Je to jeden z těch zásadních dnů ve vašem životě, každý nějaký máme. Ten první je asi den, kdy jsme přišli na svět. Těch pár dalších, bych seřadil asi takhle. Den kdy jsem se poprvé viděl moře, den kdy jsem se poprvé zamiloval, den kdy jsem odešel ze střední, den kdy jsem začal pracovat, den kdy jsem přišel do Prahy a dnešek, kdy z Prahy odchazím. Ne tak úplně, stále tu budu pracovat, ale už to bude něco jiného.

Ráno jsem měl sraz s bývalým majitelem domu, kam se stěhujem. Jeli jsme vyřídit pár formalit. Např. přepsat energie, vodu, odhlásit pevnou apod. Je to asi 70letý pán. Řekl bych na svůj věk čilý a bystrý. Cestou mi vyprávěl příběhy ze svého mládí, jak poznal svou manželku se kterou je 33let. Došlo totiž na to, jestli mám já pertnerku a proč ne :), jak cestoval po Evropě, převážně po severní, díky práci, kterou dělal. Poslouchal jsem ty příběhy a sledoval svět za oknem vozu. Foukal silný vítr, jeli jsme krajinou polí a lesů. Ten vítr hnal mraky listí vzduchem, skoro jako by padali místo sněhových vloček, tolik jich bylo. Měl jsem zvláštní pocit, taková trochu melancholie i když to vlastně tak nebylo, protože jsem tudy nikdy neprojížděl, takový ten pocit, kdy víte, že se něco zásadně změní, kdy bude vše jinak a vy ztrácíte kontakt s místem, které máte rádi, ale zároveň si plníte svůj další sen. Tím místem, které opouštím je Praha, nejsem tu tak dlouho, jen tři roky, ale to město jsem si zamiloval. Vždycky jsem chtěl žít na věnkově a teď se mi to splní, ale zároveň mi budou chybět rušné ulice velkoměsta.

Z domu si odvezl ještě pár věcí a předal mi klíče, je jich celkem dost. Vysvětlil mi nějaké další věci, které budu potřebovat a pomalu jsme odjeli. Žil tam 25let a asi to nebylo lehké to teď opouštěť. Prakticky ten dům celý opravil z ruiny do dnešní podoby s kamarády. Zpět jsme jeli druhou stranou, že mi ukáže další cestu k domu, sice je prý o něco delší, ale hezčí. Krajinu polí vystřídala krajina lesů a kopců. Ukazoval mi, domy, ve kterých bydleli nebo bydlí jeho kamarádi. Spousta jich už zemřela. Vzpomínal na doby, kdy se všichni scházeli v jednom velkém domě, okolo kterého jsme zrovna projížděli. Prý tam měli velký sál s klavírem, kde všichni zpívali a tančili až do rana :) Bylo to zvláštní poslouchat jeho vyprávění, bylo to jako bych tam byl s nimi také.

Projížděli jsme vesnicí, kde to všechno začalo, novodobá historie mého nového domova. Tak jsem poslouchal abych mohl taky jednou vyprávět třeba svým dětem. Pry se tam zastavil u kamráda, když se vracel s rodinou z pronajaté chaty a měl mindrák z toho, když viděl jak jsou dcery šťastné v přírodě u domu s velkou zahradou. Tak mu kamarád povída, ať se ani nezouvá a že mu ukáže jeden dům o vesnici dále. V té době za 17tis Kč. To bude tedy pěkná ruina pomyslel si, ale jel. Dům byl bez oken a dveře prokopnuté, otvorem se protáhli dovnitř, možná to trošku ruina byla, ale ne tak veliká :) Nakonec cenu stáhli na 11tis a dům koupil se třemi přáteli, také rodiny s dětmi z Prahy. Dali ho dohromady, ale postupem času tam pán zůstal sám se ženou a jezdili tam pouze o víkendech. Přátelé odešli, někteří zemřeli, jiní se ponořili do světa byznysu a bylo po tančení a tůrách po okolí. Vše se zcvrklo na pár víkendových posezení v místní hospodě. Dům byl obrovský a prázdný. Snad do něj opět vrátím život a snad mě budou často navštěvovat přátelé. Přijíždíme do Prahy a má podivná nálada se rozplyne ve spěchu a hluku, který je všude kolem...

Moc prostoru tu člověku nenechají k vytvoření jednoho zápisu :)

Potkali jste někoho zajímavého, má pár chyb, některé Vám možná trochu vadí, ale co, to se spraví, ne, já to spravím. začnete si toho dotyčného přetvářet k obrazu svému, nejdříve nenápadně, vyzkoušíte co můžete a co ne a pokud ten druhý není dost pozorný a nebo typ člověka, co si do svých věcí nenechá mluvit, tak se začne pomalu měnit. a vy jste spokojeni, povedlo se odstranit co jste chtěli. a ve vsi te vaší spokojenosti najednou ten druhý přestane dělat co chcete, vaše dřívější metody na něj neplatí, zase se začal bavit více s přáteli. Už nedává vašim slovům takovou váhu a buď vy a nebo ten druhý to ukončíte. nechápete co se děje? jen přišel na to, že se utopila jeho identita ve vašich představách o tom jak má vypdat a rozhodl se zas najít sám sebe, protože ho/ji dusilo porad plnit neci představy a očekávání.
Nikdo se nezmení celý. Možná na chvíli ano, ale to jací jsme, jaký máme temperamnet, to nikdo nezmění. takže sochaři a modeláři, vraťte se zpět ke kamení, dřevu a modelíně.

Celé je to jako sportka. Někoho potkáte a buď vás zaujme hneda přeskočí to - což je ta neslepější forma - na tu já asi čekám :) a nebo se z Vás stanou přátelé a vznikne něco časem, což je asi nejlepší, protože z 50% víte do čeho jdete :) je to jedna z mála věcí, nad kterou nemáme vůbec žádný vliv. nevíme kdy ho/ji potkáme, kde a za jakých podmínek to vše proběhne....

Každý máme tu svou odpověď o které jsme přesvědčení, že je ta správná. Možná by neškodilo se na stejnej problém podívat očima druhých, pokud se jich rovnou nezeptáme, jak to vidí. Mluvím tu o vztahu muže a ženy. Uvedu pár nejčastějších příkladů - podle mě nejčastějších.

Váš poslední partner byl pravý opak toho, co potřebujete. Ze začátku ok, ale pak jste zjistili, že je to úplně někdo jiný. Rozchod byl nevyhnutelný, ať už byl z jakéhokoliv důvodu: alkohol, drogy, nevěra, lhaní, nasílí apod. Ten další musí být pravý opak. Chci hodného a trpělivého partnera.  našli jste přesný opak, nepije, nekouří, je moc milý/á a je hodný. Časem zjistíte, že by Vám nevadilo, kdyby občas něco provedl a nebo zlobil apod.  začne Vás to štvát, ta jistota, že ho máte. Vždycky jsem si myslel, že všichni hledáme jistotu ve vztahu a nebo ne? Chcete zažít zas nějaký "adrenalin" tak ten vztah ukončíte a jdete dál.

Jste ten hodný partner. Své drahé polovičce spníte co jí na očích vidíte. Snažíte se vyjít ve všem vstříc i když je to na úkor vašeho pohodlí. Očekáváte to samé nasazení i s druhé strany, ale nějak neřichází. Někdy vás to mrzí a přijde Vám, že ten druhý je sobec, ale přejdete to. Jednoho dne slyšíte, přesně to co jste nechtěli. Zasloužíš si někoho lepšího než jsem já. každý jsme dospělý a umíme se o sebe postrat, teda ten kdo je dospělý. To že budeme pořád dělat maximum pro druhého akorát způsobí to, že mu to zevšední a začne tho zneužívat a ztratíme u něj hrdost. To si myslím já.

Máte již dlouholetý vztah a jste spokojeni. Sice tam už není ta Vášeň jako dříve, ale máte se rádi. Znáte se, své chyby a berete je. Zvykli jste si na sebe. Občas je to trochu monotonní, ale to se asi stává všude nebo ne? A pak to přijde, partner Vám přizná nevěru. Dost to s vámi otřese, nevíte co dál, protože ho/ji  milujete. Možná odpustíte, ale myslím, že to stejně dlouho nevydrží. ta nedůvěra už nezmizí a krachne to na výčitkách a obavách, pokud neuděláte to samé. a nebo to zas udělá ten druhý, když už jste jednou odpustili, můžete zas ne? Tohle bych asi nerozchodil a ukončil to. Důvěra  je přeci základní stavební kámen vztahu a já bych neměl na čem stavět dál.

Vztah berete jako zaplnění nudných chvil, kdy zrovna není fotbal v TV a nebo jsou kámoši v práci. Nuda, tak co te´d? tak zavolám holce a něco podnikneme. Nahodná nabídka k sexu vždy potěší, žijeme jen jednou, tak proč toho nevyužít. partnerka se o tom přeci nedoví ne? partnerka je vždy až na druhém místě, přestože vím, že ji to ubližuje. na každého jednou dojde a tento typ lidí vyřídí partner do kterého se sami zamilují a on jim udělá to samé.

Milujete ho/ji, ale on si na Vás dělá čas, jen když se mu to hodí. Vztah Vám přináší více bolesti než radosti a tu jen ve výjimečných případech, kdy jste spolu a tvrdí Vám, že bude všechno lepší. Ale nebude, víte to oba, jen vy ale milujete a je težké to ukončit, ten druhý nechce, tomu to takhle vyhovuje. A vy chcete zůstat hračkou?

Potkali jste fajn člověka, je pohledný/á, bystrý, podobných zájmů, cítíte z toho celkem klidný nekonfliktní vztah, tak proč to nezkusit? Sice ho/ji nemilujete, ale třeba se to časem změní. jdete tedy do toho. Vše je fajn do doby, kdy přijde někdo další, kdo ve Vás probudí ten plamen, který doutnal a čekali jste, že ho probudí ten současný partner. Neodoláte žáru a jdete za hlasem svého srdce.

Druhá strana stejného příběhu: jak jste ho/ji uviděli, věděli jste, že to je ten parner pro Vás. Probudil ve Vás něco, co jste ještě nezažili a jste šťastní, že jste spolu. Najednou se pomalu partnerovo pozornost k Vám vytrácí a cítíte, že je směřována jinam. Než zjistíte příčinu, oznámí Vím, že přišel někdo, kdo v něm vzbudil něco, co s Vámi neprožil a odchází. Nejdříve však tahnul současně oba vztahy, než se ujistil, že ten nový klapne, přeci nepustí ten klidný vztah jen tak? Dost sobecké tohle nemyslíte?

Stál jsem před Národním muzeem a díval se dolů. Celé Václavské náměstí jako na dlaní. U muzea stojí tank - součást výstavy, která připomíná rok 1968. Koukám dolů na všechny ty lidi tam, šedé nebe, chladný vítr, fotím malého chlapce u toho tanku, v ruce má balónek s McDonalds. Zajímavý pohled, malý kluk u stroje na smrt. Na ochoze, kde jsem to fotil stál mladý muž, svlečený do spodního prádla, bylo vidět, že je dost rozrušený, stál u něj člověk z ochranky a něco mu povídal. Jen jsem zaslechl, jak ten mladý muž říkal, že se asi projde takhle přes celé náměstí, aby to všichni viděli, nevím o čem předtím mluvili ale bylo vidět, že ho něco trápí, pak se oblékl. Stojím pořád u muzea a na rohu křižovatky jsou vytržené dva kovové sloupky, takové ty co se používají místo svodidel, někdy je propojuje řetěz a poražená tabule z bilboardem, někdo to asi nedobrzdil. Podívám se zas na náměstí, ale je bez lidí, prázdné.....

Jak to? Že by proto, že jsem se podíval pohledem toho mladého muže?

"Je svobodným zajištěným občanem země,

neboť je uvázán k řetězu,

který je dost dlouhý, aby mu zpřístupnil všechny okrsky země,

ale přece pouze tak dlouhý,

že ho nic nemůže vytrhnout z hranic země.

Zároveň je však také svobodným a zajištěným občanem nebes,

neboť je uvázán podobně vypočtený nebeský řetěz.

Chce-li nyní na zem,

škrtí ho nebeský obojek,

chce-li do nebe, pozemský.

A přesto může cokoliv a cití to:

ba dokonce odmítá svést to všecko na chybu při prvním připoutání."

POROZUMĚNÍ NAJDEME MNOHDY NA NEOČEKÁVANÝCH MÍSTECH..........