Sluníčko...

Kapitola čtvrtá

Sakura pomalu otevírala oči, hleděla do tváře Tsunade. „Co se stalo Tsunade-sama?" To byla první slova, co Sakura řekla.

„Doufala jsem, že mi to povíš ty." Sakura chtěla ještě něco říct, ale v tom se rozlítly dveře a v nich stál Naruto.

„Ahoj Sakuro, ty už si se probrala, to jsem moc rád!“ Zaječel Naruto přes celý pokoj.

„Naruto tady si v nemocnici!" Zaječela na něj pro změnu Tsunade.

„Promiňte bábi Tsunade… já nechtěl křičet, jen mám trochu hlasitější hlas." Nenapadla Naruta lepší výmluva. Tsunade to ale taky nechtěla rozebírat, radši odešla.

„Sakuro co se vlastně stalo?" Položil Naruto Sakuře otázku.

 „Naruto já se v tom nechci pitvat, nechci se s tím někomu svěřovat. Naruto prosím, odejdi, chci být sama.“ Naruto ač nerad odešel. Sakuřiny dveře, ale dlouho zavřené nezůstaly. Ve dveřích se objevila Sakuřina nejlepší kamarádka Hináta.

„Ahoj Saky, tak jak ti je?"Zeptala se Hináta na jinou otázku než doposud slyšela.

„Celkem to jde, jsi první, kdo se neptá, kdo mi to udělal."

„Když mi to nechceš říct, tak tě přeci nebudu přemlouvat." Chvíli si ještě povídali ještě o nějakých věcech a pak se Hinata chystala k odchodu. „Já už musím jít Saky, ale teď by si asi měla odpočívat, tak já zase přijdu."

Sakura se otočila k oknu a přísahala Sasukemu pomstou, její láska k němu vyprchala, cítila k němu jen nenávist a touhu po pomstě.

Měsíc uplynul tak rychle a Sasuke se při žádné misi neobjevil. Sakura jeden večer zůstala v nemocnici dlouho do noci, měla hodně práce. Zdálo se jí, že v okně někoho viděla, ale takové myšlenky hned zahnala. Myslela si, že vidí něco, co ani není, jen z toho, že je nevyspalá. Hrozně se vyděsila, když ji někdo chytil za loket a přirazil ke zdi. Hleděla do temně černých očí, které se na ni tak upřeně dívaly.

„Tak ty si to přežila, ani mě to nějak nemrzí, aspoň nás čeká společná noc." Řekl Sasuke a olízl si spodní ret.

„Nás ale nic nečeká, jen tebe čeká smrt."

„Nepovídej, vždyť ty mě pořád miluješ, jen si to nechceš přiznat."

„Sasuke, já o tvou lásku nestojím jako kdysi, nestojím o ni vůbec, ty umíš jen ubližovat."

„Neříkej, když jsme spolu spali, tak to tak nevypadalo, že ti chci ublížit."

„Jo, ale kdybych se ti nepodvolila, tak mě znásilníš! Sasuke, já tě nechápu, jednou se se mnou vyspíš, po druhý se mě pokusíš zabít a když zjistíš, že sem na živu, tak za mnou přijdeš a chceš, abych se s tebou znovu vyspala.“

„Já k tobě nic necítím, až na tu touhu po sexu, s jinou holkou mě to prostě nebaví."

„Sasuke, já s tebou nechci spát, proč mě prostě nezabiješ?"

„Nejdřív se s tebou vyspím, nebo tě znásilním, až po tom tě jednou pro vždy zabiju." Sakura se po tichu rozesmála.

„Ty naivní blbe, nedovolím ti, aby ses ke mně jen přiblížil."

„Já už jsem u tebe, ale dost blízko, že už to ani víc nejde a teď mě napadá jen jediná věc, kterou můžeme dělat společně a tak blízko, ty určitě víš, co to je..." Sakura už se jen dívala na Sasukeho rty, které se nebezpečně blížili k jejímu krku. Sakura zavřela oči, vnímala jen už tu slast, která přišla se Sasukeho rty. Přála si, aby už přestal, aby se na ni podíval zabijáckým pohledem, a aby se mezi nimi odehrál, jen boj a ne sex a až po tom boj. Toho se ale nedočkala, Sasuke rozhodně nehodlal přestat. Přitiskl své rty na její a násilím ji strčil jazyk do pusy. Sakura se jeho jazyku vyhýbala, jak jen to šlo, ale dlouho to nevydržela. Jejich jazyky přes sebe šlehaly, Sakura si to nechtěla přiznat, ale lhala by jen sama sobě, tolik po něm toužila a jejich divoké mazlení, jejich touhu ještě zvětšilo.

„Já to věděl, že po mně začneš toužit, a že mi neodoláš." Se Sasukeho slovy ze Sakury vášeň a touha rázem spadla, znovu pocítila nenávist. Vytáhla si kunai a chtěla ho vrazit Sasukemu přímo do srdce, ale to by nesměla být tak blízko, Sasuke její ruku v zápěstí silně stiskl, že Sakura zasténala bolestí a kunai pustila na zem.

„Sakurko, ty jsi mě chtěla zabít, nějak se ti to, ale vymklo kontrole, ale že jsi to ty tak já ti to odpustím, nebo že bych tě nějak potrestal, co třeba takhle…" Sasuke začal tvořit pečetě, Sakura se ani nenadechla a měla svázané ruce chakrou.

„Copak nelíbí se ti to, neudělal bych to, kdyby si nevytáhla ten kunai, takhle to bude aspoň bezproblémoví, teď udělám něco, co se mi z duše příčí, ne kecám, bude se mi to líbit, ale tobě ne.“

„Co chceš dělat?!" Řekla Sakura zmateně a nevěřícně se na něj dívala svýma očima.

„Co chci dělat?" Sasuke vzal do ruky zip od jejího trička, pomalu ho rozepínal. Sakura sotva dýchala, srdce ji tlouklo nepředstavitelnou rychlostí, ani nechtěla vědět, co se dál bude dít. Sasuke se Sakuře zpříma podíval do očí.

„Aby si neřekla, že jsem krutý a bezcitný, tak ti dám poslední šanci…budeš hodná a podvolíš se mi, anebo budeš dál trucovat."

„Budu hodná a podvolím se ti."Řekla Sakura, při tom když to říkala, ji po tvářích stékali slzy bolesti.

Sasuke její slzy nevnímal, vnímal jen její slova, v mžiku měla volné ruce. Položil své ruce na její tváře a dráždivě ji políbil, jazykem laskal její vrchní ret. Sakura zasténala slastí, chtěla své ruce zasunout do jeho havraních vlasů, ale dřív než to udělala, si uvědomila, co dělá a z očí jí tekly nové slzy.

Znovu se spolu vyspali. Sakura ho nakonec políbila do jeho černých vlasů, ani sama nevěděla, proč to udělala, cítila k němu nenávist, ale slast nakonec zvítězila. Nenáviděla ho, ale zároveň po něm neskonale toužila. Sakura si na sebe vzala tričko a sukni, jen co se podívala na Sasukeho všimla si, že je už taky oblečený.

„Sasuke prosím už jdi, někdo tě tady uvidí a já tě nenávidím, něco ti ale slíbím, už mě nikdy neuvidíš, budu se ti vyhýbat, třeba i odejdu z Listové."

„Ty se mně bojíš?"

„Přiznávám, mám z tebe strach, bojím se, že se mně znovu pokusíš znásilnit a já........já se ti zase podvolím, nebo že se mně znovu pokusíš zabít, ty mně chceš jen na sex, anebo mě chceš jako oběť tvojí katany."

Sasuke se jen ušklíbl a zmizel.