Ještě není pozdě Kapitola čtvrtá Mezitím v Konoze „Kde je Sakura?“ zeptala se Tsunade skupinky bavících se lidí. „Sakura? Tsunade, poslala jste jí přece na misi, tak se asi ještě nevrátila.“ „Cožeeeeeee?“ vykřikla Tsunade. Oni se podivili a koukali na ni. „Já ji na žádnou misi neposílala. Co vám řekla?“ řekla nasupeně Hokage.
„No, že má získat informace o Uchihovi.“ „Sakra.“ zaklelala. „Ta zpropadená rada.“ třískla do zdi a ta se zachvěla. „Měla jsem předpokládat, že to udělají i beze mě. Sežeňte Kakashiho a Naruta a okamžitě ho pošlete, ať ji najdou a přivedou zpět.“ „Hai,“ ozvalo se sborově. Sakura vyrazila proti němu a zaútočila. Chvíli si s ní hrál, ale pak ho to přestalo bavit a vyrazil proti ní s katanou. Zabil by jí, kdyby se tam neobjevil sensei a Naruto a nezastavili by ho. Vše se semlelo tak rychle a Sasuke opět zmizel. Sakura musela těžce oddechovat, protože to bylo náročné.
„Teď se vracíme zpátky do Konohy Sakuro, ale před tím probereš své přátele, na které jsme narazili po cestě a hned se vydáš do kanceláře Hokage-sama.“ Jen jsem přikývla a uposlechla rozkazů. To jste měli slyšet ty nadávky od mých …teď už bývalých přátel na můj účet. Bolelo to a teď další věc, Tsunade-sama. V kanceláři Tsunade „Ty ses úplně zbláznila, Sakuro. Jak si mohla ohrozit své přátele. Co kdyby je napadli ve spánku. Ani nevíš, jak si je ohrozila. Chtěla bych znát tvé vysvětlení, proč jsi to udělala? Co za tím stálo.“ Nemluvila jsem, jen jsem němě poslouchala výtky. „Takže teď se sbalíš a půjdeš domů. Mlčíš a nedáváš mi tím jinou možnost.“ Na to už jsem slyšela.
„Ale Tsunade-sama?“„Jak jsem řekla, u ninjů si skončila, Sakuro. Vystavit své přátele takovému nebezpečí je neomluvitelné.“ Sklopila jsem zrak a odcházela z místnosti.
„Tsunade, nebylo to až příliš kruté?“
„Já vím, Shizune, nejraději bych jí ohnula přeskoleno a nasekala na zadek. Neměj obavy, za měsíc jí zavolám zpátky a pokárám ji, řeknu jí, že jí bude odpuštěno, až si odpracuje nějaké hodiny v nemocnici, ale myslím, že teď jí to jen prospěje.“ Tím ukončila svou řeč a zase se ponořila do papírů.
„Nic horšího se mi snad stát nemůže.“ Pronesla Sakura, ale v zápětí toho hned litovala. Její přátelé byli na ní naštvaní, chtěla se rozloučit, ale nikdo jí neposlouchal i Hina s Ino se k ní otočili zády. To byla rána.
Netrvalo dlouho a dostala se domů, už byla tma a doma by měli být její rodiče.
„Mami? Tati?“ zvolala do ticha. Už by přece měli být doma. Z práce chodí už o páté večer.
Tak to byl další dílek, ale až bude nějakej komentářek, tak přidám další díl :-) Něco, abych vás navnadila...Co se stalo s rodiči růžovlasé kunoichi? Může klesnout Sakura až na úplné dno? |
Budu se snažit písat rychleji, ale není to jednoduché.