Sluníčko...

Omlouvám se, že další dílek je tady až dnes , ale nenapadlo mě žádné pokračovaní až nedávno...takže popojedem :-D

 Kapitola třetí

Svlékla jsem si své pyžamo, vstoupila do sprchy a nechala stékat chladnou vodu na svou tvář. Jeho slova se mi však vryly do mysli. Bolest, láska, smrt a naděje. Ty písmenka se mi neustále ozývaly v hlavě jako ozvěna a já měla pocit, že se můj svět brzy změní.

Vyklouzla jsem z té osvěžující lázně a zalezla si do své postele. Nemohla jsem usnout a moje mysl byla plná tajemného návštěvníka. Až s prvními ranními paprsky má víčka ztěžkla a já konečně zaspala.

Další ráno

Sluneční záře se mi dostávala do mého okna v pokoji a škádlila mě svými paprsky po nose. Netušila jsem, jak dokážou být protivná po ránu. Můj pohled se stočil tedy naně a já si prohlížela mlžný opar, který se snášel nad městem. Vypadalo to, jakoby mraky nechtěli pustit slunce ke mně a já neodolala a svou ruku natáhla k němu.

Po chvíli se mi konečně podařilo vstát a mé kroky mě zavedly do kuchyně, kde jsem se posilnila snídaní. Dnes jsem zase po dlouhé době sama doma. A tak jsem si pustila přehrávač a sedla si naproti oknu v obývacím pokoji a nechala hudbu ukonejšit mé tělo do sladkého bezvědomí. Hudba hrála smutně a z mých očí stékaly slané kapky, protože jsem spatřila opět útržky vzpomínek. Schoulila jsem si nohy před sebe, rukama je objala a zároveň se opřela o chladnou zeď, jako by mohla vstřebat veškeré moje myšlenky a já se probudila s úsměvem na tváři ve sladké nevědomosti.

„Má lásko, neumírej.“šeptal muž v černém oblečení.

V kaluži krve s šípem v srdci a se slzami v očích ležela žena s dlouhými růžovými vlasy uprostřed překrásného pokoje s růžovými květy na stěnách. Byla moc krásná. Její štíhlé tělo potrhovala její úzká sukně a tričko se zvláštním znakem.

Muž se snažil plazit pomalými pohyby k jejímu tělu. Jeho zelené oči byli plné slz a jeho krátké hnědé vlasy kontrastovali s jeho bílou pletí. Nemohla jsem říct, jestli ta bolest pramenila ze ztráty nebo z jeho zranění.

„Néééé,“ proniklo tichem a mladý muž uchopil tvář té ženy do svých dlaní a hladil ji svými prsty.

A mě se zdálo, že slyším poslední údery jejího srdce, jako bych měla tvář  přímo přitisknutou k jejímu tělu. Zvedla jsem hlavu a pohlédla ven …celou zahradu spaloval rudý plamen ohně, jehož dlouhé ruce ničily vše, co jim přišlo do cesty. Do očí se mi vehnal dým a po tvářích mi utíkaly kapičky vody. Místností se začal ozývat dusivý kašel z mého hrdla, protože kouř z pekelných jazyků se dostával do místnosti.

„Neboj, maličká, nikdy nedovolím, aby dostali i tebe.“ Vzal mou tvář do dlaní a políbil mě na čelo. Jeho velké a silné ruce mě vzaly do náručí a odnášel mne pryč…

Líbí se? Pokračování se pokusím brzy dodat