PF 2017 31.12.2016

Silvestrovské veselí
myslím, že mě oželí.
Dál roky veskrz jdou stejně.
Budu zas ležet v poustevně
v objetí chladné, vlídné země.
Co asi, teď nese mě ?
To co nesnese odkladu !
Vezmeme to rovnou k věci
jen škoda, že ne od zadu.
A vše ostatní jsou jen keci !

Možná jediné co se sluší
Jako, že s dívkou mou přeji
Zdraví, štěstí a klid v Duši,
i chlebíčky se jednou přejí.

PF 2017 /já a má „ta“ deprese :-)

Co na to pes ?
Šetřete jejich uši prosím :-)

© 1999-2016 henryhill©copyright
HH © 31.12. 2016

Stopy je potřeba zamésti

Dostal jsem se na scestí

dopředu,
ani dozadu nemohu

však dobře, že naštěstí

dovedu
modlit se k Pánu Bohu

© 1999-2016
HH ©

Nové pohledy do nikam

Vůbec nevím co jsem ztratil
ze svého upřeného pohledu
bude to asi na dýl
než se vrátit dovedu

Vlastně se vracet ani nechci
když nepasuje klíč do zámku
dostal jsem tam lekci
/byl zpupný, sprostý, bez lásky/
píše mi život poznámku

Ovšem pořád se tu serou
ještě i další otázky
třeba proč je bolesti
tak vrchovatou měrou ?
Stačilo jen život přes moře donésti

© 1999-2016 henryhill©copyright
HH © 26.12. 2016

Vánoce po pondělku

Všechno udělej ve spěchu
však neboj se o zdraví
když jsi v betonovém výběhu
i kapr je s Tebou !
A jistě to rád
na talíři oslaví
kdy doteky vánoc
ho jen za zebou

Přeci policie
toho má moc
jak se jim asi žije ?

V těsné betonové ohrádce
obtěžkáni automatickou zbraní
dohlíží, aby vše šlo hladce
aby jediný kdo se zraní

Byl živý tvor v Tvé vaně
teroristický útok paličkou
vedený Tebou na ně

na živého bezbranného tvora
s Duší skromnou maličkou

Přichází ujištění z hora
když jde to všechno podle
ustáleného pořádku
Vzdej slávu Modle
a nezapomeň prosím
v devatenáct na pohádku


© 1999-2016 henryhill©copyright
HH © 21.12. 2016

Tisková zpráva 20.12.2016
BERLIN

Vlastně nehrozí
žádné nebezpečí
když jsme v obětí hor
Řeknou vám mnozí
tak jako mezi řečí
někdo jen pustlil z řetězu
svůj nekonečný vzdor

Pod koly kamiónu
tahle vánoční řež děsu
přesýpán nahoru a dolů
už vůbec netuším
co je pravdou a co lží
Bůh je mi teď
jistě trochu vším
stavím si zeď
a za ní mrzne
a hned mží

Vše teče skrz mě

Uctít Vaši životní pouť
v závanu nicoty
třeba místo Vás plout

Modlím se a co Ty ?



© 1999-2016 henryhill©copyright
HH © 20.12. 2016 15:00

Pondělní půlnoční rozprava mezi mnou a lebkou v modrém rámu

Lebka bez očí
tupě zírá z modrého rámu
proč se kurva někdy neotočí
aspoň na druhou stranu

Ale ona ne
pořád jí nemůžu setřást
balancuje se mnou na hraně
jak s alkoholikem, ten chlast

Na ostří nože
jsem asi jen protože
překročit neumím
vlastní stín
když zavolal anonym
" ještě víš co s tím ? "

To já jsem lebce
při cestě do sklepa
oči zaslepil nadobro
spravedlnost by přece
měla být slepá
jinak by vlastně
… byla úplně na HOVNO


© 1999-2016 henryhill©copyright
HH © 19.12. 2016 24:00

Vánoce 2016

Vánoce se všemi těmi
blikajícími balkóny
stromky čas tiše krají
u supermarketu
nemůžou jít dál oni
již blíží se k Ráji

takhle zjistit v jedné sloce
vše co sere mě tu
chýlí se čas kapra ve vaně
v té chlórované
malé ubohé stoce
volám prosbu ke světu

Mám z toho dost !
A kapr, taky prosí
zabijte mě hned !
Ale ještě se čeká na Ježíška
taková přežitá hloupost

opakovat nechci
zas a znova
tu samou lekci
ty hezká slova

které ničemu nepomůžou
když ve vaně umírá
jistě kapr hrůzou
zbyla jen naděje a víra

že posune se smrtí
někam dál k osvícení
zatím co Tvoje
čelisti kosti drtí
a dožvýkají salát
teď je na čase ve stoje
koledu si zahrát

Narodil se Kristus pán
veselme se
vosího hnízda
v puse kus mám
vedle mě ta pi-zda
co dám jí župan
pak na ní bolení břicha
s tichou nocí vleze
na záchodě tiše vzdychá
přemýšlet chci v lese !

a dívám se, kde všude
by mohly stromky růst
ty z obýváku vašeho
bývalé je špatně
to proto že smíchala
kousek od všeho
tak chci začít držet půst
vůbec nevím, jak to bude
jestli souhlasí Michala ?

Myslet na jiné je nemoc
Tak mě to nezajímá
už jsem to psal přece
že je konec vztahu
teď jdu pro změnu k řece
kde království má zima
a její ne moc
silný příkrov ledový
plavat jistě nestojí za snahu

zbývá věřit
že se to nikdo nedoví ……


© 1999-2016 henryhill©copyright
HH © 16.12. 2016

Báseň pro Kalku/Míšu. 11.12.2016 18:00 - 18:30

Ve spánku
a němém
úžase
něco jde sem
k sakru
už zase !

Tě nechci
dostat z hlavy
sobě sám
stavím si lekci
jestli jsem
ten pravý ?
a jak to mám

s kompasem
za pasem
Tě hledám
vem mě ven !

Ale nepláči !
Jistě to zvládnu
již dávno se neplácám
marně na dnu
Bůh mi dá rád sám
vše co mi postačí.

Ámen

© 1999-2016 henryhill©copyright
HH © 11.12. 2016

(Něco takového psát nechci,
ale noc to přikryla.)

Pár slov na rozloučení

Mlátím hlavou do stěny
ta je však pořád bez změny
vlastně vše zůstává neměnný
jen má vědomá mysl
při každém rázu oněmí
vypadá, že to má smysl !

když se záměrně
možná asi příšerně
biji, jako prašivý pes
co vše Duše ví dnes ?
asi chce rychle do Nebes

a tady za tou fraškou
tady za tím splínem
udělat velikou tečku
nad tou jednou flaškou
s červeným vínem

opakuji si její slova
furt dokola, zas a znova

jdi do prdele pitomečku

ale ještě pořád jdu dnem
v těsném kruhu bludném

tohle jestli bude ještě chvíli
přejdou mě rýmy všechny
jak skotačily v tanečcích víly
až nestačil dech mi

© 1999-2016 henryhill©copyright
12.12.2016

Bída toho dne

Armáda bídy
smutky mé třídí
mezi regály
zítřků zabitých

v domnění,
že se nikdy nestaly
na rtech
zamrzá mi smích

© 1999-2016 henryhill©copyright 3.4.2016

Vrcholná fáze nicoty 15.10. 2016 14-15 hod ;-)


Co je to život
a proč utíkám před ním ?
Sténám a řvu kde jsi ?
Když na židli nehnutě sedím
paralyzován maniodepresí
Koukaje
do kraje
přes vysoký plot

Psychiatrické léčebny
mám trochu zamlžené
dioptrické brýle
tak nevidím, že přichází kolega
Který mi říká “ Hlavně tu nezhebni “
podrbu se na pleši, a říkám ne né
neboj, ještě nepřišla má chvíle
Teď zkouším žít
....... žít život bez EGA ......

© 1999-2016 henryhill©copyright
HH © 15.10. 2016

Realita deprese aneb. cca 135 slov

Žiji jako ve vězení,
měl jsem vše, co teď není.

Jako ve vodním válci pod jezem
marně hledám, kudy vylezem.

Já ………. a moje Duše,
která se snad bojí víc než já,
asi proto dělá, že mě nezná,
jo ve dvou nám to šlo vždy hůře.

Teď jí nechávám létat za vězeňskou zdí
a přemýšlím, za co velice hnusného
se mi s jednou částí mého mozku mstí?

Jen kopnout zkus do něho!

Kam utéct ? Nemám totiž nohy,
vždy jsem byl takový.
Sám ukryt někde v doupěti,
raději si nasadím další okovy,
než konečně v muže dospěti.

Sám ve své vlastní kobce,
mlátím s pocity těmi,
a hlavou do té stěny,
čekám, kdy pochopím konečně,
zatím to jde se mnou jen z kopce,

když se nezabiju, budu mlátit věčně.

© 1999-2016 henryhill©copyright
8.11.2016

Po čem někdo touží

Svět se zbytečnostmi zaplňuje
proč po nich lidé touží ?
třeba je na ně
místo někde jiný
jistě v tom snu je ...
zlehka projít bosky louží
ale na to, už jsme líní
kutálet sudy ze stráně

nejde s gelovými nehty
a Tvojí dokonalou vizáží
„prosím moje představy
laskavě Ty nech mi !“
když už první splíny vyráží
možná se na Barbinu přetaví :-)

co třeba například kdyby
nechtěli jste na sobě hledat chyby
a vyměnili jste ten smrad
vietnamských studií gelových
a vyšli si k lesu…. ven snad
měli by jste více času
užít si přece svoji krásu :-)

© 1999-2016 henryhill©copyright 30.11. 2016