aneb Seven days in Hell




den prvý

Slunce těsně nad obzorem
a pach injekčních nábojnic
kolem prázdné zhola nic
vše přesně podle platných norem

modrého prasátka-
-dojnic
pro samotku blouznic
z citů, kostí vsádka
plněná horem
zbudou rudá trsátka
a slunce to neví
za obzorem
den prvý






den druhý

pozoruji od klíče otvorem
druhy jiné medikaci se klaníc
stále ještě živým tvorem
brát farmaka....za nic

nečekám,
že přiletěli
ani se nelekám,
že odletěli
jsem snad host, i
v lidském druhu?
zapadám do průměrnosti
maniodepresivního kruhu?

rozhlede byls´
ztížen
klíčem
rozume, kde byls´
přistižen
víš v čem?
nejsem debil s
kruhem mánií
se svými druhy
ještě žiji
den druhý


den třetí

v těsném obdélníku
z koženky a molitanu
po mém stětí
z přeleženého hrudníku
sotva vstanu


za úkol mají mimo jiné
vezmou to přes řiť mojí NE!
vytřást
aspoň část
toho smetí
z rozumu věru
i z duše
co přebývá průměru
však já netuše
Den třetí
s hadicí
voda
letí
v zadnici
naplněn zvracím
žiju a čím?


den čtvrtý úterý

neliší se z hola nic
od předešlých dnů
injekce..neboj nic
pro zbytky snů

asi fakt mám binec
v hlavě své
proto blázinec
mě zve

toť továrna na průměrnosti
nadprůměrný
i podprůměrný
tvory hostí

provinile koukám
na dveře
izolace
zevnitř zase
lehnu si kam?
v nedůvěře
v medikace
den čtvrtý který
zase na podlaze
žiju v úterý




den pátý

zmatený
melu pátý
přes devátý
zpocený

asi po té medikaci
mám ducha mimo tělo
ztížilo mi to identifikaci
co tělo všechno chtělo

spi sladce
ve vlastní šťávě
zašeptal bůh
v ten pátý den
jde to hladce
ve středu právě
splatit dluh
žiju nebo je to sen?




den šestý

postupné
vybití
představy
duši neoblaží
tak potupné
jak vyblití
potravy
na nádraží

však
bych raději
zvracel
na nástupiště
tak
snad příště
s touto naději
od cely do cel
v den šestý
k žití
jsem se vracel
či vrace
celkem si jistý
že mě chytí
medikace



den sedmý

pátek
den
vzkříšení
drátek
jen
pro sblížení
se smrtí
průměrnou
drátkované kosti
drtí
s duší věrnou
naši hosti
pod lucernou

vítězství
spočívá
v průměru
vítěz ví
že odpočívá
věru
v hrobu
je v něm
ve směru
pro tu dobu
správném (správně průměrném)

my v průměrnosti
vychovaní
leností
urvaní
tkáně a kosti
průměrně
pochovaný
věrně
zmíráme
vycvičení
do zákrytu
hřbitova
se dáme
v průměrném
koloritu
pátků umíráme
stále znova







průměrný
amen
i průměrně černý
kámen

již připraveny
tak začněme
oči slzí
průměrně
zbaveny.
ústa němé
to mrzí
pouze úměrně

skutečnosti prosté
vždyť ne všichni hosté
dostali pozvání

ke smuteční
tabuli
tam objímajíc
lžíci
nohu
pak prasečí
i s hmyzem
dotěrným
jsme věční
říci
mohu-li
víru majíc
v Bohu
mezi řečí
patří sem
místo průměrným

a taky

pro
epitaf
průměrný
už víš to
kdo
zmírav
průměr ni

on průsečík hodnot
na, které teď vsázíš
shoří víš?
se smrtí
jak bez vosku knot
na soudce jistě narazíš
na židli se zavrtí
a ty si sám řekneš
že průměru se nedivíš
než
zjistíš
lež








z bás. sbr. My life

© 1999-2010 henryhill©copyright 23.10.2009