Sluníčko...

Takže milí čtenáři…blížíme se ke konci…toto je předposlední kapitola…L

Kapitola devatenáctá

Mezitím u Sasukeho

„Siko, máš misi.“ „Jakou zase?“ „Tsunade si vyžádala jenom tebe a nikoho jiného nechtěla.“ „Neboj se, bude to jenom mise typu D. Po dobu 3 měsíců budeš hlídat nějaké lidi, aby neodešli z vesnice.“ „Achjo, to bude zase nuda,“ vzdychl si Sasuke. „Tak bereš, nebo ne?“ „Ale jo, stejnak jsem se chtěl ulít a rád bych zase viděl svého kamaráda z Listové.“ „Dobře, takže vyrážíš okamžitě.“ „Hai,“ odpověděl Sasuke.

Za dva dny přiběhl Sasuke k Tsunade do kanceláře a bez zaklepání tam vtrhl. Mezitím se Sakura zabydlela. „Lady-Tsunade, mám nové informace o Sakuře,“ řekl Sasuke. „Siko, chovej se slušně, a když někam jdeš, bylo by vhodné, abys zaklepal.“ „Promiňte. Siko Hitsu se hlásí na misi typu D. Tady jsou potřebné dokumenty.“ „No to už je lepší, teď si Sasuke sundej masku, myslím, že už není třeba. A copak jsi zjistil pěkného o Sakuře?“ zeptala se Tsunade.

„S jistotou můžu říct, že žije, ale víc nevím. Potkal jsem ji při jedné misi, ale než jsem stihl nějak zakročit, utekla mi.“ Sasuke zesmutněl a zase se mu v očích zaleskly slzy. „Já jí snad nikdy nenajdu,“ zazoufal si.

„Sasuke, tak to tě potom nepřekvapí, že i já má zprávy o Sakuře.“ „A jaké? Tsunade, prosím vás, nenapínejte mě.“ „Řeknu ti je, když mi slíbíš, že se budeš k Sakuře chovat hezky.“ „Hai, to vám klidně slíbím.“ „Dobře, věřím ti. Sakura se vrátila do Listové.“ „Cože? Omluvte mě Tsunade.“ a zmizel. „Sasuke, ty idiote, chtěla jsem tě připravit na to, že máš syna. No tak, to nevím, jak budeš reagovat.“ dořekla Tsunade a zasmála se.

Sakura právě uspala malého Sania a šla si dát koupel. Vysvlékla si oblečení a napouštěla si vanu. Po cestě k Sakuře se Sasuke srazil s Narutem. „Promiň Naruto, ale spěchám.“ „Chápu, Sakura…“zasmál se a pokračoval v cestě. Až teď si uvědomil, že takhle šťastného Sasukeho ještě neviděl. Pousmál se a pak zmizel ke své holce, Hinatce.

Najednou u Sakury někdo netrpělivě klepal na dveře. Sakura se s nechutí zvedla od napouštění vany a vypnula vodu. „Jestli to je Naruto, tak ho praštím pánvičkou po hlavě, aby mi dal na chvilku pokoj. Nebo zavolám Hinatě a bude hned klid.“ zahihňala se.

„Už jdu,“ zavolala, když klepání nepřestávalo. Co se do háje mohlo stát? Snad nehoří.

Sasukemu se rozbušilo srdce, když znovu uslyšel její hlas. Hned, jak otevřela, na ni doslova skočil a začal jí líbat. Toho se Sakura zalekla. „Sasuke, pr…prosím…ne…neubližuj …mi.“ zakoktala a z očí se ji hned řinuly slzy. „Prosím, už mi neubližuj…“ zavzlykala a zachvěla se. Sasuke se zastavil a vstal a šel zavřít dveře. Teď ho hodně mrzelo, co Sakuře udělal. „Mrzí mě to,“ řekl a přitom přišel k Sakuře a silně ji objal a nechtěl ji nikdy pustit. „Sasuke, už to po mě prosím nechtěj…už bych to asi nezvládla…prosím….“znovu se zachvěla, když jí Sasuke objímal, ale nejen strachem, ale i vzrušením, že ho opět cítí tak blízko sebe.

A najednou se rozplakal Sasuke. „Sakuro, chyběla jsi mi…Stýskalo se mi ….Bál jsem se o tebe…bál jsem se, že tě už nikdy neuvidím….Když tě unesli, myslel jsem, že jsi utekla…ale když mi Naruto řekl, že tě někdo unesl….bál jsem se o tebe….a každej…kdo by ti ….nějak …ublížil…jsem měl chuť zabít….prosím…Sakuro odpusť mi….že jsem ti ubližoval….Sakuro…“zašeptal nakonec. To už mu Sakura dala ruce na záda…jemně ucukl…., ale pak se nechal a Sakura mu je hladila. Stále, ale plakal. Plakal jednak štěstím, ale i bolestí, kterou způsobil Sakuře. „Odpusť mi prosím….Sakuro…“ A pak řekl něco, při čem se jí málem zastavilo srdce. „Miluju tě, maličká.“ zašeptal jí do vlasů. „Sasuke,“ zasténala. Nedařilo se jí ho utišit, tak začala Sasukeho hladit po vlasech. A to zabralo, Sasuke se pomalu uklidňoval.

Když už téměř vrněl. Znovu zašeptal ty dvě kouzelná slovíčka,…“až před pár měsíci jsem se uvědomil, jak moc tě miluju. Miluju tě, maličká.“ Tolik štěstí najednou, to jsem si asi nezasloužila.

„Určitě je to jen sen, ale je to nádherný sen.“ zašeptala Sakura. „Ale jestli je to sen, maličká, tak se potom s tebou nikdy nechci vzbudit.“

„Sakuro, prosím, řekni něco, miluju tvůj sladký hlas, a když ho neslyším, cítím se tak sám.“ „Ach, Sasuke,“ zašeptala a přitom se k němu přitiskla ještě více. Teď to byla Sakura, která se chtěla milovat. Teď to byla ona, která toužila po jeho polibcích a dotycích. „Sasuke…miluju tě.“