..zítřek pro mě bude stresovej den.

Táta má narozeniny.
Nevím jestli budu mluvit s ním, ale určitě vím, že budu mluvit s mamkou. No..mluvit, kéž by.
Když měla narozeniny mamka, a já jsem jí volala abych jí popřála, abych..ji slyšela, abych jí prostě mohla popřát aspoň po telefonu, když jsem tady.., tak mi jen příliš studeně řekla, dík..
Taky mi řekla, ať už jim nevolám, že mě nechtěj slyšet. To bolelo.
Zítra to bude o to těžší, že pravděpodobně nebudu mít tolik štěstí, abych mluvila přímo s tátou, né že bych si myslela, že on by nesouhlasil s názorem mé mamky, vím, že co řekne jeden, platí za oba, jen není mi příjemný mluvit s někým, kdo se mnou mluvit nechce, kdo mě odmítá a koho mám já ráda.

Je to těžký o to víc, že ti co mě odmítají, jsou mý rodiče.

Prostě zítřek bude zase den..