.




mimo prostor a čas …./zas/
(aneb zpověď zbytku srdce)

tam mimo objetí fyzického světa
bývá nezapomenuta ona touha
tady se z večerem do snů smetá
a pak ráno stroze do hlavy kouká

iluze potřebnosti mě, jako člověka
třeba opravdu nikomu nechybí můj smích
a možná třeba někdo, někde čeká
bezpodmínečně setře rosu z očí mých

v objetí několika nekonečných možností
si stále nemohu vybrat tu pravou
která mé pochybnosti dozajista přemostí
proč vždy proti stěně jdu hlavou ?

spoléhám se na jedinečnou potřebu
než přijdeš vše zahojit raději
tak vyndavám z kříže hřeb po hřebu
v touze a vlastně hlavně v naději

že se sám uvidím skrze Tebe dostatečně
vždyť tu budou pro nás, Vesmír a láska věčně



© 1999-2016 henryhill©copyright 10.4.2016