsem. Vím, je to se mnou někdy těžký, hodně těžký. Nemusíš mi to říkat, sám moc dobře vím, kdy to zrovna je, poznám to na tobě, kdy ti lezu krkem. Jen bych se pořád chtěl snažit, aby to bylo krásný, jako to bylo a je. Chtěl bych, aby to bylo čím dál tím krásnější. Pomůžeš mi, že ano? Chápu, jak je to těžký udržet vztah na dálku. Na velkou dálku. Chce to hodně úsilí. A hodně snahy z obou stran. Ale všimni si, lásko, ono nám to jde. Že to půjde takhle i dál? Řekni, že ano... prosím. Víš, stojím o tebe jako o nikoho jinýho na světě. Teď ti to přijde stupidní, ale... včera, v sobotu, když jsme jeli s vašima se podívat na ten dům, když mi tvoje mamka dala ty buchty... v těch chvílích se ke mě chovali líp, než se ke mě chovají naši doma. Třeba ti to tak ani nepřijde, ale tohle by naši neudělali, aby mi dali do batohu to, co mi dala tvoje mamka. A nestává se moc často, že by se se mnou tatík bavil jen tak, z ničehonic jako ten tvůj. Já si toho vážím, že to tak včera bylo. Mrzí mě, že to doma nemůžu mít taky takový. Hned by mi bylo na světě o něco líp. Jenže ani tvoji rodiče nemůžou nahradit to, co pro mě děláš ty. A ty víš, co tím všechno myslím. Vždycky se mi udělá krásně, když mě drží za ruku nebo když mě pohladíš. Stačí mi se ti podívat do očí. Nemusíš nic říkat. Já vím, co chceš říci. Znám tě moc dobře. A proto taky vím, že pro mě jsi ta, s kterou bych chtěl být napořád. Vím, nechovám se někdy tak. Ale věř mi, že to, co tu píšu, myslím vážně. Včera jsi mě upozornila, že mi teče slza. Já o ní věděl, jen jsem myslel, že si jí nevšimneš a já si jí potají utřu. Proto jsem řekl, že mi zase slzí oko a pak se začal jak trouba smát, abych to skryl. Já jen, že jsem si zrovna v tu chvíli představil, jaké by to bylo, kdybych tě neměl víš? To si nedovedeš představit, jak to u srdce zabolí, když si na to jen vzpomenu. Ta bolest je velká, a proto tyhle myšlenky dávám pryč. Proto jsem ti pak řekl to, co jsem ti řekl, co řekli i v tom filmu. Pamatuješ? Nechtěj vědět, co mě napadlo za nápady, když sis četla... ale přitom se mi ten nápad tak líbil. Docela bych i chtěl, aby to tak bylo, uvidím. Třeba to tak i jednou bude. Neměň se prosím. Buď, prosím, taková, jaká jsi teď, jaká jsi byla před měsícem, jaká jsi byla před rokem a v tý době, kdy jsme se poznali. Buď taková prosím. Kvůli mě. Udělej to pro mě. není na světě nic, co by zě dokázalo nahradit a já tě nehodlám nikdy nikomu dát, tak ať to všichni vědí. Tahle slečna, Bětka Slámová, je jedna z mála, ne-li jediná, která na mé tváři dokáže vykouzlit úsměv i ve chvílích, kdy to nikdo jiný nedokázal. Kdybys tu se mnou nebyla, já bych tu být nechtěl. Neměl bych tu proč být. Nebylo by pro koho, byl bych tu navíc, zbytečný. Ono to moje srdíčko bije jen pro tebe. Pro nikoho jinýho... je pošramocený, má jizvy, občas je bolavý, ale pořád tluče. A chtěl bych, aby tlouklo pořád. Jen pro tebe... miluju tě, víš? Opakuju ti to pořád, vím, ale je to tak. Lásko moje. Beruško. Těším se na každou vteřinu, v který můžu být s tebou. Vedle tebe, před tebou, za tebou, na tobě. Řekla jsi mi, že mám hezký oči. Nevím, jak to je, nevidím si na ně a je mi to nějak jedno. Ty oči jsou někdy smutný, hodně smutný, ale dokážou se i smát. Dokážou v nich hrát jiskřičky. Jsou tam vždy, když jsem s tebou. Stýská se mi po tobě, víš? Ber mě, prosím, pořád takovýho, jaký jsem teď. Nechci se nijak měnit, neumím to. Snad ti tak nevadím. Kdybys chtěla, zkusil bych to, ale znáš mě. Moje palice je tvrdohlavá dost, stejně jako ta tvoje. Přeju si, abysme to měli pořád krásný. Myslím, že víc slov není třeba. Sama víš, co se mi na tobě nelíbí a já vím, co se nelíbí tobě na mě. Oba se snažíme si vyhovět. Jsem rád, že se dokážeme takhle brát, i když občas to vrzne. Nic to nemění na tom, že jsi ta nejúžasnější holka, co může být, ať si každý říká, co chce.
Rád bych ještě napsal pár řádků k té osobě, co o ní mluvit nechci. Je daleko. Vykáme si. Ale i tak - děkuju. Moc děkuju. Už jen ty slova, co jsem se dozvěděl, mi udělaly dobře. Ta paní mi pomohla. Věnovala mi půl dne. Prý, když budu potřebovat, můžu zase. Pomůže mi. To taky nedokáže říct jen tak někdo. Díky ní jsem zjistil, že ten soud nemusí být nakonec tak strašný, jak se tváří. Děkuju. Lásko, Tome, a vy paní, sklaním se před váma, smekám. Klobouk dolů.