Sluníčko...

Kapitola první

Sasuke se nakláněl nad tělem, které patřilo muži zvrácenému, ale přesto to byl jeho učitel. Jeho tělo protínala ostrá katanu, nedalo se nic udělat Orochimaru pomalu zavíral oči, aby už je nikdy neotevřel, ale měl i svoje poslední přání, které mu mohl splnit jen Sasuke, protože nikdo jiný nebyl v dohledu. „Sasuke, slib mi, že teď když už tady nebudu, nenecháš Zvučnou upadnout, chci, abys mě nahradil, abys vedl Zvučnou, slib mi to!"

Sasuke přivřel oči, ale stejně nezabránil tomu, aby jedna slza neopustila jeho oko.

„Slibuju, že nenechám Zvučnou upadnout." Orochimaru se mírně usmál. Bylo to poprvé, co ho Sasuke viděl se usmívat. Ještě než stačil Orochimaru navždy zavřít oči, objevil se u něj Kabuto, Orochimaru se na ně oba podíval a zavřel oči, které už nic na světě neotevře.

Nebe pročísl blesk a za ním se spustil liják. Kabuto a Sasuke jako by to nevnímali, oba jen koukali do země. Sasuke zvednul hlavu k nebi a po obličeji mu stékaly kapky deště.

„Měli bychom jít, tady už nic nezmůžeme."Pronesl Kabuto.

Sakura stála před kanceláří Tsunade, lehce zaklepala na dveře. „Vstupte." Ozvalo se z kanceláře. „Chtěla jste se mnou mluvit?"

„Sakuro, mám pro tebe důležitou misi. ANBU zjistili, že do Listové míří nějací neznámí ninjové.  Chci, abys o nich něco zjistila, tuhle misi povedeš ty a půjde s tebou Naruto, Sai, Hináta a Kiba.

Sakura šla nejdřív za Hinátou.

„Sakuro a půjde na tu misi i Naruto?" Zeptala se Hináta a hned na to zčervenala.

„Jo půjde,“ řekla otráveně Sakura. „A to mi připomíná jednu věc, nechceš jít se mnou a najít ho.“

„No..kdy...ž já .... ne..vím." Sakura ji chytila za ruku a šla s ní za Narutem. Naruto jen, co holky spatřil, za nimi běžel.

„Ahoj Sakuro, ahoj Hino!"

„Naruto máme misi." Řekla Sakura.

„Jupííí!!" Potěšil se Naruto. Na mise chodil rád, protože pokaždé ho potkalo nějaké dobrodružství.

„Půjdeš nám pomoct najít Saie a Kibu?" Zeptala se Sakura, i když odpověď dopředu znala.

„Promiň, ale nejdu, musím si ještě před misí skočit na rámen a nechtěla by si jít se mnou a Hináta by zatím našla ty dva." Hinátu to hodně zamrzelo, pomalu ztrácela naději, že o ni bude mít Naruto někdy zájem. Posmutněla.

„Promiň Naruto, ale nechtěl bys radši jít s Hinátou a já najdu ty dva.“

„Když já chci rámen, radši ahoj!" Řekl Naruto, chytil Hinu za ruku a zmizel s ní. Sakura si jen povzdychla a už pádila najít poslední členy jejího týmu.

„Stalo se ti něco Hino, jsi celá červená." Zeptal se ji Naruto, ale v hlavě mu vrtala jiná otázka, proč Hináta vždycky v mojí přítomnosti koktá a červená se.

„Všechno je v pořádku Naru..to-kun." řekla mu Hina a zčervenala víc…

Sakura potkala Kibu s Akamarem a řekla jim o jejich misi, takže už ji zbývalo najít jen Saie. Nehledala ho dlouho, protože Sai seděl na lavičce a pokoušel se cosi namalovat na papír. „Sai na to nemáme čas, máme misi. Takže buď ráno v pět před bránou Konohy."

Ráno byli všichni už před bránou Konohy jenom Naruto, se tam objevil až o hodinu později.

„Naruto kde si sakra byl!!" Vyjela na něj Sakura.

„Promiň, ale bylo mi zle."

„Hináto měla si včera pravdu, neměl jsem jíst tu desátou mísu." Přiznal Naruto Hinátě. Hináta jen zčervenala, radši sklopila hlavu, aby si toho Naruto nevšiml, ale ten spíš pokukoval po Sakuře.

„No dobře, tak vyrážíme, týme!"Zavelela Sakura. Naruto celou cestu koukal po Sakuře, jako obvykle, ale Hinátu, která ho pozorovala, to strašně mrzelo. Proto raději odvrátila pozornost na ubíhající krajinu.

Po několika hodinách se zastavili na odpočinek a Sakura promluvila. „Bude nejlepší, když se rozdělíme, takhle je nenajdeme. Když tak sraz bude tady před setměním. Já půjdu sama, vy se rozdělte, jak chcete." Pokračovala Sakura v projevu.

„Já doufal, že půjdeme spolu." Řekl zklamaně Naruto.

„Tak s tím nepočítej, Naruto!!“ Setřela ho.

Když Sakura zmizela mezi stromy, tak se rozdělili do skupin Sai s Kibou a Akamarem a Naruto šel s Hinátou. Každá skupina se rozutekla na jinou stranu. Sakura běžela a snažila se najít ty ninji, ale její pátrání nebylo vůbec úspěšné, když v tom uviděla mezi stromy jakousi osobu. Proto Saky začala s pronásledováním, ta osoba byla opravdu rychlá, že jí Sakura jen stěží stačila.

„Proč mě sleduješ?" Uslyšela najednou hlas za sebou a ulekla se.

„Ptal jsem se tě, proč mě sleduješ?" Uslyšela hlas za sebou a otočila se, ale nikdo za ní nebyl. Podívala se opět před sebe, ale zase nikoho neviděla. Jen co uslyšela další zvuky, že neznámí je před ní, blesku rychle se otočila, srazila ho k zemi a sedla si na něj obkročmo, chytila mu ruce, aby mu znemožnila jakýkoliv protiútok….