Sluníčko...

Kapitola osmá

„A čím je jako ten klan tak výjimečný?“ zeptal se nechápavě blonďák.

Za dveřmi jsem uslyšel tichý pláč a rychle jsem tedy otevřel dveře a v nich jsem viděl růžovlásku s obrovskými slzami na tváři. Dívala se do mých očí a nevěděla, co dělat. Neměla, kam utéct. Neměla, kam jít. Neměla nikoho, neměla už nic.

„Vejdi, Sakuro, poslední členko Haruno klanu a teď je čas, dozvědět se pravdu o svém životě.“ Slzy jí stékaly proudem a já jsem je chtěl zastavit, ale ještě jí bude čekat několik věcí, které bude muset zvládnout, ale slíbil jsem si, že jí budu podporou.

Klidným a pevným krokem vešla do místnosti a posadila se na nejvzdálenější pohovku. Nohy složila pod sebe a rukávem si utřela ty neposedné slané kapky.

Vzdychl jsem si.

„Jen mě prosím nenenáviď.“

„Tvá matka byla bojovnice, která dokázala srovnat se zemí celá města, a tvůj otec byl léčitel. Jeho nejlepší schopností bylo uzdravit i ty nejtěžší zranění, dále se vyznal v bylinkách a dokázal si poradit s nejrůznějšími jedy a léky. Nechal mi pro tebe jednu knihu. Jen ty budeš vědět, co s ní.“ Vešel jsem do knihovny, vytáhl jsem několik tlustých knih a podal jí je do rukou. Koukala na mě s nevěřícným výrazem a já čekal, kdy se zhroutí.

„Kdo je zabil?“ zněla její první slova.

„Podle našich zdrojů Madara Uchiha spolu s Obitem. Jsou to jedni z nejnebezpečnějších gangsterů.“

„A ty jsi jejich potomek? Proč to děláš? Jsi přeci taky Uchiha. Jsi taky jeden z nich? Jsi přece lhář beze jména.“

Sklopil jsem hlavu, protože mě její slova opravdu bolela. Zasáhla, ale ta, od níž jsemto opravdu nečekal.

„Mé jméno je Tsunade. Jsem velitelka jedné z největších buněk, které se snaží ochraňovat svět, ale tak, aby o největších tajemstvích nevěděl, protože jsou pro něj příliž nebezbečná. Lidstvo není připraveno na takové odhalení. Mám tím na mysli, že není nejlepší nápad svou výjimečnost na veřejnosti ukazovat, protože se jen stáváme středem pozornosti. Toto je Sasuke Uchiha, ten který naopak patří k těm dobrým. Toto je Naruto Uzumaki a „ pokračovala dál v představování jednotlivých členů.

Sakura nevěděla, čemu má věřit a hlavně komu má věřit. Chtěla se schoulit do klubíčka a nechat se unášet slzami. Všechno, co znala, jí bylo cizí. Všechno, co se zdálo být její, není. A navíc je nějak možná výjimečná a možná jí taky zabijí.

„Chci domů.“ řekla rázně Sakura.

„Není to bezpečné.“ odporoval jsem jí.

„Chci domů, řekli jste mi, že můj bývalý klan měl výjimečné schopnosti, tak se dokážu snad bránit sama a navíc, za 11 dní přijede moje matka z pracovní cesty.“

„Nejdřív bychom měli zjistit, jestli vůbec nějaké schopnosti máš, jestli jsi členkou tohoto klanu. To potřebuje čas. Navíc, i když my potvrdíme, že nemáš žádné schopnosti a pro naše nepřátele nejsi hrozbou. Oni tomu věřit nebudou a s klidným svědomím tě zabijí.“ promluvila jemně Tsunade.

„A jak mám věřit, že to není naopak a vy nejste ti zlý?“ Nikdy jsem neviděl takhle Tsunade vypěnit.

Co bude následovat? Jak velitelka usadí nevěřícnou Sakuru? A co její schopnosti?Piště pls komentíky a za ně budete odměněni dalším dílkem :-D :-P.