Život mě změnil.

Smrt také.

Smrt ve smyslu možnosti.

Jedné ze dvou možností.

Jednoho dne, někdo přijde a řekne to. Tu možnost.

Řekne to tak, aby vás na tu možnost připravil.

A vy se ocitnete ve víru, kterej vás táhne tam, kam chce.

Dolů.

Na tohle se nedá připravit. Dopředu se obrnit, dopředu se smířit, dopředu to všechno promyslet.

Dopředu se na smrt nemyslí.

Ne v mém věku.

Ne já.

Rozbuší se vám srdce, úplně jinak, než při líbání, než při milování…

Úplně jinak než při všech možných pocitech štěstí.

Úplně jinak…

Snažíte se dýchat, nějak…normálně. Upravit dechovou frekvenci na normální stav. Získat si pro sebe nějaký záchytný body. Odrazový můstky.

Obrnit se, připravit se, zachránit se…

Smíření…dá se?

V nějaké rovině ano, v nějaké pro vás přijatelné rovině ano.

Ale celkově?

Nevím. Neumím to.

Přítomnost najednou šíleně bolí.

Minulost bolí už jen proto, že to všechno bylo.

A budoucnost?………..je jako mlha.

Hustá, bílá mlha.