Dnes jsem byl naposledy v práci. Skoro po třech letech bude vše jinak. Denní rutina a povinnosti prozatím končí. Odešel jsem, protože jsem neviděl budoucnost v tom dále setrvávat. myslím, že mi to dalo hodně a poznal jsem spoustu dobrých lidí. Ti nejlepší zůstali, můj nejlepší přítel Michal, Jana, to je kapitola sama o sobě a zbytek naší party. Naše akce nemají chybu a až dodělám barák tak to teprve bude mazec :)

je to divnej pocit, když máte něco 3 roky zažitého a najednou to není. Samozřejmě jsem rád, že to je jak to je, ale normálně bych zítra vstal a šel zas do práce. Teď bude vše jinak. Další dovršení mých plánů, jede se dál....

A něco na tom bude. Dostal jsem se do období života, kdy jsem opravdu jen tak byl a neměl žádnej cíl. jen žil ze dne na den, plnil své povinosti a konvence. Ráno se vzbudil, šel do práce, večer přišel domů, najedl se, sedl k netu a šel spát, další den mě čekalo to samé. O víkendu další práce, má druhá. Měl jsem jako bokovku malování a natírání. Dříve jsem to dělal několik let, tak jsem si tím přivydělával k výplatě. Takže pořád práce, jídlo spánek, net a občas, když zbylo nějaké volno, tak jsem něco podniknul s přáteli a nebo vyrazil ven s foťákem, ale základ byl pořád stejně ubíjející a nudný. Nějakou dobu jsem byl dost flegmatický a neřešil jsem to, občas jsem si postesknul, že je to na hovno a chce to změnu, ale pořádně jsem neveděl co.

V práci pořád to samé, stejný postup, stejná pravidla, denně to samé dokola. Člověku už nezbývá žádnej čas na život. Jen pracuje a spí, nic víc. O tom ale přeci život není. Člověk má nějakou představu, ale v realu vidí, že je mnohdy dost nereálná nebo reálná, ale není schopen se k ní přiblížit ihned. Má představa je taková, abych měl práci, která mě uživí, stejně tak mou potencionální partnerku a později rodinu, ale aby mě neokrádala o veškerý čas. Tak to chce asi každý že? Nicméně malování začalo vynášet za stejný čas trávený praci nesrovnatelně více a proto jsem začal uvažovat o přechodu pouze na jednu práci. Celé mi to ale zhatilo něco jiného.

Sestra přišla domů s tím, že jedna známá jejího kamaráda prodává v praze malý domek za 1.5mil Kč, což je v Praze cena za malej pozemek. Začal jsem se o to zajímat, ale paní byla asi trošku doleva, pač dělala že není doma a nebrala tel. nicméně impuls k tomu změnit i způsob bydlení už nezmizel. Řekl jsem si tedy, co mi vlastně brání v tom abych se přestěhoval z paneláku do domku? Je jasné, že v Praze už to nebude, páč 5mil na dům z pozemkem nemám a nedosáhnul bych na takovou hypo a ani bych do toho nešel se splátkou na 30tis měsíčně, nejsem blázen. Ale platit sám 15tis jen hypo bez poplatků, jídla a dalších nákladů mi přišlo také dost svazující. Takže jedinná možnost, která se naskytla k tomu splnit si svůj sen a nebydlet konečně v té šedé panelové krabici, byla ta, že se sežene větší dům do 60km od Prahy, kam se vejde celá naše rodina, což jsem já, 3 sestry a máma. pak už není měs. splátka tak zatěžující pro jednoho, sice to není ono, nemáte to soukromí jako když máte svůj dům, ale na to jednou taky dojde, toho se nebojím, tohle je spíše takové předčasné řešení, jak nikomu neplatit pořád strašnej podnájem, ale platit si do svého.

Maraton může začít.....

Nové obzory, které se otevřeli jak s prací, tak s bydlením mě neskutečně nakoply okamžitě změnit svou monotonní, šedou realitu blíže ke svým představám. Následovali cca 4měsíce ústavičného hledání vhodného domu, 10tis najetých km po prohlídkách a x hodin denně prosezených u internetových nabídek. To byl slušnej zápřah k mým dvěma pracem, volno už nebylo. No jednoho krásného dne sestra našla dům, ve kterém teď sedím. na fotkách vypadal zajímavě, ale fotkám už jsem žádný význam nepřikládal, páč v realu to vypadá uplně jinak. Takže další z nezčetných prohlídek, která už konečně skončila jinak, než ty předchozí. konečně dům, kde jsem si dovedl představit, že budu žít.

Maraton II. část...

Dům už jsme našli a může začít maraton po bankách. Osobně jsem si prošel všechny velké banky aby mi udělali nabídku - to nedělějte. Zbytečný čas. Pokud půjdete bez potvrzení příjmů, předkupní smlouvy a neprojedou Vás jejich systémém, navykládají vám jen tuny nereálných keců. Další na řadě byli hypoteční poradci, asi 4. No celkem jsem se toho dověděl hodně, kolikrát jsem věděl více než lidi v bance. Ale jak říkám, boj o reálnou nabidku přišel až při schvalování. Nakonec jsem sehnal na kamrádovo doporučení šikovného poradce, kterej byl schopnej o dost snížit úrok oproti původní nabídce a vyjednat i 100tis zálohu na nemovitost aniž by měla vliv na výši hypotéky. Jsem nedůvěřívý člověk, takže jsem si raději popovídal s více lidma než to dopadlo. :) Po vyřízení všech formalit dostávám klíče, o tom už jsem tu psal. Nyní sedím už v "našem" domě. Z okna výhled přímo na kopce a louky pode mnou, přímo na východ slunce. Ale té práce co mě tu čeká to je maso.

Maraton III. část...

Nyní může začít třetí část a tou je rekonstrukce. Už přes dva měsíce sháním řemeslníky co ji provedou. Je to boj, člověk neví jak makaj, když je nezná a neví do čeho jde. Bylo tu už asi 7 lidí, tři se už vůbec neozvali, od jedněch jsem dostal kalkulaci asi takovou, že si myslej, že jsem úplnej kretén a nechám se okrást, jednu jsem dostal dnes a další dvě bych měl dostat do dvou, tří dnů snad. Vzhledem ke třetí části maratonu jsem urychlil svůj odchod ze zaměstnání, v neděli jdu naposledy do práce. Tři roky života a zajetých povinností a te´d nic. :) No jo no, co naděláte. čekají mě tu docela rozsáhlé práce, takže nemůžu nechat doma řemeslníky a chodit každý den až večer domů, prostě musím si to pohlídat. Nějaký malování k tomu sem tam a bude to ok. Už se těším, až si konečně sednu do hotového bytu.

Závěr...

Ráno, mlha při zemi. koukají z ní jen stromy v dálce. Na poli před verandou stádo zvěře. Ticho, žádný provoz. Všude zeleń, žádný hnusný paneláky. Když jedu večer domů, několikrát musím zastavit kvůli zvěři na cestě. Venkov. Konečně...

Určeno pro lidi, co nevědí jestli do toho jít nebo ne. Komentáře typu je to ubohé si nechte, to že jste srabi nebo máte partnera a nebo se bojíte nových věcí a postupů neznamená, že jste lepší - díky. :)

Za poplatek 490Kč pro pány, dámy platí měně, si můžete vyzkoušet netradiční způsob seznamování. jde o to, že máte na výběr z několika potencionálních partnerů, dnes přišlo 16 žen a 20 mužů, mohlo to být naopak, ale budiž:) na každého máte 3min, čas, který si myslím na první dojem asi stačí. Dostane takový malý desky se seznamem přezdívek, který každý účastník dostane. muži podle stromů, ženy podle květin, já byl Javor :) Ať žije kanada :) Dámy sedí u očíslovaných stolků a vy se každé 3min přesunete k té další. Byla to docela sranda :) Určitě mohu doporučit :) pobavil jsem se a poznal pár zajímavých lidí, akorát bez kontaktu no, ten dostanete pouze u shody a nebo když si o něj sami řeknete. No co vám budu povídat, za 3min se toho moc nedovíte, ale o to tu asi nejde že? Spíše jde o to, toho druhého vidět, fungujete to přesně opačně než tady, tady si první přečtete info na profilu a pak se třeba sejdete, tady o sobě nic nevíte, ale jako první vidíte to rozhodující. Vidíte na živo toho druhého a můžete si udělat malý obrázek, zjistit jestli Vám je sympatický a nebo ne apod. napal jsem si dvě slečny, zítra do 12ti dostaneme všichni msailem výsledky, tak uvidíme jak to dopadne. To na co čekám nepřišlo, žádná jiskra ani nic podobného, ale zaujaly mě něčím co ostatní neměly, takže zajít si někam znova probrat oč jde i když z toho nejspíše stejně nic nebude, ale jeden nikdy neví, není na škodu. V polovině je chvilku přestávka, dojdete si pro nějaký pití a jede se dál. Od jedné ze slečen jsem se dověděl, že asi 8 mužů pracují jako IT a několik se jich i stějně jmenovalo, myslím že 3 onřej a nevím nějaká další podobnost tam byla. je to jak jsem říkal, většinou lidé, kteří kvůli své práci nemají tolik času se seznámit a nebo lidé, kteří netráví čas po barech, diskotékách a nebo prostě neměli štěstí někoho potkat, většina slečen mi na otázku proč přišly odpověděla že ze zvědavosti, některé to vzaly spíše jako legraci, takže tři stoly tvořily jednu dívčí partu a druhé dva další :) no sranda byla určitě. Takže neváhejte a bežte do toho, nemáte co ztratit, kromě toho 5kila a myslím, že je to zajímavější, než ho někde prochlastat :)

v albu Patras vs. Hrdinové najdete některé vybrané fotky ke článku : Dva světy vedle sebe a přeci tak daleko.

     Vracím se ze Zakynthosu do Čech, zpět pluji lodí nejprve z ostrova na pevninu a asi necelé dvě hodiny busem do Řeckého Patrasu, což je třetí největší město v Řecku a odtud druhým trajektem do Italie, já se teď ale vrátím zpět do Patrasu, popíšu věci tak, jak jsem je viděl a cítil.

      Přijíždíme autobusem do přístavu, pobřeží je poseté špinavými paneláky, žadné památky, až na jeden kostel, je to trochu jiné než v mých představách. Přístav je obehnán plotem, jako státní hranice, odplouvají odtud lodě do dalších států. V přístavu kotví několik velikých trajektů, což je asi důvod te spousty lidí - mladých mužů, některým bych tipoval tak 16let, která sedí podél trati a sleduje přístav, někteří z nich přebíhají trať a širokou silnici za ní a přelézají plot. Vypadá to docela drsně, jako takovej atack na turisty, upřímně jsem se docela leknul, když jsem viděl, jak tu tlupu asi 30 dost zanedbaných a špinavých lidí rozhání policie směrem od přístavu. Až později se dovídám, že jsou to nelegální přistěhovalci, kteří se odtud snaží dostat dál do evropy. V Řecku nemají občanství, patrně ani žádné doklady, práci nic, nechápu moc z čeho žijou, ale dovedu si to asi představit.

       Odkláním tedy foťák od velkých lodí a začínám sledovat, co se dějě za plotem. Dalších několik lidí přebíhá silnici a probíhá halou, kde jsou různé obchody pro turisty a prodávají tu lodní lístky, takové nádraží, ale pro přístav, za chvíli přijíždí vozy policie a nahánějí další, kteří se pokoušejí přeběhnout do prostoru přístavu zpět za silnici a trať. Ti co se dostali do přístavu se schovávají mezi kamiony před vojáky a jakousi ochrankou v civilu s vysílačkama. Jakmile nějaký kamion stratuje, že odjede snaží se vlézt pod něj a někde se uchytit a odjet na podvozku, mnohdy je vidí i řidič a vyběhne ven, asi jsou tu na to už všichni zvyklí. Jdu pomalu před naši loď, kde máme všichni zavazadla, je jich celá hromada, z celého autobusu. Kousek za plotem nás sledují dalši - ani nevím, jak je mám označit, uprchlíci? Nebo spíše hrdinové? Pro mě tedy rozhodně jsou hrdiny, protože se rozhodli postavit se způsobu života, kterej jim prichystala země ze které pochází a rozhodli se změnit svůj způsob života. Vydali se do tmy, po skupinkách do neznáma, kde nikoho neznají, patrně ani neovládají angličtinu, ale přesto se vydali na cestu, než aby nečinně seděli a přijali to co měli doma. Spousta lidí jim to může závídět, tuhle odhodlanost, někdo jen brečí, že je na tom zle, ale nic proto, aby bylo lépe nedělá, ale pochybuju, že je na tom většina těch stěžujících si, jako tihle lidé.

        Ke trati přijíždí policejní auto, dav se dává na útěk, přestože ve voze je jeden policista, je to spíše takové divadlo, obě strany vědí, jakou mají roli. hrdinové vědí, že jsou tu nelegálně a tudíž se před policii utíká a policie jen drží hrdiny v dostatečné vzdálenosti od plotů. nikdo nikoho nezatýká apod - většinou. Vracím se zpět k zavazadlům a přichází sestry přítel s jedním klukem z busu, že jednoho z hrdinů udali policajtovi a ten ho zbil a někam odvedl, což trochu narušuje mou teorii o hře na kočku a myš, ale asi je třeba občas nějakou myš sežrat, aby věděli, že se kočky musí bát. měli z toho docela srandu, že ho napráskali, mě to moc vtipné nepřišlo, po tom, co jsem tu do té doby viděl. Viděl jsem lidi, který nemají nic, jen špinavé oblečení na sobě a někteří batoh, jinak nic. Bůh ví, kdy naposledy jedli a co. Stojí za plotem a sledují turisty, kteří si je fotí, jako opice v cirkuse, připadal jsem si proto trapně, když jsem je fotil taky, ale já je fotil z jiných důvodů, než jako legraci, ale abych Vám tu mohl přiblížit to, o čem píšu.

         Vracím se zpět do obchodů, kuuji velkou Milku, dvě balení MilkyWay po 5kusech a pak mě napadne, že by možná nebylo na škodu koupit třeba něco jim. procházím ragály, ale nic moc k jídlu tu nevidím, tak beru dva větší pytlíky z Croisantama a jdu k pokladně. Stojím před obchodem a koukám se, kam zmizela skupina hrdinů. která proběhla halou. po chvíly je vidím, teda jen skupinu nohou za náklaďákem, jeden se zas pokouší vlézt pod kamion, ale asi nenašel, kde se chytit, protože po pár pokusech zas vylézá. Chvíli váhám, přeci jen, mám u sebe foťák, peníze apod a neznám je a je jich asi 9 :), ale po chvilce, kdy si je prohlížím, tak v nich nevidím žádnou hrozbu, jen zmatené a unavené lidi, kteří tu mají jen jeden druhého. Přicházím k jednomu a ukazuju mu aby šel ke mně a natahuju k němu tašku s "jídlem" Je kapku nedůvěřivý, nedivým se po přístupu policie, vojáků, turistů apod. Bere si tašku a dívá se do ní, pak se usměje a ukáže pěst se vztyčeným palcem vzhůru - jako že je vše super a usměje se. odchází za náklaďáky. Je asi stejně starý jako já, netuším odkud pochází, ale ma asijské rysy. Popojdu kousek za kamion a vidím něco, čeho bych se tady v čr asi těžko dočkal. Člověk, který nic nemá, jen to co jsem mu dal se se všemi rozdělil a prišli další. Chápete to? Kdo ví, kdy naposledy jedl a rozdal to mezi všechny, co tam byli. Ostatní se smáli a mávali mi, škoda, že jsem zrovna nefotil. tady jsem si ověřil, jak silné jsou lidské předsudky, jak moc matou lidi. První dojem: Nějaký místní gang, který jde na turisty a potom? Měl jsem z toho stašně dobrej pocit, ten úsměv a poděkování i když jen gesty bylo maximum co jsem mohl dostat a kupodivu si myslím, že v tu chvíli jsem víc nechtěl, to pro mě bylo opravdu strašně moc.

         Vrátil jsem se do obchodu a sledoval všechny ty lidi uvnitř, jak utrácejí za nesmysly - před pár minutami bych to tak neviděl. Sledoval jsem je do nejmenších detailů, jak jsou všichni spokojení, kupují ptákoviny, smějí se. Drahé hadry, šperky, hodinky apod a to venku, toho si nevšímejte o nic nejde, nejaký špindírové nás nezajímájí. Chtěl jsem koupit další Croisanty, ale za chvíli jsme měli vyplout a byla dlouha fronta, tak jsem šel jinam a koupil pár balíčků sušenek a opět to odnesl za kamiony, přišel si pro to ten samý, později sem vložím fotku a několik dalších, abyste si to uměli lépe představit. tentokrát už věděl co nesu a už se tolik neostýchal. Opět se všichni rozdělili. To mě dojalo a vadilo mi, že nemůžu pomoct více lidem. Musel jsem zpět k lodi. Ještě posledních pár fotek hrdinů u plotu. Koukám že skupinka, docela početná přebíhá od kamionů k plotu, krčí se za keři před plotem a na druhé straně jde policista, určitě o nich ví, něco pokřikuje, ale skupina běží dál, jeden se zastavuje a schovává se za palmou, policista na druhé straně plotu něco povídá a zastavuje se před palmou z druhé strany. V tom přiběhne nějaká baba, turistka a začne ukazovat na druhou stranu palmy a kričet na policistu, že je tam jeden hrdina schovanej, tak se zvedá a utíká pryč. Takové snaživce fakt miluju. Bylo vidět, jak je spokojená, že pomohla muži zákona. některý lidi prostě nepochopím. Šel jsem pomalu pro kufry a cestou poslouchal tupé vtipy na adresu lidí za plotem, styděl jsem se za náš "Vyspělý" svět. nedalo mi to a jěště jsem se vrátil k plotu a dal jim ty dvě balení MilkyWay, co jsem měl v batohu, opět ruka se vztyčeným palcem vzhůru. Otáčím se s batohem na zádech naposledy zpět a vidím jak řada lidí za plotem jí čokoládové tyčinky....

na lodi mě mrzelo, že jsem toho nekoupil více, později mě napadlo o tom říci více lidem, třeba by někdo chtěl taky pomoci....byl to docela divnej pocit bezmoci, vidět tolik lidí, co potřebují pooct, ale já němel jak pomoct

      Udalosti dnesniho dne, me zas privedly k premysleni o vztahu mezi muzem a zenou. Nevim co si od toho spousta lidi slibuje, ale zapomente na americke romanticke filmy. S takovou predstavou vztah zkonci stejne rzchle jako zacal. Zacatky nekdz i predci filmy, ale nemuze to trvat vecne. Co zbyde potom? Nekdo to zabali a jde za dalsi Filmovou romanci, ale dulezite je preci to, co zustane potom, nebo se pletu?

    Dulezite je preci najit partnera, ktereho za cas dobre znate, jeho chyby i klady. Nekdo rika, jsme spolu uz ze zvyku, nekdz je to pravda, vse okolo skripe, az boli usi a tezko se jde ven, ale vzdycky to zevsedni. Neni se cemu divit s tema vsednima povinostma a potrebama. Porad to same, ne? Zaplatit ucty, nakoupit, uklidit apod. A co cekate od vztahu? Ze to bude jine? To preci nejde ne :] Chce to se podivat, jestli je Vas partner opravdu opora pro Vas, nekdo s kym si dokazete predstavit mit rodinu, pokud ano, pokud mu verite a vite, ze Vas v nenecha v problemech, ale dokaze s Vama prozit i chvile stesti, tak co vice chtit?

    Stejne se casem prezene nejaka ta ponorka, to asi taky bez toho nejde, kdyz jste spolu dlouho, je to moc individualni, nez aby se to dalo nejak shrnout, ale myslim si, ze lide by meli mohli u spousty veci bejt radi, ze k nim partner s duverou prijde a povi o nejakem problemu, i kdyz vi, ze se nastvete, mozna nez se nastvat a hned zacit kricet, tak ocenit to, ze Vam o tom partner otevrene rekl. Spousta lidi hned vybuchne a co se stane az prijde dalsi trouble? Uz za Vama nikdo neprijde, dovite se to treba az se ty problemy nakupi a pak to mozna uz resit nepujde. Je jasny, ze kdyz za mnou prijde partnerka, ze mi nabourala auto, tak ji nepochvalim a asi se pekne nastvu - pokud to byla jeji vina - ale o  tom tu nemluvim. Pak vznikaji mezery v komunikaci mezi parem a nekdy jsou tak velky, ze uz nejdou zacelit. Je to preci jen na nas jak si to udelame, nebo se pletu? Akorat si to musi uvedomit oba a ne, ze jeden vyuziva dobrosrdcenosti toho druheho, myslim, ze kdyz si to uvedomi oba, tak je to skoro idealni stav. Proste si rict, proc s tim druhym jsem a jestli to co se zrovna deje stoji za to, aby to nejak vice poskodilo nas vztah a nebo jestli je to mala vec, ktera nastve jen chvilkove a neni treba z ni delat velke divadlo a na neco si hrat.

    Obcas vidim, jak si nekdo hraje na tvrdaka, jak mu je neco jedno apod. Vetsinou ta urazena strana samozrejme a ceka az se ten druhy div nepriplazi o mylost - to je pekna kravina, ne? Jaky tvrdaci a tvrdacky, mam toho drheho rad a tudiz mi postaci, ze se omluvi, bez prehnanych projevu pokory.