Kruté lože
Ledna se vleče
se svým mrazem
našimi dny
Bože
Prosím tě v kleče
jaro pusť na zem
a zbav nás té tmy






© 1999-2010 henryhill©copyright 26.1.2010

Mám rád Českou zem
mám hezký výhled
k popisu nestačí mi věta
z mého skromného bytu

Jdu na vzduch

V tom šlápl jsem
samotný hleď
Přímo do světa
Velikého psího shitu

A spousty much

K letu se vzneslo
Bez zbytečných metafor
V proudu žití
ztratil jsem mé veslo
proud o skaliska
teď můj metá vor
Představa mě sytí
jak pěkně s blízka

Cpe se plnými sousty duch






© 1999-2010 henryhill©copyright 31.1.2010

Hledám
Světa slabá místa
abych se mohl vysmát
něčemu jinému než sobě

Než shledám
pravdu dozajista
že se mám vystát
V té věčné zlobě







© 1999-2010 henryhill©copyright 30.1.2010

Prý vesmír se někam
dál pořád rozpíná
A já se lekám
že jsem sám jen špína

Vypařit se je přání mé
jak vody louže
V teplém letním dnu
Mezi mráčky jiné
si ten můj klouže
V krásném zimním snu







© 1999-2010 henryhill©copyright 30.1.2010

Mám rád Krumlov
I s jeho schody do nebe
všude je to z kopce do kopce
Když mám na rum lov
Řvu do noci „Olé!“
pak strážníkovy vykám... vole
Je to nahoru i na VéBé
a skončí to ....dole
.........dole v kobce






© 1999-2010 henryhill©copyright 30.1.2010

Co mě může
potkat horšího ?
Než sebereflexe svého mozku ?
A při té hrůze
co zabila mého kočího
s ním i jeho vozku

Jedu v dál životem
teď už bez opratí
do psychologických traumat
nocí budoucích
Vzkazuji to Těm
co se ztratí
s provazem po docích
Své kůry šedé
někde v lebce
Zůstává lehce
Jen strach co svede
zabít i moje hřebce





© 1999-2010 henryhill©copyright 29.1.2010

Mám se rád
asi, jak to hovno v míse
S rozdílem akorát
že to hovno.......
...... spláchnutí nebojí se







© 1999-2010 henryhill©copyright 29.1.2010

Já: „Kolikrát
už jsem zemřel ?
Alespoň na papíře

Mám dál žrát ?
Jen tu zem žel“

Oni: „pomůže akce mu“

Já: „Dál rozviklaný
ve své víře !

Ten zvyk s lany

A k čemu ?

Že jsem blíže ?“




© 1999-2010 henryhill©copyright 29.1.2010

Život
se svou beznadějí
se vtírá
do mé mysli
Přijde vhod
Snad raději
tupá víra ?
Se zbytečnou otázkou
o co jsme přišli ?
když schovali
jsme se před láskou




© 1999-2010 henryhill©copyright 25.1.2010

Na sněhové přikrývce
až kolem mínus dvaceti
po rumu jedné odlívce
budu před zemljanku
kusy ledu zvraceti

Kéž vyžebrám si na Národní
letenku do Říma
Češi ti jsou hodní
snad v Římě nebude taková zima

Nebo poletím
se Student agency na Kanáry
bude to lepší
než přikrývat se smetím
a voblejzat kanály





© 1999-2010 henryhill©copyright 18.12.2009

Jsme slepci
druhé raději nevidět
My vidět nepotřebujeme
Ani zlámanou grešli
nedáme za zrak

Máme skepsi
není nám co závidět
Jak spolu na Zemi bojujeme
tak jsme se pěkně sešli
A čekáme na zázrak



Jsme žebráci
otrhaní, špinaví
Žebráme city od druhých
Čekáme v řadě
v řadách dlouhých
Co je to za práci ?
Která unaví
A srdce krade



Jsme kati
však bez kápě černé
To zlo samé produkujeme
Byť s úsměvem na líci
Nervózní, jak Alíci
Když máme smekati
a naše duše být věrné
bohu a na něj kujeme



Jsme bídní
jak červi
Jsme mizerní
jak v beznaději
Jsme otroky
své minulosti
Ty roky
ve zlosti
Těch dní
máš nervy
Jsi stále věrný
Chlast…raději
než Beznaději



Jsme
a nikdo to neví
Žijeme
no spíš je to tlení
Bijeme
je tvrdě, to se ví
Tlejeme
v té hnusu revue
Smějeme
se tomu, co je levý
Blejeme
si na hlavu, že ví
Ví
Ano uvnitř jsme bohy
Jen na venek zrůdy okaté
Máme k lásce vlohy
Leč voláme ó kate
Vem si nás hříšníky
Nebo nás bože
proměň v básníky




© 1999-2010 henryhill©copyright 20.2.2007

Nastal soumrak
jen pes si přines vytí
Může za to zrak
či, že osvětlení nesvítí

Že lásko nejsi pozorovatelná
že jsem Tě lásko nespatřil
Svůj strom datel má
a pes ho zavětřil

Však co je mé ?
snad jen ty stíny
které zůstávají němé
zpoza hrobu hlíny




© 1999-2010 henryhill©copyright 6.1.2010

aneb Seven days in Hell




den prvý

Slunce těsně nad obzorem
a pach injekčních nábojnic
kolem prázdné zhola nic
vše přesně podle platných norem

modrého prasátka-
-dojnic
pro samotku blouznic
z citů, kostí vsádka
plněná horem
zbudou rudá trsátka
a slunce to neví
za obzorem
den prvý






den druhý

pozoruji od klíče otvorem
druhy jiné medikaci se klaníc
stále ještě živým tvorem
brát farmaka....za nic

nečekám,
že přiletěli
ani se nelekám,
že odletěli
jsem snad host, i
v lidském druhu?
zapadám do průměrnosti
maniodepresivního kruhu?

rozhlede byls´
ztížen
klíčem
rozume, kde byls´
přistižen
víš v čem?
nejsem debil s
kruhem mánií
se svými druhy
ještě žiji
den druhý


den třetí

v těsném obdélníku
z koženky a molitanu
po mém stětí
z přeleženého hrudníku
sotva vstanu


za úkol mají mimo jiné
vezmou to přes řiť mojí NE!
vytřást
aspoň část
toho smetí
z rozumu věru
i z duše
co přebývá průměru
však já netuše
Den třetí
s hadicí
voda
letí
v zadnici
naplněn zvracím
žiju a čím?


den čtvrtý úterý

neliší se z hola nic
od předešlých dnů
injekce..neboj nic
pro zbytky snů

asi fakt mám binec
v hlavě své
proto blázinec
mě zve

toť továrna na průměrnosti
nadprůměrný
i podprůměrný
tvory hostí

provinile koukám
na dveře
izolace
zevnitř zase
lehnu si kam?
v nedůvěře
v medikace
den čtvrtý který
zase na podlaze
žiju v úterý




den pátý

zmatený
melu pátý
přes devátý
zpocený

asi po té medikaci
mám ducha mimo tělo
ztížilo mi to identifikaci
co tělo všechno chtělo

spi sladce
ve vlastní šťávě
zašeptal bůh
v ten pátý den
jde to hladce
ve středu právě
splatit dluh
žiju nebo je to sen?




den šestý

postupné
vybití
představy
duši neoblaží
tak potupné
jak vyblití
potravy
na nádraží

však
bych raději
zvracel
na nástupiště
tak
snad příště
s touto naději
od cely do cel
v den šestý
k žití
jsem se vracel
či vrace
celkem si jistý
že mě chytí
medikace



den sedmý

pátek
den
vzkříšení
drátek
jen
pro sblížení
se smrtí
průměrnou
drátkované kosti
drtí
s duší věrnou
naši hosti
pod lucernou

vítězství
spočívá
v průměru
vítěz ví
že odpočívá
věru
v hrobu
je v něm
ve směru
pro tu dobu
správném (správně průměrném)

my v průměrnosti
vychovaní
leností
urvaní
tkáně a kosti
průměrně
pochovaný
věrně
zmíráme
vycvičení
do zákrytu
hřbitova
se dáme
v průměrném
koloritu
pátků umíráme
stále znova







průměrný
amen
i průměrně černý
kámen

již připraveny
tak začněme
oči slzí
průměrně
zbaveny.
ústa němé
to mrzí
pouze úměrně

skutečnosti prosté
vždyť ne všichni hosté
dostali pozvání

ke smuteční
tabuli
tam objímajíc
lžíci
nohu
pak prasečí
i s hmyzem
dotěrným
jsme věční
říci
mohu-li
víru majíc
v Bohu
mezi řečí
patří sem
místo průměrným

a taky

pro
epitaf
průměrný
už víš to
kdo
zmírav
průměr ni

on průsečík hodnot
na, které teď vsázíš
shoří víš?
se smrtí
jak bez vosku knot
na soudce jistě narazíš
na židli se zavrtí
a ty si sám řekneš
že průměru se nedivíš
než
zjistíš
lež








z bás. sbr. My life

© 1999-2010 henryhill©copyright 23.10.2009

Na štěstí
čekáme
ve frontách
výprodeje
v bazaru
na předměstí.
Lekáme
se samy sebe
na fotkách
a z lomu
toho děje.
Kdy jak po staru
vzdor rozumu
se podívat na nebe
nedovedem.
Nechci to vylhat.
Chci vám
na chvilinku
toto říci
předem.
Co takhle zhltat
palačinku
se skořicí
a utéct zadem.
K hrám
dětským
tam kde
kotví prám
s nadějí.
A Ty jet s KÝM ?

Vím co...
raději
A co říci závěrem
jdeme špatným směrem.
Byť s dobrým záměrem.





© 1999-2010 henryhill©copyright 27.10.2009

Bezpáteřní Lucifer
hraje s námi
na honěnou
zdá se,
že všichni nehrají fér
babu dá mi
vyplněnou
jak má se
však plnou plusových cifer
FÚ s námi
mám otázku zodpovězenou
jak dá se
zaplnit těch spousty děr

Co Jiří nadrobil
Mirek či Stanislav
a spousty dalších belzebubů
lid podrobil
tak plav
a drž hubu



© 1999-2010 henryhill©copyright 21.10.2009

Křížovku luště Nina
K večeři zas ta luštěnina
Snad lépe posnídám
Pak do kamen Pepo s ní dám
A posléze pod peřinou
spojí se naše pachy
Raději spát s Jiřinou
protože to je......
no smrad za všechny prachy





je třeba v těchto smutných dnech odlehčit
něco ze starší tvorby :-)


© 1999-2010 henryhill©copyright 17.11.2006

Svět je plný
smutků a krás
růží a trní
i slzí z nás

Však Zem se stále točí
i bez mnohých dětských očí

Smutek se odkutálí
asi tak
jak věčnost plyne
Přišel i zmizí v dáli
však
už vždy to bude jiné





© 1999-2010 henryhill©copyright 16.1.2010 (úryvek z básně pro Julii)

Z ruin domů dětí
se ozývá pláč
Bože ! Dobře je Ti ?
Co jsi vůbec zač ?

Že takhle rozbil jsi to tu

Z ruin těch domů
se pláč už neozývá
Dát vinu a komu ?
Jediné co jim zbývá

Věřit....i přes onu jistotu






© 1999-2010 henryhill©copyright 15.1.2010

Zbavit se pout
Cestou ke druhému břehu
tak si lehnout
do přikrývky ze sněhu

A spolu s ní vysublimovat
Vypařit se prostě
někam k lepšímu bytí
jak na Nuselským mostě
Zmizet ze stáda hovad
Do sněhové hromady
hromada zpomalí pád
Tak jsem stále mezi hovady
A jsem za to rád
Však furt je mi k blití



© 1999-2010 henryhill©copyright 13.1.2010

Moje tajné soukromí
Tak to bych vám nepřál
takové mi nebudete závidět
čekám až se to zlomí
až najdu svatý grál
a přitom ho vůbec nehledám
Najdu ho co nevidět
Nebo je to očí klam ?
Občas ho najdu k večeru
schoval se blbec v lednici
šáhnu po něm v tom šeru
a zas....mám.... jen opici



© 1999-2010 henryhill©copyright 6.1.2010