............je mi smutno

znáte ten pocit? určitě jo, každej už někdy byl smutnej, já si ted, právě ted, připadám tak strašně sama, zničující pocit, ubíjející, destruktivní, deprimující..všechny ty slova stejně nevystihujou jak mi je, stačil by jeden pohled..

kolikrát jsem si říkala, že jsem něco pokazila, zmrvila, zkazila..něco prostě projela..už vím, že tehdy to bylo nic v porovnání s tím, co je ted.

všechno jednou přebolí, rány se zacelí, bolest zmizí..zůstanou vzpomínky..a ponaučení.

jak hluboké je mé dno?

do jaké ještě hloubky se potopím, než se dotknu dna? myslela jsem že znám své dno, omyl..

neznám, když jsem se topila, nechtěla jsem, když jsem si myslela že horší už to být nemůže, mýlila jsem se, říká se že horší to může být vždycky, hmm asi jo, asi vážně může, ale když toho špatného už bylo tolik, kdy? kdy přijde to dobré?

čas dokáže tak moc, před rokem když jsem přijela, byla jsem úplně happy, nic, žádný starosti, mojí jedinou starostí bylo jen občasná vzpomínka na mého ex, žádný starosti, jen běžný, běžný v porovnání s mýma starostma ted.

tak strasně moc věcí se změnilo, vztahy se změnily, způsob myšlení se změnil, způsob chování se taky změnil, já jsem se změnila.