Ledový měsíc

(Sasusaku)

Ledový měsíc opět na scéně. Tuhle povídku, jsem nemohla dokončit, chyběl mi ten správný konec a inspirace nepřicházela, ale dala jsem se do toho a konec je na světě. Tak si to užijte.

Kapitola patnáctá
„Sasuke, tak mě nenapínej,“ vykřikl bez pozdravu Naruto.
„Nic, ten, kdo mě sledoval, jsem nenašel, ale pracuju na tom.“ Řekl Sasuke podíval se na Kashiho, který přicházel na jejich hodinu. „Děje se něco dětska? Jo, abych nezapomněl. Mějte se na pozoru, po okolí chodí nějakej špion. Až ho najdete, doveďte ho k Hokage-sama. Dnes budeme trénovat na misi, která nás bude brzo čekat. Máme nějaké jednání s Orochimarem a chce vás u toho.“
„Cože?“ ozvalo se unisono. A začali dlouhé diskuze na téma Orochimaru.
„A co nabízí a co chce?“ zeptal se nakonec Sasuke.
„To Hokage-sama neříkala, vím jen, že podmínkou je, že se musíte účastnit i vy dva.“
„A já možná vím, jaké bude jeho eso v rukávu.“ zašeptal Sasuke.
„O čem to mluvíš Sasuke?“ Sasuke však mlčel a všechno mu teď zapadlo. Sakura ho má svést a Orochimaru jí bude pak chtít vyměnit za něj nebo za Naruta. A já tak slepě věřil Sakuře. Pomyslel si Sasuke a hned plánoval, jak tomu zabránit. Dnes večer ji dostanu. Trénink netrval dlouho a Sasuke se brzy dostal domů. Sakura se mezitím prospala a začala si balit oblečení.
„Je čas odtud odejít.“ zašeptala do ticha.
Sasuke nemohl na tu svou divošku zapomenout a tak si řekl, že trochu zapátrá po své lásce. Dal si sprchu a vyrazil. Netrvalo mu dlouho a zjistil, že jedna dívka se před pár týdny ubytovala v jednom pokoji a že je pořád někde pryč.
„A mám tě.“ řekl a vstoupil na první poschodí domu, kde se měla Sakura nacházet. Nic neslyšel a u krku už cítil kunai a u ucha něčí dech.
„Co chceš?“ zeptala se.
„Přišel jsem si pro tebe, zrádkyně.“
„Tss, to sedí. To říká někdo, kdo odešel z vesnice. Nech mě raději jít, jinak bys to mohl schytat ode mě.“
„To jsem polichocen, že ta slabá a ufňukaná holka mi chce natrhnout zadek? Jsi pořád stejná, jen prázdná slova a skutek utek.“ To už se Saya naštvala a vyťukávala rukou pečetě a než se nadáli, tak se objevili na jedné mýtině.
„Změníme raději místo boje. Nechceme přece nějak lákat zvědavce, aby se přidali, že ne?“
„Copak bojíš se?“
„Tebe? Vůbec, nemáš nic, čím bys mě mohl dostat. Tvé jutsu je na vynikající úrovni a můžeš se mi rovnat, ale lepší nejsi.“
„To hned zjistíme.“ A zaútočil, jen tak zlehka, aby vyprovokoval Sakuru k boji a zjistil její silné stránky a hlavně její slabé. Ona se však nedala, její lekce s Orochimarem a Kabutem přinášeli své zasloužené ovoce. Oťukávali jeden druhého a využívali svých slabin. Boj byl ku podivu vyrovnaný. Po několika hodinách oba skončili vedle sebe na trávě a kochali se krásnou přírodou.
„Zlepšila ses, Sakuro.“
„Nevím, co se ti děje v hlavě, ale už nikdy mi neříkej Sakuro!! A jak můžeš vědět, jestli jsem se zlepšila, jenom přece se neznáme.“
„Na co si hraješ?“
„S tebou, ani nevím…“ otočila se k jeho tváři a snažila se ho políbit, on však odolal a otočil hlavu.
„Takže předpokládám, že to včera v noci byla chyba a s nepřítelem se nespí. Chápu, ale byl jsi můj první.“ řekla a zmizela.
Sasuke při jejich slovech sebou trhnul. Já... on… jak to? Proč? Vrátil se do vesnice a hledal ji v pokoji, ale její tašky byli pryč a ona také. Uvidím ji velice brzy. Orochimaru nás chce vidět a ona tam bude. S těžkým srdcem se uložil do postele a usnul. Jen pár dní a zase se uvidí a snad…