Sluníčko...

Kapitola desátá

Zase se ozvala Hinata. „Možná vím, čí je ten druhý.“ „Hinato, ty mě nepřestáváš překvapovat. Jen mluv.“ řekla Tsunade klidně. „Když jsem jí navštívila asi tak před týdnem, měla u sebe pánskou návštěvu. Nějakého chlapce.“ „Znáš ho?“ „Ne, nikdy jsem ho tady neviděla. Myslím si, že nebyl odsud, protože já tady znám skoro každého.“ „A jak vypadal?“ „Měl hnědé vlasy, sportovní postavu a jizvu na tváři a vypadal, celkem dost unaveně.“ Tentokrát se zahihňala Hinata. „Ty si myslíš, že spolu spali?“ „Rozhodně to tak vypadalo, ale Sakura mi tvrdila, že to není, jak to vypadá, a já ji věřím.“ „Dobrá Hinato, možná tohle nám pomůže jí najít, ale teď mi slib, že to, co jsi mi teď řekla, nikomu neřekneš.“ „Ano, Hokage. Nechám si to pro sebe.“

Mezitím u Sasukeho

Chystal se na dlouhou cestu. Směr Konoha. Chtěl se znovu pomilovat se zelenookou kunoichi. Strašně mu chyběla. Sotva se mezi dveřmi rozloučil s Kabutem, tak vyběhl jen s tím nejdůležitějším ze skrýše. Cesta mu netrvala dlouho, protože se neuvěřitelně těšil, na tělo růžovlasé krásky. Pomohl si nějakými jutsu a už stál u bran Konohy. Potichu proklouzl do vesnice a začal Sakuru hledat. Prvně byl v nemocnici, ale tam nebyla. Pak zkusil všechny její oblíbená místa, ale ani tam nebyla. Že by už byla doma? Pomyslel si. A tak zašel do jejího domu. To, co uviděl, ho zděsilo. Všude rozbité věci, rozházený nábytek a v obývacím pokoji našel i krev. Úplně se vyděsil.

Co se tady proboha stalo? Že by přišli na to, že jsem s ní strávil noc a chtěli ji odvést na výslech a ona se bránila? Nebo tady někdo byl a ublížil jí. To už v Sasukem začalo vřít. Nikdo nebude ubližovat mýmu majetku, mý hračce, to nedovolím. A až toho hajzla najdu, budu ho mučit dostatečně dlouho, jestli jí něco udělal.

V tom uslyšel něčí hlas. „Věděla jsem, že Sakuru, dřív nebo později, půjdeš navštívit?“ „Těší mě, že vás zase vidím, Hokage-sama.“ „Tohle byla tvoje práce?“ zeptala se Tsunade. „Řekla vám to, že ano? Je to ale k nevíře, ale tentokrát za tím nestojím. Ne, že by mě Sakura nepřitahovala, ale kdybych jí chtěl unést, určitě bych po sobě nezanechal ani stopu. Předpokládám, že by dokonce Sakura šla dobrovolně.“ „Sklapni Uchiho,“ vybuchla Tsunade. „Sakura mi nic neřekla, ale já mám svoje zdroje.“ „Takže nějaká její kamarádka brebentila?“ „Jak sis vůbec dovolil na Sakuru šáhnout, za to zaplatíš!“ vypadlo z ní. „Ale prosím vás, Tsunade, nerozčilujte se, škodí to zdraví.“ ušklíbnul se. „Ona tě tak milovala, a ty jí znásilníš. Jsi prase, Uchiho. Zasloužil bys pořádně namlátit.“

To už se Sasuke naštval. „Tak pozor, Tsunade. Já jsem ji neznásilnil, vždycky se se mnou milovala dobrovolně.“  Tak tohle jí překvapilo. „Nikdy jsem ji nenutil, jen jsem požíval trochu přesvědčovací metody, ale nikdy jsem ji neznásilnil!!!“ „Tak potom mi vysvětli, proč teda utekla z vesnice.“ „Co já vím, třeba mě šla najít, anebo už jí nebavilo, vás poslouchat a tak se sbalila a zmizela.“ „Tak to tě potom nepřekvapí, že měla doprovod.“ „Cože, ukecala Naruta, aby jí doprovodil?“ Sasuke se hrdelně zasmál. „Ne, Naruto leží v nemocnici.“ Potom Sasukemu sklaplo. „Cože, kdo?“ už se nebezpečně blížil k Tsunade a v očích mu jiskřil sharingan. „To ani já nevím, předpokládala jsem, že v tom všem máš prsty, ale z tvé reakce usuzuju, že o tom nemáš ani ponětí.“ „Zřejmě si vybrala někoho lepšího, jak jsi ty. A nakonec s ním utekla.“ Rejpla si.

Sasukemu ku podivu z očí zmizel sharigan a nahradili je uhlové oči, plné vzteku, nenávisti, ale také bolesti. „To není možné.“ „Sasuke, já vím, že to ode mě teďka vyzní trochu divně, ale najdi prosím tě Sakuru.“ „Cože, proč právě já? Já na ní kašlu, najdu si raději někoho jiného. Nebudu ztrácet čas hledáním nějaké holky.“ „Sasuke,“ zařvala mu do ucha.

„Ježíš, přestaňte tady vřískat.“ Najednou začal přemýšlet nad tím, co dál. Sakura ho přitahovala a rozhodně jí jen tak nechtěl pustit. Otočil se k odchodu, ale najednou se mu zatmělo před očima.

Druhý den v Konoze

Sasuke se probudil v kobce ve vězení. „Sakra, zatracená Sakura, určitě s Tsunade na mě nastražili past. Mrchy!“

To už se ve vězení objevila Tsunade osobně. „Ale no tak Sasuke, snad tě nebolí hlava. Snad sis nemyslel, že tě nechám jen tak odejít. Kdybys mi řekl, že jí najdeš a vrátíš nám Sakuru, byla bych ochotná tě nechat odejít, ale takhle se vracíš do Konohy po zlém. Dám ti poslední návrh. Buď zůstaneš v Konoze a nebo tě prostě popravíme.“ Po chvilce ticha se ozval. „Fajn, zůstanu v Konoze, „řekl nabroušeně, „ale jak se mi dostane do rukou Sakura, zakroutím jí osobně krkem. Takovej podraz bych zrovna od ní nečekal.“ „Jakej podraz?“ zařvala Tsunade, že Sasuke myslel, že ohluchne. „No přece, když vám vyklopila, že jsme se spolu vyspali, tak jste na mě nachytali past a nakonec Sakuru odstranili, aby to nepokazila.“ „Víš co Uchiho, mysli si, co chceš.“ řekla poraženě a odešla. „Jo abych nezapomněla, tak první 2 měsíce zůstáváš tady a pak se vracíš do svého týmu. Takže si tady můžeš přemýšlet, jak chceš.“ Sasuke se jen rozzuřeně podíval z okna. „Sakuro, těš se, že až se odsud dostanu, tak si to pořádně užijem.“ Pak ale začal přemýšlet, co když jeho krásku opravdu někdo unesl. To se ale nedozví, dřív než se odsud dostane.