Ještě není pozdě Kapitola devátá Sakura si roztrhla gumičku, pomocí které ji držela maska na tváři. A Sasuke a bojovník uviděli krásnou ženu. „Ty…ty jsi…přece kunoichi z Listové…“ řeklninja. Zasmála se. „Nejsem…jsem obchodník se smrtí, nájemný vrah a tajný ochránce Konohy, ale nejsem její součástí.“ Jeho tvář ozdobila bolestná grimasa, protože mu Sakura probodla kunaiem srdce. Zvedla se a pomodlila se za něj. Ani si nevšimla, že se zamračilo, ani že začala na obloze prapodivná bouře. Podívala se směremk obloze a na její tvář dopadla první kapka deště. Usmála se. Její růžové teď už dlouhé vlasy, vlály do větru. Sasuke byl okouzlen a jeho ledové srdce roztálo. Pak prohledala ninju a našla svitek, který potřebovala, ale upadla na kolena. „Co…co se to děje?“ zašeptala, když jí z úst unikl pramínek krve. „Ten bastard.“ zakřičela, než upadla do bezvědomí. Nestihla ani spadnout na tvář a její tělo zachytil ninja z Listové. Ona však stihla jen zachytit jeho čelenku. Sasukeho pohled Takové štěstí jsem ani mít neměl. Jsme si souzeni. Sotvajsem stihl zachytit Sakuru, byla celkem vážně zraněná. Musím jí dostat donemocnice. Pomocí jutsu jsem se dostal do Listové se Sakurou v náručí. Než jsem nás přenesl, tak jsem jí obvázal ty nejhorší zranění. Byla tak silná, tak nádherná. Pohladil jsem jí po tváři. Narutův pohled Dneska jsem měl nějaký špatný pocit. Myslel jsem, že se dneska něco stane a měl jsem pravdu. Mí ninjové mi donesli zprávu, že do nemocnice přijali jednoho ninju s vážně zraněnou dívkou. První, kdo mě napadl, byl Sasuke se Sakurou, ale že by byl tak úspěšný hned po třech týdnech? Musel jsem to jít prověřit a můj instinkt mi napovídal dobře. Když jsem však došel do nemocnice, uviděl jsem Sasukeho smutnou tvář. „Sasuke, ty už jsi zpátky. Neuplynul ani měsíc. Co se stalo?“ „Slyšel jsi někdy o obchodníkovi se smrtí?“ „Hm, ano slyšel. Je to jeden z nejbezpečnějších ninjů, ale o vesnici mu prý nejde. Dělá prý pro jednu tajnou společnost, ale pro Listovou není zatím hrozbou. Hlídáme jej. Proč se na něj ptáš?“ „Protože to není ninja, ale kunoichi. A ta kunoichi teď leží na operačním sále a je to naše Sakura.“ Naruto se posadil a zalapal podechu. „Prý je štěstí, že vůbec žije. Dokonce přišla Tsunade-samaa pomáhá jim na sále.“ „Sasuke…“ řekl Naruto a objal svého přítele.„…dostane se z toho. Vzpomínáš, nikdy se nevzdávej.“ „Ano já si vzpomínám, ale já ji viděl bojovat bez slitování. Svého protivníka zabila, jako by nic. Muselo se jí dostat tvrdého výcviku. Znala i hodně zakázaných jutsu. Věděl jsi, že má třeba podstatu bleskovou, vodní a větrnou?“ „Cože? Opravdu? Věděl jsem, že má podstatu větrnou, ale že je tak silná, jsem netušil.“ „Co budeme, ale dělat, když se vzbudí a nebude tady chtít zůstat? Pochybuji, že by se jen tak vzdala svého života obchodníka a vrátila se zpátky. Vypadala hodně odhodlaně na té louce.“ „Mám nápad.“ Tento dílek je trošičku kratší…ale příští díl. Co byla Narutova myšlenka? Dokáží zastavit svou přítelkyni? |
