proč bych měla být smutná?

dnešek byl...........jak to říct? dnešek prostě byl další v řadě dnů v čechách, včera jsem celou noc nespala, po dlouhé době jsem byla na líbku, celou noc..další diskuze, další krácení si nocí, které bych mohla trávit úplně jinak, například takovej spánek by nebyl vůbec špatnej model:)

a místo toho, jsem byla na líbku, na travianu, na skypu, prostě na netu, na netu abych nemusela ležet v posteli a ve snaze usnout myslet na všechno a na všechny s kterýma bych chtěla být a nemůžu. prostě nemůžu, a taky bych myslela na to PROČ nemůžu a dostala bych se do slepé uličky, do té staré známé jednosměrky, která je navíc ještě slepá. No a to jsem nechtěla, takže noc na netu..jenže ono už to není jako dřív, už nikdy nic nebude jako dřív.........zkoušky mám hotový, složený, jsem opět studentkou šíleně drahé soukromé umělecké školy a?...a kde je radost? proč dohajzlu nejsem šťastná?

ale jako jsem, jenže to není ta radost, TA radost, je to jen nádradní radostnej okamžik, že jsem dobrá..že jsem to zvládla, že jsem to udělala, ikdyž jsem měla kolem sebe tolik rušivých elementů, z nichž nejhorší element je kokot..to je vůbec element sám pro sebe, to je prvek..prvek v mém životě, moje kdysi dávná volba, moje rozhodnutí.........zase špatný, že já, když se rozhoduji, že je to vždycky tak destruktivní, sakra chtělo by to už nějakou tu dobrou volbu, nějaký to príííma období:)

nemohla jsem včera spát, přemýšlela jsem proč je mamka ještě v Praze, proč už nepřijeli, proč jim to trvá tak dlouho a především s čím přijede, co mi řekne. co zase bude jinak, když už je to ted celý jinak, přemýšlela jsem nad tím, jak jsem se sakra těšila..............na všechno, hlavně na to, až se zbavím kokota..až prostě vypadnu z jeho života. a přemýšlela jsem a začínala jsem nabírat ten starej známej směr do mé jednosměrné uličky...kam není kam couvnout, uhnout, odbočit, jen se jede až nakonec..a tam? tam právě nic..nechtěla jsem tohleto nic, takže proto net, proto líbko, proto..

zase jsem byla hnusná na pár lidí z netu, zase jsem dokázala poměrně rychle o to víc a s větším důrazem pár lidí naštvat, přitom..jsem nechtěla.

jj, prostě jsem si potřebovala na někom vybít vztek..nesnáším se za tohle co dělám, jenže, to dělám, s železnou pravidelností, kroužím a pak zacílím a spokojeně se vyzuřím, já si pomůžu v té chvíli, potom mám většinou blbej pocit, většinou. hmm, copak asi bude až nebudu mít ani ten blbej pocit? stane se ze mě sebestředná mrcha? a dál? co sakra dál?

dál by to mohlo být dost v prdeli, takže to rozhodně nechci.

cesta z tohodle toho je, dostat se od kokota. ano to je první bod, první a poslední zároven.

co to tady zase píšu? zmatený myšlenky poskládaných písmenek, úplně na nic.

není to úplně na nic. jsem smutná. jinak než že bych brečela, je mi líto, že..že co? že mám dneska svátek a nikdo si na mě nevzpomněl, hezký že? jj úžasný, je to krásný jak to bolí, takže mě napadá, můžu si za tohle já sama? tím jak se chovám? jak se bavím, jak komunikuji jak..jak se prostě chovám?

ale já se takhle chovám pořád, proč to předtím nikdy takhle zprdele nebylo? proč je  to tak ted?

proč ne:) prostě nebudu na to myslet.

škoda myšlenek který jsou o ničem.

nebudu myslet nebudu přemýšlet nebudu komunikovat, jen prostě dýchám..........a snažím se vsugerovat že takhle je to ok:)

a ono to je OK:) je, je prostě je a hotovo:)

ps: skřítku děkuji za přáníčko co jsi mi poslal mailem:)

takovej krásnej tulipán, jako ten od tebe, jsem viděla poprvé a děkuju