Ještě není pozdě Kapitola první Takže už dlouho jsem se nevěnovala psaní, takže jsem se do toho pustila a doufám, že se vám tato nová povídka bude líbit… Bude to na pár SxS. PS: zpracováno na motivy známého příběhu avšak s jinými dobrodružstvími… Konoha je velice krásná země, když se projdete po okolí, najdete spoustu míst, které vás uchvátí. Prvním jsou sochy všech Hokage a ostatní si musíte najít sami, abyste se tu oddávali svému rozjímaní a mým dalším oblíbeným místem je Ichiraku-rámen. „Ahoj Naruto-kun,“ špitnu, ale nedostává se mi odpovědi. Už je to nějakej měsíc, vůbec se se mnou nehodlá bavit, zranila jsem jeho city. Zradila jsem nejen jeho, ale všechny mé přátele. Aleabych nepřeskakovala, začnu pěkně popořádku. Nejprve se představím, jmenuju se Haruno Sakura a momentálně mi je 20 let. Mám zelené oči a růžové vlasy se sportovní postavou…ale dost o mě, měla bych vám vyprávět svůj smutný příběh. Užto déle v sobě dusit nemohu, protože mě to ničí. Bylo mi sotva 8 let a já se dostala do školy pro ninji, bylo to prostě úžasné. Oni mě vybrali. Jen, co jsem se nadála, už jsme se učili jutsu a různé jiné zajímavé věci, ale všechno zatím jen teoreticky, prý jsme příliš mladí. Ve škole to bylo super, hlavně když tam byl on. Jeho úžasné černé vlasy uhlové oči,….jé rozplývám se už jen při pomyšlení na něj. Chodil dokonce i do stejné třídy, nemám já to štěstí a ani jsme se nenadáli a byl tu výběr do týmů. Nevěřili byste mi, ale splnil se mi jeden velký sen. Já jsem s ním v týmu, to není možné, hned jak nám to Iruka-sensei řekl, myslela jsem, že na místě omdlím. Však na mě Ino hned hodila naštvaný a závistivý pohled. Taky jsem měla hned nosánek nahoru a rozplývala se nad tou jeho krásou, ale štěstí má i své úskalí a jsemv týmu ještě s tím největším pitomcem ze školy, Naruto Uzumaki. Achjo, pořád na mě čumí. Anež jsem se nadála, bylo nám 13 a začínali jsme se probojovávat ve světě ninju. Dostávali první mise a má láska vždy perlila. Proč já jsem tady ta neschopná a uplakaná? A pak přišel ten osudný den, kdy se všechno změnilo. Orochimaru otrávil Sasukeho a na jeho rameni se objevila pečeť. S příslibem něčeho lepšího, se Sasuke chystal k odchodu z naší rodné vesnici. Ten den jsem měla velice špatný pocit. Nevěděla jsem, co se děje, ale věděla jsem, kde musím být. Tenkrát jsem se ho pokoušela zastavit, ale nepodařilo se mi to…když jsem tehdy měla divný pocit, šla jsem se projít do tmou zahalené Konohy a ubrány jsem ho spatřila. Chce získat moc, aby mohl pomstít svůj klan a zabít tak svého bratra. Stále slyším v hlavě ten rozhovor… Flashback „Neodcházej, zůstaň tady se mnou prosím. Udělám cokoliv, jen nechoď pryč!“"Si otravná."„Miluju tě.“Objala jsem ho a zašeptala jsem: Budu křičet!“"Sakura… Arigato…" Udeřil mě do zátylku abyl v tu ránu pryč. End Flashback |
Snažím se :-)