"myslím na tebe"..............znáte to, každej už to určitě aspoň jednou napsal někomu druhému. Je to taková trošku fráze, ale..

když tohle píšete a nemyslíte to tak, pak ano, je to jen fráze, to co se říká, protože, se to osvědčilo? nevím, možná.

Já ale vím, jaký to je, když skutečně myslím na něj, na Tlamičku, píšu mu, a on..mi to píše taky, ale to krásný na tom je to, že

vím, že to tak skutečně je, je to krásnej, hřejivej pocit, štěstí.

A vím to, protože když na sebe myslíme, píšeme si současně.

A když se vám tohle stane jednou, je to............jak to říct, je to prostě příjemný, takovej ten pocit, že...že to hřeje,

a když se vám to stává často, když napíšete a přijmete zprávu zároveň, je to umocňující,

závratnej pocit, že je to skutečné.

Hřeje mě to. Takovým lidským způsobem, takovým teplým, příjemným pocitem radosti a štěstí.

Je to jako když se na vánoce ozdobí stromeček a potom, když je celý nazdobenej a ověšenej prskavkami, se rozzáří,

a každé vánoce si vzpomenu, když jsem byla malá, jak jsem byla celá...........celá šťastná, prostě rozzářená štěstím.

Děkuju Tlamičko, že můžu "zářit", mám tě ráda.