Dneska je sobota 4.dubna, Praha žije blížícím se příletem Obamy, no asi nejen Praha, ale mě to tak nějak nezajímá kdo všechno tím žije, ptž prostě pro mě je důležitá Praha.

Dneska je u nás konečně taky slunečno, taky, ptž jinde bylo slunečno třeba i včera nebo předvčírem nebo tak prostě no : )

Dneska jedeme na oslavu, která bude děsná, jakože myslela jsem si, že by to mohlo bejt, jako nějak v normě, ale nebude, už to vím, od včera, takže se zrovna nějak netěším, ale aspoň že je vidina že to bude venku, je hezky.

Třetí březnovej tejden byl natřísklej, no každopádně jsem ráda, že se mi to povedlo nějak sepsat a vložit, a kdybych se přemohla a sedla jednou na delší dobu k netu, mohla bych to konečně dopsat všechno a pak bych třeba měla i chvilku čas a mohla bych napsat článek co už nějakou dobu „slibuju“ na jinej portál, no ale ta má nechuť, a lenost a vůbec všechno dohromady no.

Takže:

Pondělí

(16.3.)

pohřeb

od rána stres, dopoledne kostel..okázalost..smutek..prázdno.

únava, ale konečně to celý skončilo, teda pro mě, uzavřená část.

tečka.

Úterý

(17.3.)

únava, melancholie, netečnost

středa

(18.3.)

ráno odjezd do ausbruku (nebo jak se to jmenuje, mohla bych to napsat přesně, mohla bych, ale to bych se musela podívat jak se to správně píše, a to se mi nechce, taky k čemu?..prostě já vím kam sme jeli, a že to komolím?..jo, komolím, mám různý svý názvosloví a co?..nic prostě, dělám to tak a tečka k tomuhle)

..je zajímavý jak se lidi měnej, tak třeba marty, nemůžu říct že by neměl rád psy, měl je rád, hlavně ty cizí : ) ptž prostě třeba nebyl rád, když sme někam brali naše psy, což já sem je zase brát chtěla, ptž..prostě miláčci, ale to bylo pořád:

smrdí (pravda, hlavně když zmokli, nebo když byli mokří třeba z moře nebo řeky, prostě mokří psi smrděj, psovsky ale: ) no jenže, vadilo mu to)

prdí (jo, hlavně když jim cpal „dobrůtky“ ale to prostě je běžný, u psů a nejen u nich : ) žejo)

chrápou a nebo štěkaj (sakra jasně žejo : ) štěkaj..sou to psi, a chrápou..no jo, chrupkaj si, prostě psovsky no)

línaj (jo, taky fakt, tohle jediny sem byla schopná chápat i já, taky mi vadilo někam jít a být celá od chlupů, když zrovna línali hodně…nebo tak)

vždycky měl x důvodů proč je nebrat, nebo prostě proč nějakýho mýho nemít v bytě, brala sem to, jako brala sem to na vědomí, teď mi to přijde vyloženě úsměvný, ptž některý jeho vytáčky, marný : ) ptž psiska s náma chodila, ale prostě kecy kolem toho měl, mi teď přijdou vyloženě směšný, ptž

marty má psa : )

on, zrovna on, kterej i nadále tvrdí všechno výše zmíněný, a teď to sám má, v minivelikosti bez línání, ale jinak komplet se vším : )

no, kromě něj a jeho novýho „kámoše“ tam byla i ta jeho..pipka, sakra : ) prostě je to pipina, si nemůžu pomoct no, a pak ještě asi dalších šest lidí, já, tom a síma.

No, a byli sme komplet spolu až do pátku,  což ovšem nebylo jasný, hned v tu středu.

No ale prostě.

Čtvrtek

(19.3.)

no odjeli sme do alp na lyžování, ale původně sme se měli vracet, jenže..den předtím, tedy v tu středu, sme se pak večer solidně pohádali, né jen já s někým, ale tak nějak všichni, je ovšem pravdou, že některé jaksi „třecí“ plochy se zostřily mezi mnou a pár lidma, tak hlavně mezi mnou a pipinkou, já jsem v tom vpodstatě nevinně, vpodstatě proto, že jsem ji mohla ignorovat úplně, ale!!..to nešlo, no takže prostě, ale to je jedno, nicméně atmosféra zhoustla a místo aby sme se vrátili, jak jsem navrhovala já a ještě dva tiché hlasy, tak se jelo lyžovat, ale tak..nakonec proč ne, žejo, sport je zdravý a prospěšný tělu i duši : ), no jako, musím to odlehčit, vždyť přece život je tak krááátkej tak proč se pořád kvůli něčemu, někomu stresovat, no takže.

Jízda tam i zpět byla plná různých drobných i důkladnějších konverzačních témat, bylo to fakt „fajn“, ptž..no, těžko bych to vysvětlila, prostěěěěě..komunikovalo se temperamentně.

Vím že po třetím sjetí svahu jsem měla neodolatelnou chuť praštit s lyžema a odejít středem..no, akorát že je škoda, že nebylo s kým odejít..takže jsem se upíchla do bistra a čekala než dojezdí i ostatní.

Krátce na to jsem odjeli všichni směrem zpět, se zastávkou v jedný chatě, kde jsem padla a krátce usnula, po probuzení jsem byla informována že se vracíme až druhej den ráno, tak „prima“ byl předemnou večer s předzvěstí několika „fajn“ diskuzí na různé téma, ikdyž nakonec to bylo zase jen jedno velké téma, ale tak proč ne žejo, vždyť přece … ach jo no : )..

Spát jsem šla brzo, asi v deset, unavená z nevyspání, unavená z lyžování a vyhlídky večera nebyly nijak zvlášť, takže prostě spát jsem šla brzo.

..jakoby mě pohladil

na dobrou noc, kterou mi přál a kterou jsem ti přála i já

..dotek čehosi..bylo to, strašně příjemný, ten pocit..

Pátek

(20.3.)

vstala jsem vyspaná, docela brzo, nevím kolem sedmý, vyspaná v rámci možností, nicméně mi bylo líp než den předtím, no, takže pátek byl den odjezdu, ale to by asi ani jinak nešlo, než že cestou zpátky jsme se stavovali ještě kdesi, někteří kvůli něčemu, ostatní to pojali jako zastávka na jídlo, pozdní snídaně nebo brzkej oběd, prostě to je jedno, jídlo jako jídlo žejo : )

navečer příjezd zpátky, vana, spánek.

Představa jít na net je pro mě nemyslitelná, jakože ne že bych nemohla, jen prostě..proč??..proč, prostě co na netu???..nic, no takže, takhle to s tím netem mám poslední dobou častěji, prostě nechuť no.

Hlavou mi proletěla myšlenka na druhej den, bára bude mít narozky, no, ale..to bylo tak všechno co to pro mě po tom všem znamená, škoda že nejde zapomenout, všechno z paměti vytáhnout a zahodit, všechny datumy, místa, vzpomínky..no, někdy zapomenout jdou, ale tak to je jedno ted prostě.

Usnula jsem brzo, někdy kolem jedenáctý nevím přesně, ale brzo.

Sobota

(21.3.)

ráno, snídaně, krátká diskuze na téma co se bude jako dneska dělat, a odjezd.

Jo, odjezd, na bářiny narozky.

No prostě………..bez komentáře.

Cesta tam……….děsná.

V autě sem seděla s tomem, na otázku proč nejedem taky někdy do prahy, mi odpověděl že bára svý narozky neslaví v praze.

Smysl? Jo, žádnej no.

Cestou se k nám přidali další lidi, takže pak část jsem měla to „štěstí“ sedět v autě s martem a pipinkou, která speciálně pro mě zkomponovala „představení“..raději bez dalších komentářů, protože..no prostě proto : )

Průběh tý taškařice mě v hodně směrech minul, hlavně proto, že to nebylo v uzavřeným prostoru nějakýho klubu něbo tak, bylo to na nějakým co jávím?..ranči?..no rádoby ranči, ptž ale bylo hezky, tak byly stoly jak venku, tak uvnitř, kde jsem se, z ryze soukromých důvodů moc nezdržovala, pokud to šlo, a ono to šlo, ono to vždycky nějak jde, když se chce, a já jsem chtěla, no takže tak no.

Ze všech přítomných, některý sem neviděla dlouho, některý hodně dlouho a některý vídám tak nějak na můj vkus až moc často, tak prostě ze všech lidí co tam byli, jsem se přimkla ke dvoum, ptž ti ostatní..no prostě.

Její dárky se přetřásaly dlouho no.

Ale tak oukej, někdo to řeší, někdo ne.

Spát sem nějak ani nešla, chvíli jsem spala, to jo, jenže prostě, nějak jsem se těšila až vypadnem. Mělo se ject až ráno, takže..takže tak no.

Neděle

(22.3.)

přijeli sme někdy odpoledne, únava, celková

z celýho týdne, nespala jsem, nebo jo, chvíli, ale ležela jsem a nic.

Prostě únava.