Včera jsem se tak lehce zamyslela nad takovou věcí, tady odsud.

A sice nad tím, jakej má smysl chodit koukat na diskuze, kdo tam kde co píše a dělat si potom z toho nějaký závěry.

Ještě bych to tak nějak byla schopná chápat u lidí, co mají profil a dejme tomu projíždí diskuze a váhají, jestli se přihlásit, nebo ne.

Váhají, ve smyslu, jestli to vůbec má cenu.

Třeba.

Nevím nad čím jiným by mohli váhat.

Podle mýho je to teda ztráta času, ptž když sem jdu, přihlásím se a až potom kouknu kde co je.

Nicméně jo, připouštím, je možný, že někteří to dělají jinak.

Co ale nechápu jsou ti, kteří nejsou reglí a sjíždějí diskuze.

K čemu to je?

K ničemu.

To je jako poslouchat cizí rozhovory, stát opodál a dělat si nějaký závěry bez zapojení se do toho nějakýho hovoru.

Nevím……….

Přijde mi to prostě zcestný.

Ovšem ještě mnohem víc nad rámec zcestnosti je to, když tihleti lidé používají načtený reakce ke svým argumentům.

Včera jsem se ještě taky zamyslela nad tím, když se někdo opakovaně ujišťuje o svých schopnostech.

Štve mě to.

Slušně řečeno.

Vím, že já sama umím pěkně vytočit druhé tím, když mám dojem, že jsem k ničemu.

Přičemž mý „k ničemu“ nesouvisí nijak s touhou po přesvědčování a ujišťování o opaku. Takže když se mi dostává právě toho, co nechci, štve mě to.

A podle sebe beru druhý.

Jak taky jinak.

Ano, vím, že se všichni nechovají stejně jako já, nicméně ti, kteří už vědí, jakože „vědí“ by snad sakra mohli vědět, že podceňováním se u mě nepochodí, právě naopak.

No.

A ještě jedna věc mě včera napadla.

Upřímnost.

Téměř zaklínadlo, tohleto slůvko.

Lidé prahnou po upřímnosti.

Šíleně si ji přejí.

Hledají jen upřímné.

Nestojí o nic jiného než o upřímnost.

KECY

Kecy, který vám ale dojdou právě ve chvíli, kdy jste upřímní.

Tedy přeloženo do srozumitelna – pozdě.

Ne všichni a ne vše, to zase kdyby náhodou tohle četl někdo, kdo by si všechno negativní vztáhnul na sebe a dělal si z toho pro sebe zcestný závěry.

Nicméně…………nezabráním tomu, takže vlastně i ta věta o všech, je zbytečná.

„jsem upřímný“

„jsem upřímná“

Víte co znamená ta věta?

Je to sdělení.

Nebo…………..mělo by být.

A protějšek by měl brát v úvahu i to, co to sebou přináší.

Taktní tanečky jednoho krásnýho dne už nechcete tančit, situace si žádá jasný stanovisko.

U mě by se taktnost mohla vyučovat, resp. já bych měla brát hodiny taktu plnými hrstmi, ptž ne úplně dobře ji zvládám, tu taktnost v komunikaci.

Nadruhou stranu, se podle mýho takt bije s upřímností.

A protože upřímná jsem, nejsem příliš taktní.

Ale snažím se.

Vážně ano.

Upřímnost bolí. Někdy hodně.

Musíte být dospělej a přijmout to.

Je to jak to je a tečka.

Není hezká upřímnost není škaredá upřímnost.

Upřímnost je jen jedna.