Dnes mě dostala večer zpráva s tisku konkrétně na Primě:

je pravdou, že hrůza, která ve mě byla, když jsem se díval na paní co po Gottovi dostala to samé a to přežila holocaust. Už vyprchává "holt to je svět, každému měří jak se potentátům zlíbí" a dnes přišel mistr (70!) s něčím co dle mého soudu je úlet do 10-ti letého kluka. Mé stanovisko:


Panák s metály
co po něm ženy
kdysi polibky metaly.
I když roztoužený.
Teď je to kostra
která zostra
prstů deset tasí
proč sakra asi?
Ha ! ! ! ! ! ! ! ! ! !
trik malého klučiny
koho tím učiní
blbcem mimo sebe?
prostředníček
ho teď nejspíš zebe.

Ach náš Gott uličníček !




© 1999-2009 henryhill©copyright

28.10.09 cca hod

Zpráva z tisku „Anděla Dvořáková zmínila také snahy některých Sudetů o exhumaci těl Němců na českém území .........„

Odsun ostatků
od domova do Říše,
od již neznatelných statků,
zpod ukradeného kříže
v cizí zahrádku.
Sudet si jen rány líže.

Exhumací těch těl
já říci jsem jen chtěl,
co může být absurdnější
než ty zprávy zdejší.

Minulost je mrtvá.
Každému to prd dá.
Poučení zbude vlastně.
Není to jenom naše Vlast NE!

Patřila i Těm
v hrobech, co spíše
asi moc po těch letech
netuší o dekretech.
Čeká je běh do Říše?



© 1999-2009 henryhill©copyright

že život věřím
se nemá
bez duše
jen tak proběhnout
nebo dokonce
pře sprintovat
od dveří ke dveřím
když němá
duše
chce zdechnout
nebo v portmonce
se schovat
a plíce
chtějí
vydechnout
líce
si smějí
povzdechnout

nad žitím
v krychli
vztahů
jsi tím
co zrychlí
sled tahů

a vlastně
rozervu
i tepovou
frekvenci
jen slastně
pro konzervu
masovou
ke kredenci

pár kroků.
I ke kříži
zbývá
tep roků
tu tíži
smývá

a zbývá
co vlastně?
a co je svět?
Básníku
Přiznání lživá
a slastně
civět
z kurníku?




© 1999-2009 henryhill©copyright

oficiálně končí báseň třetí slokou, ovšem čtvrtou nechávám ve stejném znění jako v rukopise. Pro čtenáře mého blogu jako bonus.

Bratře můj,
jak ten čas letí.
Koho máme vinit?
A postoj Tvůj?
Vždyť ještě včera
hravé malé děti,
co nestačily se divit
obrovské tlamě
malinkého ještěra,
když šel na mě.

Chci dvojčata Kopeckých
okem básníka ocenit,
že ač je jiná doba,
my hrajeme si oba.
Já na mlynáře, co v mouky kopec kých.
A Ty v tanku třeba na zenit.
Hezké je si pořád hrát,
když nemusíš si něco lhát.

Však jsem také rád,
za tenhle svět,
za to že Tebe mám
do hravých dnů dalších.
Ve zdraví spět
jak vidím jde nám.


Děkuji za kondolence
případné.
Já jdu si snít o Lence
i za dne.
K rumu do kredence.
Příkladně
Případně
Je na dně
s Rumajzlí
slzou.
Dívky nemaj zlí
srdce zpoza prsou.
Miluju Vás
všechny prostě
slečny krásné mé.
Krásných krás
třeba po sté
tak Hani sněme.


© 1999-2009 henryhill©copyright

Jak horní listy
když se pustí
o ty spodní
zašustí
den po dni

méně
blíže
zimě
víš že ?

Nám zase
tu hodinu
k jaru
nedarují
a zpět
ji
vezmou
teď zdá se
že takhle inu
prospat daru !
Radši promiluji
a hned
jsi
věz mou.




© 1999-2009 henryhill©copyright

Naliju si z karafy
lihu
uvidím žirafy
na jihu

teď se o mě
stará
docent
bylo po mě
ze sta
procent

z bezmála stoprocentní
lihoviny
koliku decentní
pro ledviny

tak tohle říkání
je v závěru
zbývá věru
skromné pokání
a láhve oddělení
od uzávěru
nic se nezmění



(bás.sb. DeliRiUM aneb potácení na podtácku)




© 1999-2009 henryhill©copyright

o padesát procent
prodloužené řasy
a přes černé okolí
pod očima, pudr
nemusím být docent
abych věděl, že šla si
uhánět kohokoli
chtěj toho s MUDr.
česky tedy doktora
stejně budeš potvora




© 1999-2009 henryhill©copyright

minulost
je mrtvá
tak co kdyby
sic zlost
trvá
bez pochyby



© 1999-2009 henryhill©copyright

Anonymně
vyšetřuji
ztrátu
naší doby

do propadliště dějinného
první láska má jiného

teď mně
teď odměřují
každou hnátu
na rakev bez ozdoby


© 1999-2009 henryhill©copyright

Servírují kachničku
má hezké lože
křidélko, prsíčko
odolá jen chviličku
útoku mého nože

Létající sval
padá mi do útrob
křupavý
let neznal
zato hrob
rezavý

Je vidět uličkou
jak mráčky jsou hosti
na obloze
však ne s kachničkou
té vidličkou
honím kosti
po obloze



© 1999-2009 henryhill©copyright

Sedím si u Hiddekelu
a sním si o světě
Ach Evo
jdi do kelu
ona připravena k odvetě
U Tigrisu sním si
o spotřební planetě
zablábolil Adam
jablko sním si
ach bože jděte
a kam?

Tak sedím si v pracovně
a ťukám si do kláves
zatím kopáči.. rovně
překopali náves
a Adam v čínským triku
s růžovým prasátkem
co chrochtá si
jsou naskládáni do šiku
svým bohem pasákem
jít...kam asi?

Jít se mě nechce sedím si
Adam s Evou jdou na noční
a já mačkám klávesy
odbíjí déšť osmou na římsy
můj kontakt verbálně oční
zakončím dvěma slovesy
v minulém pádě
(čase)
utrhlas
dalas hlas
té naší vládě
(zase)



© 1999-2009 henryhill©copyright

Bronchitida
nás dusí
s průjmem se střídá
však musí

Jsme nakaženi
mikroby, této doby
a těchto nemocí, zbavit se nemoci
tak alespoň lijem
v úkolech zapraženi
ochcáni deliriem

Kořalou
duše si léčíme
hospodo, hrň to sem!
s nadějí malou
že neprobrečíme
zase celý den

Však králové
už máchaj vesly
posílit vlast
maj málo „love“
ňáký by se snesli
tak zdraží nám chlast

Zas samohonka jde do módy
sousedovi vypálíme
třeba rybník Karlíčku?
ale co bude za chlast z vody?
oba dobře víme
tak dík za rumu šťopičku
.
.
© 1999-2009 henryhill©copyright

K čemu, tak přirovnati
tu dnešní českou zemi?
K lodi s lebkou a hnáty
a vychcánkami u velení.

Cachtá se bárka
ve žlabu kravských výkalů.
Strhla se válka
senilních šakalů.

O post
na velení.
Neví však
že kompost
je jen tlení

a taky trilióny-

-bakterií

pro prachy to ony

však neryjí.




© 1999-2009 henryhill©copyright

Trpím obsesí
že na orbitu
lítá si stále Gagarin.
Dále mě děsí
rum ze sorbitu
a z lejna chutný margarín.





© 1999-2009 henryhill©copyright

Tak v tomhle s Vaškem
souhlasím bez výhrad
byť je pro Evropu šaškem
a sním i celý Pražský hrad
Protože byl by nápad levý
kopat si hrobu
v pohraničí
neb nikdo neví
v jakou dobu
ho tam soused zničí.




© 1999-2009 henryhill©copyright

.
.
.
Zaplatím si doktorát
kolik to tak může stát?
může na mě potom Stát?
.
.
.

Teď žijeme
v době divné
bez známky citu
a bez okolků
Tak pijeme
a vše zvlhne
když čert spí tu
v bědně
vlhkých žmolků

Jak krysy
pereme se
o poslední lok
co v láhvi zbyl
Jsme jak cizí
neznáme meze
Je tvrdý tenhle mok
taky kde kdo se zblil

Teď však
umřít nehodláme
možná
až protáhne nás osud
zkouškou ještě větší
Trefí nás šlak
či někdo vaz nám zláme
Třeba pozná
opřen o sud
že ač pije, tak se šetří

Copyright © 1999 - 2008 Henry Hill

Jdu líčit na štiku
nesu si s olůvky
chléb a paštiku
hraji si se slůvky
například:
mám malých bělic
plný sklad
na půle je dělíc
štice v past klad.

Mám problém se štikou
ne a ne na past hupsnout
raději do chleba s paštikou
já chci se zakousnout
„jsi dobrá paštiko“
volám „pa štiko“
já chytím si tě příště
já chytím si tě při sté
návštěvě tohohle zátočí
zas se mnou štika zatočí.

Jó žít tak v Brazílii

Jó tak bydlet v Brazílii,
tak se v pátek,
pod obraz zliji,
pak se pod obraz zbliji.

Jenže pár dní zbývá ku pátku,
tak projedu se v kupátku,
popředu i pozpátku.

A když zahradu pak poryju,
projedu se po Riu,
v mém novém kabriu.

Jenže žiji v Evropě,
v Česku žiji,
a nemám investici v ropě,
tak se z vlády zbliji.
A že se mě chce projet,
tak dvacku techničáku vliji,
do svého Trabantu,
a pojedu si pro jed,
od Lipna směrem ku Baltu.
Ke tchýni k Jihlavě,
ta má jed na potkany,
a že je Trabant dvojtaktní,
a nemá ventily v hlavě,
nemůže být potkaný,
a já dojedu tak k ní.