Kapitola třináctá

„Sakuro, počkej!“ zakřičel na ní.

„Nech mě! Okamžitě mě pusť!!“

„A co když nechci.“ zašeptal jí do ucha. „Tak se budu bránit. I bez čakry jsem silná.“ Vzala kunai a chtěla mu ublížit, ale on jí chytil silně za ruce, aby se nemohla pohnout a řekl: „Už nikdy mě neopouštěj Saky. Jak jsi mi to mohla udělat? Jen tak se málem nechat zabít a pak utéct a dva roky se neobjevit.“

„Co to sakra děláš? Okamžitě mě pusť. Vidím tě poprvé v životě a ty mě tady násilně držíš.“ Sasuke se k ní znovu naklonil a políbil. Chtěl ji umlčet a očividně se mu to dařilo. Zprvu se bránila, jako nejdivočejší šelma, ale pak se mu poddala a sama mu začala polibky oplácet. Pomalu jí objal a vytáhl do vzduchu. Rychlým pohybem jí podtrhl nohy. Za doprovodu polibků se pomalu přesouvali do Uchiha sídla až nakonec do Sasukeho pokoje, kde polibky přecházeli v něžné dotyky a tiché vzdechy se rozléhaly po celém domě. Jejich blízkost se jim zdála příliš daleká a vše skončilo láskyplnou nocí dvou pro sebe cizích duší. Sakura neodolala tělu muže, které sledovala už několik dní a Sasuke neodolal pokušení strávit tu nejkrásnější noc s tou nekrásnější dívkou, kterou miloval.

Ráno se unavený Sasuke probudil a rukou hledal někoho vedle sebe. Nikdo však vedle něj neležel. Byl to snad sen? A jestli to byl sen, tak to byl ten nejlepší. A jestli to byla skutečnost, kde má kráska teď je?

Zvedl své tělo z postele a oblékl si župan, který ležel na židli kousek od něj a vyšel z pokoje. Prohledal celé sídlo, ale po návštěvnici nebylo ani slechu ani vidu. Ani vzkaz nenechala. Tak to byl sen? Znepokojeně hledal nějaký důkaz o tom, co se včera stalo, ale nenašel jedinou stopu. Asi jsem se zbláznil.

Mezitím u Sakury

Sakura se vzbudila kolem 2 hodiny ráno a znovu pohlédla na svého rozkošného milence. Tohle se nesmí opakovat. Řekla si přísně a pohlédla znovu na něj. Je čas zase jít. Vstala z postele a on tiše zamručel, jakoby podvědomě tušil, že odchází. Pousmála se a oblékla si své oblečení, nakonec vyskočila z okna a rozeběhla se do hotelu.