Tohleto odkládání s následným jakože brzkým dopsání, to je bič

Nechtěj se mi dopisovat ty dny, nechce se mi, a ptž se mi nechce, musím to udělat fakt okamžitě, jinak by hrozilo, že bych se na to vykašlala, což by mě na druhou stranu štvalo, ptž sem přece chtěla o každém dnu něco napsat, takže tedy:

Středa

Středa byla nákupním dnem, bylo to docela fajn, po tom né zrovna extra začátku, pak dál to proběhlo docela příjemně, pár hodin v muzeu a konzultace, přínosná, leč lehce zdlouhavá, tedy z mýho pohledu, ptž….jak to říct, některý pasáže bych si v klidu střihla jen tak „zběžně“ a jen to, co mě skutečně zajímalo, bych brala obsáhleji, naneštěstí člověk co se mi věnoval měl na proskočení určitých kapitol zcela odlišnej názor, nicméně, jsem mu vděčná, takže, přínos.

Dále pak nákup knih, řekněme si na rovinu že upřednostňuji jaksi čtivo v českém jazyce, nicméně nutno podotknout, že materiálů v češtině není tolik, rozhodně né tolik kolik bych já potřebovala, no. Uffff, opět mé naprosto zbytečné vysvětlování něčeho, co se týká jen mě. Takže, nákupy knih a publikací proběhly k mé částečné spokojenosti, né že bych byla zklamaná, to né, jen prostě že bych skákala radostí, kdybych to měla všechno prostě v češtině, což nemám, a tečka k tomuhle.

Návštěva pár obchůdků s oblečením, drobnostma, kosmetikou, obuví apod. proběhly taktéž, stejně jako návštěva kavárničky a dopřání si nějakých laskomin, tím myslím zákusky a kafčo, to už bylo všechno podstatný vyřízený, takže se to přímo nabízelo, do kavárny za mnou dorazil i Tomino, přičemž proběhla rychlá, stručná až strohá výměna názorů, kupodivu oboustranná, naštěstí to nebylo ve stylu „veřejné představení pro kolemjdoucí“ apod., takže mě i s Betynkou a vším do tý doby pokoupeným odvezl zpátky. Já jsem pak zaskočila na net, napsala sem část do deníku a vrhla se na malování.

No vrhla, chtěla jsem. Chtěla no, jenže mě zmohla únava.

Na středě byla ještě jedna nezvyklá a pozitivní věc, padla na mě únava, vcelku dost, tak sem to malování odsunula na další den, natáhla se, a……….krááááása, spala jsem až do rána, ovšem musím zdůraznit, že víc než 12hodin tahem, mmmmmm úžasný.

Čtvrtek

Nevím přesně, nebo takhle, asi bych tak řekla, že se nestalo nic převratnýho, malovala jsem, jakobych měla tušení………….že toho v následujících dnech moc neudělám, kromě pár strohých vět s určitými lidmi jsem měla v mobilu záplavu sms od Kačeny, které dělal problém, no, dělal…………uvedu na pravou míru – dělá, problém její objev, a ten objev bych nejraději zdůraznila, ale ne, kašlu na to, za prvý je to dement, pochopitelně podle mýho názoru, podle ní, je to…minimálně, TEN pravej, no takže vzhledem k tomu, že se naše názory na toho jejího diametrálně liší si odpustím i zvýraznění slova objev, mimoto s ním má (opět dle mýho) problém od prvopočátku, ale, ALE, její věc. Když pominu to, co se týká i mě, a to pominu, ptž jinak bych se musela zase naštvat, a to je slušně řečeno, tak prostě s příchodem toho kluka do jejího života, dostal její život neskutečnej spád, škoda že do jaksi mínusu, ale, ale, je dospělá, musíme tak nějak doufat anebo věřit?!, že má rozum.

Smesky to byly různorodé, od řekla bych tiché prosby, po řvoucí sdělení, ale, neměla sem náladu. Jo, sobecký?.. možná jo, ale prostě ona nevidí, že to, co je jakože údajnej problém, není problém, ale prostě důsledek toho, že ona je blbá,  on………….on úplně vymatlanej. Tudíž já sem neměla chuť poslouchat hodiny kecy o ničem kde v závěru by mě čekalo nemilé sdělení, (pro ni nemilé) že prostě je to dement, a tečka. Jenže nereagovat nijak jaksi nešlo, tak sem jí napsala, že prostě nemám čas, ať mi zavolá o víkendu, že to proberem. …..trochu, možná trochu víc, jsem doufala, že se to do víkendu nějak přežene, nebo prostě nevím, něco a hlavně že se neuskuteční víkendová pohroma v podobě několika hodin keců o debilovi, kterej jí vletěl do života jako uragán a stejně tak i její život vypadá.

Takže shrnutí, čtvrtek byl den plný malování a také nasávání nových vědomostí. Čtvrtek jsem zasvětila tak nějak škole.

Pátek

Probudila jsem se docela brzo jenže nebylo mi tak skvěle jak bych chtěla, nijak to teda nesouviselo s tím, že byl pátek 13týho, spíše to bylo tím, co mělo ten den být, co všechno, jakože VŠECHNO mělo být a není, nebylo, a moje vzpomínky se rozjely, nešly zastavit a já sem pak měla náladu totálně blbou, kombinace sentimentu, smutku, zlosti, vzteku a…marnosti, fakt blbá kombinace, nemohla sem se soustředit na malování, a než abych to dovrtala, raději sem se do toho ani nepouštěla, nápad jít na net se ukázal jako hodně blbej nápad, cítila sem všechno víc a víc intenzivněji, začaly mě pálit oči následkem čehož mě zřejmě rozbolela hlava, a to bylo asi to poslední co mi scházelo, všechno sem vypla, vzala si jídlo a krátce po jídle na mě padla únava, řekla sem si že to bude nejlepší, jít spát.

Po probuzení to nebylo o moc lepší, rozhodně to nebylo fajn, tak abych mohla v klidu malovat, myslela sem, že mi pomůže jít ven, na chvíli třeba, nebo tak, courala sem chvílí venku, foukal vítr, foukl mi do tváře a mně se rozslzelo jedno oko, bezvadný co? Nj, jenže mně to slzení oka vydrželo až do soboty, přičemž mě extrémně štvalo když mi to slzelo už hodinu, dokonce tak moc, že sem byla jeden velkej nerv. Následující den se k tomuhle handicapu přidalo ještě něco, ale to bych předbíhala.

Prostě ten pátek byl takovej nemastnej neslanej, především pro mě smutnej asi, kdybych měla vybrat jednu z emocí, tak smutek, ikdyž vztek a zlost byly taky, no nechám toho, pátek byl pitomej den. Večer mě bolela hlava, slzelo oko, štvalo mě obojí, vzala sem si prášek na bolest, půl prášku na spaní, pro případ, že bych nemohla usnout, a lehla si

Probudila sem se kolem půlnoci, hlava mě nebolela, to bylo pozitivní, ale oko „vesele“ slzelo dál, chvíli sem se plácala v posteli, než sem znovu usnula, ptž, zapínat net, pc, noťas, cokoliv sem škrtla hned, ptž..nechtěla sem přikrmovat slzivost a nechtěla sem aby se mi zpátky rozjela bolest hlavy, jenže světlo mi taky nedělalo dobře, natož u lampičky číst knížku, nemohla sem si ani prohlížet ilustrace, to oko bylo silně otravný, nemohla sem koukat na dývko, nic, tak proto jsem se válela, ale naštěstí se mi pak nějak podařilo usnout.

Víkend byl ve znamení toho, že jsem kopyto, né kopýtko nebo tak, ale prostě kopyto.