Sluníčko...

Kapitola osmá

Mezitím u Sakury

„Akiratsu Sayo, máš další misi. Jeden tajný svitek byl odcizen ninjou z třídy S, tvým úkolem je zabezpečit svitek, donést ho Hokage z Listové a vrátit se v pořádku zpět.“

„Hai.“ odpověděla hrdě.

„A Sayo?“

„Ano, veliteli?“

„Pak si uděláš volno, aspoň na pár týdnů.“

„To je rozkaz?“

„Ano.“ přikývl na souhlas a ona odešla s myšlenkami opovržení.

Sasukeho pohled

Netušil jsem, kde mám začít. Bylo složité určit, co udělá. Za normálních okolností bych tvrdil, že prostě půjde tam, kde to miluje, ale doma určitě nebyla. Vzdala serodné vesnice, takže tady také určitě nemá cenu hledat. V okolních vesnicích, kde má Naruto přátele také nemůže být, protože to by se ohlásila a Naruto by se o tom určitě dozvěděl. Kam bych šel, kdybych už nikdy nechtěl býtve vesnici, ale přesto bych chtěl být jejím ochráncem? Odešel bych z vesnice a trénoval, abych mohl pomáhat, ale u koho se učit? Nejprve bychasi šel…našel bych jedny z nejlepších senseu. Kde jsou nějací lepší učitelé?

Můj plán byl jednoduchý, najít sensee a najít tak Sakuru.

Sasuke ještě nestihl vybalit ve svém domě, takže se ihned vydal na cestu. Jeho kroky nejprve směřovali na různá místa a do hospod. Kde by nejlépe mohl sehnat informace o nejlepších ninjech. Jeden se právě nacházel poblíž Konohy a má u sebe učně. To bylo první místo, kam měl Sasuke namířeno. Aspoň někde, kde mohl začít.

Vydal se tedy směrem k lesu, kde se měl jeho cíl nacházet.

Sakuřin pohled

Zase nějaká trapná mise. Bude to jednoduché. Najít toho vraha a nakonec mu vzít naši věc a odevzdat jí do naší vesnice. Našla jsem ho docela snadno. Byl to Kaniho Sahirikoyoshi, jeden z nejnebezpečnějších zločinců, mistr klamů a genjutsu. Boj bude velice vyrovnaný.

„A heleme se, kdo si pro mě přišel?“ pronesl. Už dávno jsem věděla, že ho mám za zády, ale i přes to mě dostal.

„Víš, co chci. Když mi to dáš, nechám tě utéct.“

„A ty zase víš, že já se jen tak nevzdám. Bude potěšením tě zabít.“

„Když chceš, není problém. Konečně nějaká zábava.“

Sasuke se pomalu přibližoval k louce, kde měl trénovat mistr a jeho učeň. Jeho oči však zabrouzdali na louku, kde byli dvabojovníci. Bojovali klidně a tiše. Jeden v ANBU oblečení druhý v hábitu. Oba v bojové pozici. Pomalu se oťukávali, zjišťovali slabiny a své silné stránky. Byl zvědavý, jak souboj dopadne a tak vyčkával skryt mezi keři.

„Obchodníku, jsi velice dobrý. Porazit tě nebo být poražen. Obě možnosti budou pro mě velká čest.“

„Spousta řečí a skutek utek.“ Další rána a opět těsně minula. Dokázal se jim vyhnout jen stěží, utržil už několik ran. Její maska a kabát zůstali čisté a nepoškozené.

„Vím, že tvé taktiky jsou dobré, ale i já jsem dobrý.“ Jednou ranou ji poslal ke stromu a její klon zmizel.

Sasuke tiše pozoroval bojující dvojici. Zapnul si však sharingan, aby nemohl být těmi dvěma překvapen. Počká, až se ti dva pozabíjí a pak projde a bude pokračovat na cestě.

Boj trval dlouho, protože Sakura konečně poznala rovnocenného bojovníka.

Bum, prásk! Bojovník ležel na zemi a Sakura se chystala k poslednímu smrtelnému úderu. Měla však takový rituál před tím, než zasadila konečnou ránu. Sundala si svou masku, aby její protivník viděl její tvář a bylo to poslední, co uviděl.