Sluníčko...

Kapitola desátá

„Mám nápad.“

„Mluv Naruto.“

„Dobře, ale bude tě to stát hodně. Jsi ochotný to přijmout?“

„Hm.“

 Naruto vysvětlil Sasukemu svůj plán. Nejprve jí museli zablokovat čakru, pak jí přestěhovali věci do jednoho domu na okraji vesnice, daleko od ninjů. Zařídili tam květinářství a Sasuke měl být její přítel, který pracuje, jako úředník. Spíš ho ale potřebovali, aby na ní dohlédl někdo s velkou silou.

O týden později se Sakura probrala z kómatu. Největší šok pro ní byl, že u její postele seděl Sasuke a spal. Celé tělo jí bolelo. Měla na sobě nemocniční oblečení a sádru, snad nejvíce v jejím životě.

„Kde…kde to jsem?“ promluvila tiše.

„Zlato…hurá, konečně ses mi vzbudila. Tak jsem se otebe bál.“

„Co—cože?“ Sakura byla zmatená. Sasuke Uchiha a řekljí zlato? „Uchiho, co tady chceš?“

„Uff…aspoň, že si mě pamatuješ. Z toho jsem měl největší strach, že na mě zapomeneš. Doktor říkal, že tvůj stav je vážný, ale že se z toho dostaneš.“ Vůbec nic nechápala.

„Určitě musíš být zmatená. Neboj, pomůžu ti, od tohotu přece jsem.“ řekl a usmál se. To Sakuru dostalo a nevědomky ho pohladila potváři.

„Děje se něco, Saky?“ Zakroutila hlavou.

„Dobře, ještě, že si ti nic jiného nestalo. Příště musíš být opatrnější, říkal jsem ti, že ten most je nebezpečný a že tam nemáš chodit. Měla jsi velké štěstí, že tě lidé vytáhli a dostali tě rychle do nemocnice, kde ti pomohli. Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál.“

Zarazila se … „Já jsem, ale ninja a nevím, o čem tady mluvíš.“ Zasmál se jí.

„Saky,“ políbil jí na čelo, „zřejmě ses do hlavy udeřila hodně. Ty přece pracuješ v květinářství a…“

„A ty jsi nebezpečný zrádce Listové a nechápu, kdy ses stihl vrátit.“

„Sakuro Haruno, už to přeháníš. Já jsem obyčejný kluk, ještě řekni, že si nepamatuješ, že spolu chodíme a já se vážně naštvu.“ Zmlkla. Sasuke si srovna tričko a pokračoval: „To nemyslíš vážně? Hmm, neboj, budu trpělivý. Budu věřit, že si vzpomeneš.“

„Jenže já si nevzpomínám, že bychom spolu někdy chodili.“ Sasuke si na oko povzdychl a začal s vyprávěním.

„Saky, chodíme spolu už téměř 5 let. Pracuješ v květinářství a tvou zálibou je snění o světě ninjů, ale my jsme tam nikdy nepatřili. Já pracuju na úřadě a ninju jsem viděl možná dvakrát v životě.“

„Nekecej tady nesmysli!!“ zařvala na něj.

„I starosta měl o tebe starost. Ten most prý plánoval už hodně dlouho nechat opravit a neuvědomil si, že by mohl být tak nebezpečný.“

Sakuru z toho začala bolet hlava. Natáhla svou ruku na své tělo a vyťukávala pečetě, protože se chtěla rychle vyléčit, aby mohla z tohoto blázince pryč, ale…

…nestalo se absolutně nic. Její čakra, jako kdyby nebyla. „Ty parchante, okamžitě mi vrať čakru.“

Rozhodně to nebudu mít jednoduché, ale nevzdám se jí. Miluju jí, ať si myslí, co chce. Počkat, já ji miluju? To není možné, kdy… najednou, jako by všechno zapadlo na své místo, jako dílek puzzle a do mé duše se vrátil mír a klid. Těším se, až budeme spolu trávit více času. Pomyslel si Sasuke.

Jen se nad jejími zlými slovy pousmál, chytil jejítvář do svých dlaní a dlouze a vášnivě jí políbil na její smyslné rty. Zezačátku se bránila, zatínala nehty do jeho rukou, ale pak jako by se její srdce znovu otevřelo a ona zněžněla a polibky mu oplácela.

Mám vyhráno, pomyslel si, když v tom…