V zavřené místnosti
jak ve vězení
kde já s můzou jsme hosti
kde než ocel, beton nic není

Raději vystoupím na pergolu
zažehnu dýmku míru
pro jiné třeba smrti
Nedívám se vůbec dolů
neviděje velkou díru
co vše ve vše čistě drtí

A jak na pergole kouřím
země se žene, se svým pordelem
sic mě leží u nohou Řím
ale trenky mě řežou svým lemem





© 1999-2009 henryhill©copyright