. . .







Já sám jsem nezmoh nic
ve Vašem světě řádů a zákonů
Které asi nejsou pro mě
Teď vezou mě do Bohnic
jak odsouzence ke skonu
jak oběšence na stromě

Nezdá se to vůbec hezký
jak ve větru se houpe
a prosí o odpuštění
Co svedlo ho ze stezky ?
To malomocných doupě ?
Tak to přeci není
vždyť nevypadá hloupě

Na cest křižovatce
jsme stáli spolu
A kam jít jsme netušili
Jestli se vrátit k matce
a vlastně domů
kde v radosti jsme žili

Ale nakonec odvaha
zvítězila nad srdcem
Každý svou cestou šel
Jeden přijal od vraha
peníze a je soudcem
Sám sobě ovšem, žel


Peníze jsou málo pro žití
Pole kupme, to je očistí
z Jidášova života zisku
Ať hroby se lán zasytí
Útěcha pro Vás příští
Bůh je vždy nablízku

Sic nejsem Ježíš,
ale to právě asi klame
ty kdo Tě zradí, horem dolem
Jsou, než si myslíš, blíž
Když cesty, vidím kolem
jen oběšence samé








© 1999-2010 henryhill©copyright 17. 2. 2010