Ještě není pozdě Kapitola sedmá Mezitím v Konoze „V této vesnici se mnohé změnilo, když jsem tu byl naposled.“ Řekl si ninja v kápi a pokračoval do kanceláře Hokage. Zaklepal a vstoupil. Hokage stála ve svém hábitu proti oknu a dívala se do dáli. „Vítám tě zpět v Listové vesnici,“ řekl mužský hlas a ninja se polekal. „Kéž bys přišel zpátky už dřív, Uchiho, alespoň by neodešla.“ zašeptal muž mrzutě, ale přesto je mladík uslyšel. Hokage sundal kápi a podíval se na svého přítele, zlobil se na něj a moc, ale nedokázal to dlouho. Otočil se na něj, přišel k němu a objal ho. „Jsem rád, že jsi zpět.“zašeptal a z očí mu stékaly slané kapky. Setřel je a dělal, jakoby se tam nikdy neobjevili. „Co potřebuješ?“ „Chci se vrátit, Hokage.“ „Tyhle slova jsem si přál slyšet mnohokrát a mnohem dřív. A proč až teď, stále ani nedokážu pochopit, proč si odešel.“ „Víš, že mi šlo o postu za celý můj klan, tak jsem zabil svého bratra. Zjistil jsem i jakto bylo s mým klanem, co všechno se stalo s mou rodinou a pak jsem si uvědomil, že je zbytečné se honit za duchy minulosti. Stýskalo se mi po mém nejlepším příteli a týmu 7 a lidech z vesnice. Chci obnovit klan a jeho slávu.“ „Měl bych tě potrestat, ale nedokážu to. Neboj, něco si vymyslím, aby tě přijali mezi sebe.“ „Tak kdy si zatrénujeme, zase jako tým 7?“ „Hmm, to asi nepůjde.“ „Proč?“ zeptal se Sasuke zděšeně. „Tým 7 už 6let není, Sasuke. Ty jsi odešel a přišel náhradní člen. Drželi jsme se, ale pak se semlelo pár věcí a Sakura odešla z vesnice. A já byl nucen tým 7 zrušit. Být jediný člen není žádná legrace.“ „Cože? Co ta holka udělala, a proč to vůbec udělala?“ „To bude na dlouhé vyprávění, tak zajdeme na rámen a já ti všechno povyprávím.“ řekl Naruto a se smutnou tváří se vydali do jejich oblíbeného Ichiraku rámen. Usadili se, objednali si velkou porci a Naruto začal. „Vzpomínáš, jak tě tenkrát vyzvala Sakura na souboj…je to myslím asi tak víc jak 6 let zpátky?“ „Hmm.“ „Tak to jí dala misi rada. Nikdo jiný o tom nevěděl, ale naštěstí byla tak hloupá a řekla to pár svým přátelům, kvůli tomu, aby jí pomohli tě najít a my ji naštěstí stihli zastavit, ale také ohrozila životy svých přátel, protože je uspala, aby ji nemohli nějak zastavit. Zastavili jsme jí včas a Tsunade jí vyhodila od ninjů. Já se s ní pohádal a ona šladomů.“ „To jako fakt? To byla ochotná ohrozit své přátele kvůli mně?“ „To není vše, když dorazila domů, všude byla tma a ona našla své rodiče zavražděné. Na stole našla lísteček se vzkazem, že nesplnila misi, kterou ji rada určila a za to byla potrestána. Od té chvíle nepromluvila do pohřbu ani slovo. S nikým.“ „Žádné? Bože musela být úplně zlomená…a raněná tím,že už neměla nikoho a nic.“ „Nepřipomíná ti to něco, Sasuke?“ řekl nevrle Naruto a pokračoval: „Pak odešla z vesnice a od té doby jsem o ní neslyšel jediné slovo. Odešla s pocitem největší viny, že za smrt jejich rodičů může ona. Snažil jsem se vypátrat, kde je, ale bezvýsledně. Nikdo o ní nevěděl nic. Zkoušel jsem se ptát i v jiných vesnicích, kde jsme si udělali přátelé, ale nikde se neobjevila. Strašně mě to trápí, když o ní nic nevím.“ Sasuke byl trochu smutný, věděl, jak se Sakura musela cítit, sám poznal krutosti života, ale ona si jistě myslela, že za to může ona. Ten kříž si jistě nese do teď. „Chtěl jsem jí …vidět.“ šeptl Sasuke. „Sasuke?“ „Hm, co kdybych tě poslal na misi, kterou by sis svůj trest odpykal?“ „Tak má odpověď zní, jen do toho.“ „Tvá mise je na maximálně půl roku a je to: Mise najít a přivézt zpět Haruno Sakuru.“ Nestačil to ani doříct a Sasuke ho objal, usmál se na něj a vyrazil. Poprvé, co uviděl na tváří svého bratra úsměv, poprvé, co věřil, že by jí mohl někdo najít. Doufal, že Sakuřina láska k Sasukemu ještě nevyhasla a ona se měla proč vrátit. |
