Slunci v dík

Tak plynně
od východu plyne
k západu líně
sklání louč.
Když Zem v klíně
utápí v slině
paprsků co line
sluneční kotouč.



© 2006 henryhill©copyright

Všem pánům
.
.
Sladké spaní.

Bez či s paní.
.
.
.
.
.
A jestli ta vaše smrdí a kouří pije.

Tak ta moje velice dobře kouří pyje.

Copyright (c) 2005 henryhill

Důchodce

Zas to páteční ráno
jeden se oholí,
druhá se nalíčí,
je to tak dáno
před poštou o holi
na důchod nalíčí
na poště od osmi,
v půl tam již stepují
důchodci, ne osli.
V duchu si rapují
co mám dnes udělat
a co zítra bude zas
snad ještě nepřijde kat
je cítit smutný hlas
Stejně, jak trouchnivá lať.
Stejně jak šediví vlas
Však dobře vše splať.
Jsi jak uzrálý klas.
Jen sklidit
vymlátit
a zbytek spálit.
Co dál se bude dít
tak čas vrátit
zrak svůj šálit.



© 2006 henryhill©copyright

Mlha
leza
z lesa
nad řeku
trhá
nebesa
klesa
ve breku.


© 2006 henryhill©copyright

HENRY HILL básnická sbírka NAŠE KULIČKA 11.2.2002

JSEM SI JIST , ŽE ZA TO MŮŽE LIST



Ani to nevíš,

a už máš první list.

rodný list Tvůj.

A už se těšíš,

abys měl výuční list,

výučák Tvůj.

A pak nejspíš,

když s ní se vyspíš,

budeš mít oddací list,

oddací list Tvůj.

A pomalu jsi blíž,

už možná víš,

že poslední list,

Ti řekne stůj.

A budeš si jist,

tím z posledních míst,

když přečteš si svůj,

svůj úmrtní list.

HENRY HILL básnická sbírka MŮJ ŽIVOT

NA DRUHÉ KOLEJI POZOR , TEN EXPRES JENOM PROJÍŽDÍ….



Já v expres nastoupil,
ten vlak má zelenou všude.
Já lístek si nekoupil,
však žádná zastávka nebude.

Lokomotiva má stále tendr plný,
stále páry maximální tlak.
V zatáčkách se trochu vlní,
to dobou má i zašlí lak.

Sama smrt je vlakvedoucím naším,
na mašinfíru ať přitopí mává,
Že jsme před stoupáním dalším,
hezky se na něj při tom smává.

Mašinfírou je pán čas,
je průvodčí i topič.
Občas slyším jeho hlas,
když říká další den je pryč.

Vím že jedu expresem,
nejedu tam ani sem.
Jedu dál den za dnem.
kde já ještě nebyl jsem.

Hledám brzdu záchranou,
a kudy vystoupil bych.
Hledám myšlenku správnou.
už opustil mě smích.

Naším výhybkářem je sám osud,
občas zaskřípají vozová kola.
To když měníme kolej na které dosud,
na které dosud ona jela.

Ten expres 1976,
ten stále do neznáma jede.
Už projel spoustu měst,
tam kam výhybkář náš ho vede.


© 2006 henryhill©copyright

a tO tak cítím
mítíc kat Ota.
Atom leží tam,tam ladí s mytím
mi-tým si dal mat, máti žel motá.

© 2006 henryhill©copyright

Chci dost Annu,
až dostanu,
jí do stanu,
tam ji teprv dostanu.


© 2006 henryhill©copyright