Tiché odpoledne,
jen venku ptáci
po větvích.
Užívají si dne,
jiní v práci
a dětí smích.

Tiché zákoutí
s dnešní náladou.
Co mě rmoutí,
není náhodou.

Tebe já sám
moc chtěl jsem mít,
tak teď nemám
proč dál tu být.

Bezmocný jsem
ve ztracené chvíli
a pořád bez tebe.
Dopadnu na zem
jen jednu míli
od brány do nebe.

Doufám,
že zvony
budou mlčet.
Doufám,
že stromy
nebudou křičet.

Aby ticho
zůstalo krajině,
neboť bych toho
já byl na vině.


sb. Rozptýlen rozptýlením rozumy rozsévám 13.11.2000

© 1999-2009 henryhill©copyright