Ani se mi nechce věřit
že planeta roztává
Když studí mě od ní řiť
a nejeden už nadává

Cítím se jak Eskymák
Na severním pólu
ptáčkům sypu hezky mák
Vždyť mrzneme tu spolu

A až všechno roztaje
do věčnosti zkažené
Své jmění prodám
„onen kožich z Hranostaje“
Matka mi lká, že né
Já však mám oči blažené
a oddávám se ódám

Na zimu
která tu byla naposled
Však k rýmu
hledám ten správný slovosled

Popros led
ať netaje
Popros sníh
ať padá dál

A přeci hned
už věta je
A já už nemám strach
a to jsem se jako vrah
jich tolik bál

Ať sníh zahladí stopy
stopy pod šibenicí
Našich jar, lét, podzimů a zim
V pekle jistě dnes topí
všichni pekelníci
Hřejí se z našich rýmů a vín




© 1999-2010 henryhill©copyright 11. 2. 2010