HENRY HILL básnická sbírka MŮJ ŽIVOT

NA DRUHÉ KOLEJI POZOR , TEN EXPRES JENOM PROJÍŽDÍ….



Já v expres nastoupil,
ten vlak má zelenou všude.
Já lístek si nekoupil,
však žádná zastávka nebude.

Lokomotiva má stále tendr plný,
stále páry maximální tlak.
V zatáčkách se trochu vlní,
to dobou má i zašlí lak.

Sama smrt je vlakvedoucím naším,
na mašinfíru ať přitopí mává,
Že jsme před stoupáním dalším,
hezky se na něj při tom smává.

Mašinfírou je pán čas,
je průvodčí i topič.
Občas slyším jeho hlas,
když říká další den je pryč.

Vím že jedu expresem,
nejedu tam ani sem.
Jedu dál den za dnem.
kde já ještě nebyl jsem.

Hledám brzdu záchranou,
a kudy vystoupil bych.
Hledám myšlenku správnou.
už opustil mě smích.

Naším výhybkářem je sám osud,
občas zaskřípají vozová kola.
To když měníme kolej na které dosud,
na které dosud ona jela.

Ten expres 1976,
ten stále do neznáma jede.
Už projel spoustu měst,
tam kam výhybkář náš ho vede.


© 2006 henryhill©copyright