….pár slov, pár vět, pár okamžiků

.…vzpomínky které zůstanou

chmm.. vzpomínky, těch mám dost, motaj se mi v hlavě když jdu spát, což má za následek, že neusnu, né hned, procházím těmi okamžiky, říkám si proč to tehdy bylo tak, nebo proč to vůbec bylo a mezitím, čas plyne…………plyne a plynou i vzpomínky a pak někdy, když mám štěstí, usnu. Když to štěstí nemám, a stává se to asi tak půl napůl, tak prostě neusnu, … logicky. No jenže když nespím tak to má negativní vliv na můj organismus, ach.. jak logické. Logika…no to je určitě úžasná věc, ale já nechci žádnou logiku, nechci abych věděla, že něco nějak je logická posloupnost něčeho, je mi to jedno, ke štěstí by mi stačilo tak málo, normálně usnout.

Nemožné. Ovšem, přišla jsem na jeden „zlepšovák“, nic převratnýho, nebo neobvyklého, jednoduše, prášky na spaní. Jenže!!..a to je trošku problém, tedy pro mě, je následnej stav naprostýho útlumu, tím nemyslím spánek jako takovej, to je jasný že spím, ale myslím pak, když se probudím, jsem v útlumu, naprosto k ničemu nemám chuť a jediný co mě zajímá, je jít opět spát a tak, když to vezmu kolem a kolem, tak nic moc. Proč sakra nemůžu mít komfort jako kdekdo jinej? Večer, nebo já nevím, třeba odpoledne si vzít prášky na spaní a prostě spát nějakou standardní dobu a pak nic, prostě vstát a haha hihi, být vyspaná a odpočatá, proč???

Když se uspím násilím nejsem ani vyspalá a o odpočatosti bych pomlčela. No takže co?? Nic, a kde je teď ta slavná logika?

Ať je kde chce, je mi jedno, nechci každou noc, odpoledne, den, kdykoliv když se natáhnu myslet, vzpomínat, nechci mít myšlenky který mám, nechci, ale mám je no. A? a nic, nemyslím že by to někoho zajímalo, ale třeba mě při tom psaní něco napadne, nebo se „zbavím“ něčeho, a pak………………to půjde líp.

Tak třeba včera, od brzkýho rána vzhůru, co dělat v sobotu ráno, když: dývko jsem měla puštěný pár hodin, v TV klasicky nic, venku je sice docela obstojně, ale zima a navíc, to je docela podstatný, není chuť jít ven, malovat není motivace, inspirace…to pak stojím u okna, většinou když maluji uvnitř mám stojan u okna, je to motivující, nebo nevím, každopádně to tak mám, no prostě, stojím u okna, čumím ven a ……………nic. Nikde nic, žádnej nápad, žádná náhlá inspirace, nic, pusto a prázdno, no tak, má to cenu?? No nemá. Takže sobotní ráno, dývko se škrtá, TýVý se škrtá automaticky taky, ven nic, malování nic, takže?…net? kdepak, špatně, jídlo, šla jsem si udělat jídlo, pak jsem si pustila pohádku, Hledá se Nemo, jo má oblíbená, pár oblíbených animáků mám no, naštěstí je mám i na dývku, takže supééééér, no takže pustila jsem si pohádku a pustila se i do snídaně a napadlo mě, že bych se mohla trochu přivzdělat, takže jsem net zapla, a zapla jsem si i ajsko, vyjímečně, ptž………vyjímečně proto, že o víkendu jsem si net zapla naposledy….pffff..vůbec nevím, to už je dávno. No, a čekala mě tam nicneříkající esej od Kaose při který jsem si řekla, že ten kluk prostě musí mít fakt hovno co na práci, myšleno život jako takovej, když se pořád vrací k uzavřeným věcem. Čistě hypoteticky jak asi vypadá náplň života lidí, kteří maj čas na řešení, a nekonečný omýlání sraček?, taková náplň asi nebude moc výživná. No nicméně, v tu chvíli se mi mihlo v paměti to všechno co mi neváhal posílat a informovat mě o věcech, který nejen že mě nezajímaly, ale ani se netýkaly mě. Snad to neznamená, že mi to opět bude posílat, proboha! .. stačilo. Stačilo a tečka prostě.

Stránky o který jsem měla zájem se neotevřely, resp. ..jo ale ne přesně ty, který jsem chtěla já, občasná chyba, vím o tom, no, co se dá dělat, prostě zkusit to později.

Zcela nečekaně jsem uvízla dopoledne na netu, ptž, a to taky zcela nečekaně jsem měla štěstí na lidi, což bylo vcelku příjemný, no taky kdyby nebylo, tak bych to nedělala, to je docela logický, achjo, už zase ta logika….nic no.

V době oběda, jsem měla hlad, ach to je opravdu kvalitní zjištění, nicméně……….jídlo jsem si připravila, ano ano, umím vařit, což je v mnoha ohledech fajn záležitost, především pak pro mě, ptž si můžu udělat jídlo aniž bych musela vyvíjet aktivitu spojenou s prošením se někoho, anebo být odkázána na jídlo pouze z restaurací. Ovšem tedy některé mé variace nejsou srovnatelný s výtvory kuchařských velmistrů, ale!!…pilovat můžu celej život, vzhledem k tomu, že se tím neživím, je to vlastně jedno, nebo jako..sakra, proč se vůbec zabývám takovou pitomostí jako je mý vaření, no prostě.

Prostě měla jsem chuť na králíka, jenže….jenže!!!…nerada smažím, cokoliv, ne jen králíka, řízky, kuře, co já vím, co se ještě smaží, květák, blablabla, plno věcí, no prostě nerada smažím, ale hlavně, nesnáším obalování, takže kdyby byl někdo, kdo by to obalil, tak bych to usmažila, asi, možná, nebo tak, jenže nikdo takovej nebyl, tak jsem si králíčka upekla, potřela kořenící směsí bylinek, oleje a soli a šup s pekáčkem do trouby, přičemž hlad jako takový jsem ukojila salátem, no salátem, prostě hrozny, sýr a oříšky, prý je to zvláštní salát, jo, dost možná je, ale: sýr a hrozny se k sobě běžně dávaj, jakože tím myslím že se chuť sýru líp rozvine, případně doplní, a ikdyby ne, tak je mi to jedno, prostě to mám takhle ráda, tak to tak jím, no a co se týká ořechů, ty se přece běžně přidávaj do sýrů, takže nechápu proč by to někoho mělo ohromit, navíc já si je tam dala pro jejich energetický přísun. Bylo to moc dobrý. Ano, bylo, a je potřeba umět se pochválit a to já se chválím, taky proč by ne, když je zaco se pochválit, no. Takže? … další naprosto zbytečná poznámka o tom, co dělám, nebo jak to dělám, jenže.. jenže pro mě není zbytečná, ale nebudu to vysvětlovat, ptž vysvětlování, mi prostě nejde.

Pak tedy hlavní jídlo, pečený králík s celozrným pečivem a ano, bylo to skvělý.

A pak, odpoledne………………venku se ochladilo, ikdyž teda nevím jak moc, ale prostě mi to tak přišlo, zatáhlo a vítr kterej zrána foukal, přifoukl déšť. Několik blíže neurčených minut jsem strávila tím, že jsem seděla v křesle a čuměla ven, jak déšť padá a padá k zemi, jak se střechy lesknout, jak se smývá prach z domů a jak se tvoří louže, jak se zatahuje, jak je venku šero a jak pořád prší a cítila jsem ničím nerušenou únavu, k dotvoření atmosféry jsem si pustila cédo a bylo mi fajn, myslela jsem na Tomáška, myslela jsem na školu, myslela jsem na nějakýho pejska, (nějakýho, ptž prostě žádnýho konkrétního nemám), myslela jsem na Prahu, myslela jsem na spoustu míst a věcí, na pár dalších lidí a nebylo mi to nepříjemný, né tak moc jako mé noční myšlenky, když nemůžu spát. Prostě bylo to fajn, dokonce tak fajn, že jsem krátce usnula.

Krátký, nicméně výživný spánek, škoda jen, že toho „výživnýho“ nemám tolik, kolik bych potřebovala. No prostě, přišla k nám návštěva, vlastně přišli na večeři, ono už tak nějak bylo, pozdější odpoledne, než se podávala večeře, proběhla různorodá debata, která pak, v různých etapách pokračovala i po večeři. Nudila jsem se, naprosto okázale a nezakrývala jsem to, jednoduše, byla jsem velmi nespolečenská a abych to završila, prohodila jsem pár příspěvků do různých debat, čímž jsem si vysloužila u některých náběh na hádku, o kterou jsem ovšem nestála, a u některých neskývanej údiv nad tím, jakýže to mám názory, závěrem tomu nasadil, jako už tradičně za posledních pár týdnů, Tomáš, přičemž nezapomněl zdůraznit aspekty, který mě ovlivňují, nebo ovlivnily, přičemž jediný o co mu šlo bylo, aby mi jaksi i ostatní řekli to, co mi opakuje on. Fajn, vyslechla jsem si to všechno a šla k sobě. S přáním dobré noci, jsem přece slušně vychovaná. Dohajzlu, nebudu tvrdit že mě to nesere, sere, dokonce maximálně, ale nemá cenu to hrotit. Tím myslím oponovat, minimálně včera při tom složení který tady bylo, jsem k tomu neměla chuť, naopak jsem měla chuť nemuset se účastnit dalších debat na jakékoliv téma, takže jsem přistála u sebe, zapla TV a pustila si „francouzskou kolekci“ čímž myslím konkrétně filmy s L.D.Funesem, komedie s ním jsou famózní, no, viděla jsem Pitipitipa a pak jsem si pustila Tetovanýho u kterýho jsem usnula, počítala jsem s tím, ale!!!!…ale, špatně jsem si nastavila dývko, nebo jak to říct no prostě………………prostě když ten film dohrál, mělo se to vypnout, ale!!! ..ptž jsem to nenastavila nebo nevím co, tak to jelo pořád, jakože takovýto to úvodní a vzhledem k tomu že ta hudba k tomu filmu je docela živá, tak když jsem se probudila, už jsem neusnula, a to ani po opakovaným pokusu, ne, nic, žádnej spánek, prostě nic.

Bylo lehce po třetí ráno, venku pršelo, jindy uklidňující zvuk, téměř uspávací nezabral, nezabralo vlastně nic, ani mé oblíbené animované pohádky, nic, tak jsem to definitivně ve čtyři ráno zabalila, jakože zabalila jsem pokus usnout, sedla jsem si k oknu a koukala do tmy, poslouchala déšť a pak i první ptáky a pak, vzala jsem si snídani, zapla notas, a napsala tohleto. A ted?………. no ted nic. Ani nevím co dneska budu dělat, rozhodně vím, že někdy odpoledne na hodinku usnu, jestli mi ta hodinka bude stačit, nebo ne, budu vědět, až se pak probudím, když jo, fajn, prima, když ne, tak si pak budu večer muset vzít prášek na spaní a budou mě čekat skoro dva dny totálního útlumu. Docela bych chtěla abych si nic brát nemusela, ale nespat vůbec není zdraví prospěšný, takže….?….takže uvidím prostě až odpoledne.

Tečka.