Kapitola desátá

Hledali jeden den, jeden týden, jeden měsíc a lidé z Konohy začali zapomínat na dívku s růžovými vlasy, když už to byli dva roky, co zmizela. Jenom pár lidí nemohlo zapomenout. Sakura byla prohlášena za válečnou oběť. Do týmu 7 byl přidělen i přes protest nový člen. Jmenoval se Sai. Byl hodně podobný Sasukemu. Sasukemu a Narutovi se to nelíbilo, protože nikdo jim nemůže nahradit dívku se smaragdovýma očima. Sasuke se uzavřel do sebe. S nikým kromě Naruta nemluvil, protože truchlil za svou láskou.

Mezitím u Sakury

„Sayu, výborně. Dneska jsi byla skvělá a tvoje mise dopadla na jedničku. Máš jít za naším senseem. Má pro tebe další důležitou misi.“

„Kabuto-kun, děkuju. Snažím se, co nejlépe umím. Však mám toho nejlepšího učitele.“ řekla, políbila Kabuta na tvář a usmála se. „Jdu za naším velitelem,“ odpověděla znechuceně, protože za ty dva roky, co se u něj učila, si nezískal její oblibu. Měla ráda Kabuta, protože ten ji učil medik jutsu a spoustu dalším užitečným věcem. Na některé věci si vzpomněla sama. Měla bleskovou a zemní podstatu a rychle dokázala překonat svého učitele, kterým neoficiálně byl Kabuto a Orochimaru, který na ní jenom vzhlížel jako na pokusného králíka. Jím vždycky opovrhovala a neměla ráda, když za ním musela chodit.

„Nazdar šéfe,“ řekla Sakura výsměšně, když vstoupila bez zaklepání k Orochimarovi do laboratoře.

„Sayu, začni se chovat slušně!! Jestli se nepřestaneš chovat, jako zlobivá holka, tak by jsi mohla brzy taky skončit tady u mě v pracovně.“

„Hele, nech si to! Tím, už mě nevyděsíš, to bylo před rokem. Víš, že se celkem dobře dokážu bránit. Pamatuješ?“ řekla mu a přejela prsty přes jizvu, která už rok zdobila Orochimarovi tvář.

Orochimaru zasyčel a dal tak najevo, jak se na ní zlobí. Před rokem ho tak rozčílila, tím, jak se vůbec nesnažila při trénincích, tak jí dotáhl do laboratoře a chtěl jí udělit pořádnou lekci. Jenže ona byla lepší a udělala mu nožem, který měl na stole ošklivou ránu na tváři. Jelikož byla na noži nějaká látka, která zapříčiňuje špatné hojení ran. Tak se mu to zanítilo a zůstala jizva. Za to jí nenáviděl.

„Mám pro tebe další misi.“

„Jakou šéfe?“ při téhle odpovědi, Orochimaru polkl a dal ruku v pěst.

„Moje trpělivost začíná přetékat. Takže mlč, nebo tvou tvářičku bude zdobit stejná jizva.“ zmlkla a poslouchala.

„Tvůj úkol bude jít do Listové vesnice a sledovat nějakou dobu dva muže jeden se jmenuje Sasuke Uchiha a druhý Naruto Uzumaki.“

„Řekněte mi o nich víc.“

„Kabuto ti dá jejich přesný popis. Tvůj úkol je jasný. Sleduj, ale dávej si dobrý pozor, ať tě nenajdou a zjisti mi, jakou mají moc. Za měsíc se vrať i s výsledky.“

„Hai, sensei,“ řekla a Orochimaru se usmál, ale když odcházela ze dveří, neodpustila si poznámku. „Jasně šéfiku, není problém.“ Když to uslyšel, hodil po už zavřených dveřích láhev s jedem.

„Potvora jedna malá. Jednou tě dostanu na kolena. Vždycky musíš mít poslední slovo, že?“