Sluníčko...

Kapitola dvacátá – poslední část J

Takže tohle je poslední kapitolka…ale už mám nápad na další příběh Sasusaku. Hezký počteníčko…

„I přes to všechno, co jsem ti udělal, mě stále miluješ?“ zeptal se Sasuke. „Je pravda, že některé věci se neopouštějí, ale když jsme se poprvé milovali spolu, tak pro mě to bylo mé poprvé a já tě milovala a bohužel to už se nikdy nezmění.“ „Odpusť mi, moje třešinko všechno zlé, co jsem ti kdy udělal.“ Už zase natahoval. „Sasuke, už neplač, já jsem tady a už budeme pořád spolu. Miluju tě.“ Místo Sasukeho odpovědi jí Sasuke věnoval jeden z nejsladší a nejúžasnější polibků plných lásky a radosti a štěstí. Ale Sakura se nemohla nabažit jenom toho jednoho polibku, chtěla jich víc. Pohladila ho po tváři a nádherně se na něj usmála a sama mu vtiskla další polibek, který byl zase plný lásky, ale i touhy a očekávání. Sasuke se o ní jemně odtáhl a zašeptal: „Jsi si jistá, maličká, že to opravdu chceš?“ „Chci to, Sasuke, chci tebe.“ zašeptala mu do uší.

To mu stačilo, vzal jí do náručí a pomalu ji nesl nahoru do patra, za doprovodu jejich polibků. „Do leva,“ zašeptala. Pomalu jí položil do její postele. Položil jí tam, jako by byla keramická a panenka mohla si každým větším pohybu rozbít. Vtiskl ji sladký polibek a přecházel ladně na její krk. Zavzdychala mu do ucha a Sasuke se zachvěl. Oba toužili po těle toho druhého a tak se i pomilovali.

„Miluju tě, malička.“

On jí políbil a lehnul si vedle ní. Byl vyčerpaný, tou dlouhou cestou a tím krásným milováním a tak usnul. Sakura se na Sasukeho usmála a šla si dát tu koupel. Asi tak za čtyři hodiny se po něm něco válelo. Nebylo to těžké, ani lehké.

Sasukeho pohled

Prvně jsem myslel, že je to Sakura a že mi spí na hrudníku, ale nemělo to stejnou vůni. Vonělo to jinak. Když jsem promrkal oči, všiml jsem si, že Sakura je pryč, ale něco se mi choulilo v náručí. Bylo to malé, mělo to černé vlásky a tiše mi to pochrupkávalo v náručí.

„Kdo jsi?“ zašeptal jsem a ta malá hromádka v mém náručí se nevrle zahýbala a zavzlykala. Začal jsem jí hladit po vláscích a začal jsem tu hromádku utěšovat. Za chvíli se ve dveřích objevila Sakura a já zašeptal: „Sním, či bdím.“

Sakura se na mě zmateně podívala. „Copak se děje, Sasuke?“ Pak jsem jí ukázal své náručí, kde se schovávala ta malá hromádka. Sakura ztuhla, očividně byla v šoku. „Sakuro, kdo je to?“ řekl jsem, sotva slyšně. Sakura se začervenala… „Víš, Sasuke…. to…je… tvůj….syn…“

A teď to byl Sasuke, kdo v okamžiku zamrzl a v uších mu znělo stále jen to slovo….syn. „To…to …není možné…“zakoktával se Sasuke. Tentokrát se zamračila Sakura, pak řekla nafoukle: „Jsi jak Naruto. Snad tobě taky nemusím vysvětlovat, jak se dělají děti.“ Sasuke se začervenal. Pořád to nemohl pobrat. „Pojď sem maličká,“ zašeptal a ona přišla blíž. Stáhl ji k sobě do postele a políbil ji. „Miluju tě, třešinko…“ Najednou se ta hromádka pohla a otevřela očka. Přitiskla se k Sasukemu a usmála se. Sasuke zase ztuhl. Přitáhl si svého synka k sobě a políbil ho na čelo. „Má tvoje oči, třešinko.“ „To sice má, ale jinak je celý tatínek.“ Pak si uvědomil, že teď on je otec a to z minuty na minutu a ne zde dne na den. „Ale víš, co je zvláštní Sasuke.“

„Nevím,“ zašeptal. „Sanio, za mnou nikdy do postele nepřišel, ale tebe ani nezná a přijde k tobě a schoulí se ti do náručí.“ „Teď na tebe žárlím, Sasuke.“ řekla s úsměvem na tváři. „Nemáš proč, třešinko. Je to náš syn. Takže není jenom tvůj ani jenom můj, ale je náš a my se budeme o něj dělit.“ „Sasuke?“ „Hmm?“ „Nevypadáš moc šťastně.“ „Jsem moc šťastný, mám milující dívku, nádherného synka, ale jenom mě mrzí, že už jsem to nevěděl dřív.“ „Promiň, ale dřív, to nešlo.“ „Já vím, že si k tomu měla svoje důvody, třešinko.“ „Ale neboj, Sasuke při dalším miminku to bude jiný…“Sasuke se usmál a přitáhl si Sakuru k sobě a pohladil jí a políbil…

A chcete vědět, jak to nakonec dopadlo?

Sasuke se pomalu seznamoval se svým synem, hráli si spolu a trávili spolu spoustu času. Sasuke Sakuru za měsíc požádal o ruku. Bylo to opravdu nádherná svatba. A když si řekli své ano, jásala, celá Konoha, že konečně jsou dvě duše šťastné. Po roce přišla na svět Kimiko. A Sasuke a Sakura byli opravdu šťastní.  

-the end-