I kámen někdy změkne (Sasusaku) Kapitola patnáctá Pohřeb proběhl v klidu, přišlo tam jen pár lidí, ale byl moc hezký. „Hirohi, můžu tě o něco požádat.“ „Ale jistě.“ „Musím na pár dní odejít, ale zatím nemůžu vzít Sania sebou, protože by to mohlo být pro něj nebezpečné.“ „Co chceš dělat, Saky?“ „Neboj se o mě. Vrátím se brzy.“ „Tak dobře a budeš potřebovat ještě něco.“ „Ale ano, zajisti prodej Kemiho domu.“ „Cože, ale co budeš dělat? Pak přece nebudete mít kam jít?“ „Hirohi, vracím se domů. Tady v Ohnivé mě už nic nedrží. A doma mám přátele.“ „Mrzí mě, co se Kemimu stalo.“ „Já vím, že ty za to nemůžeš. No tak, hlavu vzhůru. Svět ještě nekončí.“ „Stále mě nepřestáváš překvapovat, Saky. Za ty dva roky, co tě znám, mě nepřestáváš překapovat.“ Objala ji a zašeptala ji do ouška: „Buď opatrná. Vím, že víš, kdo ho zabil. A taky vím, že ho jdeš pomstít. Tak měj na paměti, že je tady ještě Sanio, který tě potřebuje.“ Sakura se na ní usmála a pohladila svého synka po hlavičce a políbila ho na čelo. Pak se otočila a odešla do domu. Tam se převlékla a vzala si s sebou kunaie, Kemiho katanu, jehlice a ještě nějaké věci a zmizela v obláčku květů Sakury. Mezitím u Sasukeho „Siko, mám pro tebe další misi. Okolo Konohy se objevil velmi nebezpečný ninja. Jmenuje se Kemi Hakaru. Musíš ho, co nejdříve zabít, ale pamatuj, je velice nebezpečný a je převlečený za ANBU.“ „Dobře, beru.“ odpověděl Sasuke. „Na, tady máš potřebné informace. Až si to přečteš, spal je.“ „Hai, odpověděl Sasuke. Sbalil si svoje věci a rozběhl se vstříc své misi. Hakaruhova stopa ho dovedla směrem ke Zvučné. „To je divné, říkali, že se pohybuje výlučně kolem Konohy. Mezitím u Sakury Sakuře se podařilo najít Kabuta, nebylo to těžké, protože podle ní. „Ten idiot se neumí ani schovat. Když byl s Oroxichtem, tak se aspoň schovali pod šutr a nešli najít.“ Když ho uviděla tak na něj zaútočila, bez varování. „Hej,“ zakřičel na ni. „Copak srabe, přišla jsem ti dát pořádnej výprask a pak tě zabiju. A budeš trpět, hodně trpět.“ A v ten okamžik ho také napadla. „Ty huso jedna, co si myslíš, že děláš? Nebo spíš bych se měl zeptat, kvůli kterému ubožákovi, si tady hraješ na hrdinku?“ zařval, když po něm ošklivě máchla katanou a nehezky ho zranila. „Abys neřekl, že jsem až tak zlá, tak ti řeknu jméno. Ale dál se s tebou bavit nebudu. Na to nemám čas.“ „Copak pospícháš za tím svým ubožákem, co?“ „Ne, pospíchám domů, abych stihla zkouknout svůj oblíbenej seriál ještě než půjdu spát.“ Tak tohle Kabuta opravdu naštvalo a rozmáchl se po Sakuře, která to pěkně schytala do břicha. „Tak, za tohle zemřeš pomalu, ty zmije,“ zakřičela na něj a rozběhla se proti němu, před tím však ještě vyplivla krev z úst, kde se jí tam nahromadila. Bojovali dlouho a nemilosrdně. Až ho nakonec Sakura probodla katanou. V ten stejný okamžik se stalo hodně věcí naráz. Sasuke přiběhl na mýtinu, kde slyšel řinčení katan a Kabuto strh Sakuře masku, takže uviděl její tvář a její růžové vlasy. „To…to není možné,“ zašeptal Kabuto. „Zdechni,“ zařvala na něj. A její přání se vyplnilo a Kabuto zemřel. Hned, co dokonala svou pomstu, se otočila a chystala se k odchodu, když si všimla jednoho ANBU, který na ni zíral. Postavila se do obranného postoje a řekla: „Jestli máš odvahu, pojď a vyřídíme to rychle. Ale byla bych raději, kdybys zapomněl na to, žes mě tady vůbec viděl.“ Když uslyšel Sasuke její arogantní hlas, objevil se mu v krku velký knedlík. Ale přece jí nemůžu nechat odejít, když jsem ji teď našel. Proběhlo mu myslí. Začal se k ní přibližovat a ona s vražedným pohledem od ninji couvala do zadu. Věděla, že nemá dost sil na další boj. Proto únik byl jediná její možnost. Jenže se stalo něco, co nečekala. Byla tak vyčerpaná, že prostě odpadla. Sasuke stihl sotva chytit Sakuru do náruče, aby neležela na zemi. Rozběhl se s ní směrem ke Konoze. Bude však trvat ještě minimálně 2 dny než se tam dostanou. |
